Firmy Sony a Philips spojily síly

V 70. letech probíhal ve dvou předních technologických firmách, v japonském Sony a holandském Philipsu, vývoj nové generace hudebních nosičů – analogový záznam měl nahradit kvalitnější digitální formát, který měl posluchačům poskytnout lepší zvuk, ale především snadnější manipulaci. Obě společnosti se překvapivě po vytvoření prvních prototypů rozhodly spojit síly a od roku 1979 tak technici Sony a Philips pracovali bok po boku na vývoji toho, čemu se později začalo říkat kompaktní disk. Podařilo se tak zabránit formátové válce, která tou dobou zuřila mezi kazetami VHS od JVC a Betamax od Sony. Nový hudební disk od dua Sony-Philips měl být univerzální, díky čemuž o několik let později, přesně podle předpovědí vedení firem, dobyl hudební trh, jelikož byl prakticky bez konkurence.

V roce 1980 spojený tým Sony a Philips představil budoucí standardní podobu CD – malý tenký disk měl průměr 12 centimetrů a dokázal pojmout 74 minut hudebního záznamu. Traduje se, že to bylo na osobní žádost tehdejšího ředitele Sony, Norio Ohgy, který chtěl, aby se na disk vešla celá nejdelší nahrávka Beethovenovy Deváté symfonie, kterou mělo hudební vydavatelství Polygram patřící pod Philips k dispozici. Ve skutečnosti to není tak úplně pravda a důvody jsou mnohem prozaičtější. Sony vědělo, že Philips již má jednu výrobní linku na disky velké 11,5 centimetru, což byl původně navrhovaný průměr, a nechtělo, aby měla konkurenční společnost náskok. A tak se společnosti shodly na neutrálních 12 cm.

První digitální diskografii měl David Bowie

První nekomerční série CD vznikla pro testovací účely již v roce 1980 a byla jí Alpská symfonie Richarda Strausse nahraná Berlínskou filharmonií. Avšak nejstarší kompaktní disky vyrobené pro běžné posluchače byly vylisovány 17. srpna 1982, a to v německém městě Langenhagen poblíž Hannoveru, kde byla postavena nová výrobní hala společnosti Philips. Nová „cédéčka“ nesla album The Visitors skupiny ABBA, nahrané již v roce 1981, následované prvním diskem s vážnou hudbou, kterým byly Chopinovy valčíky od Claudia Arraua. Ten osobně při slavnostním zahájení spustil výrobní linku. Právě nahrávky s vážnou hudbou v počátcích tvořily většinu vydaných hudebních titulů na kompaktních discích.

CD od skupiny ABBA bylo sice jako první vyrobené, překvapivě jej však na pultech hudebních obchodů předběhlo album Billyho Joela 52nd Street z roku 1978 – tuto cenami ověnčenou desku si mohli již 1. října 1982 přehrát fanoušci z Japonska, kde se nový formát uchytil velice záhy (Japonci jsou známí svým pozitivním přístupem k novým zvukovým technologiím).

Další milníky na sebe nenechaly dlouho čekat. Prvním velkým interpretem, který měl svou kompletní diskografii vydanou na CD byl David Bowie. Stalo se tak již v únoru 1985. Později téhož roku pak legendární album Brothers in Arms od Dire Straits překročilo jako první deska na CD magickou hranici jednoho milionu prodaných kusů. Dnes, 41 let od své premiéry, zůstává kompaktní disk nadále nejprodávanějším hudebním nosičem – svět hudby se ale mezitím přenesl do světa streamování, kde pro fyzické nosiče již (s výjimkou hudebních nadšenců) není místo.

GALERIE Historie kompaktních disků

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

A tady si přečtěte, jak nejhorší gamesa na světě skoro zabila videoherní průmysl.