Duše Pixaru
Těsně před koncem roku vyšla nejnovější pixarovka s názvem Soul, tedy Duše. Překlad ale není úplně přesný, protože jedním z velkých témat filmu je kromě smyslu života, posmrtného života a duší i jazz a soul jako hudební žánr. Hlavní postavou je Joe Gardner, černý muzikant, kterého v originále namlouvá Jamie Foxx. Toho můžete znát například jako Tarantinova Djanga. A kolem překladu, dabingu i rasy protagonisty je teď docela divoko.
Víte, Joe Gardner je první černý protagonista filmu od Pixaru. Po rybě, bílých lidech, bílých hračkách, robotovi, příšerkách, broucích a Hispáncích se i Afroameričané dočkali svého animovaného hrdiny. A nejde jenom o hlavního hrdinu, jak bylo řečeno, je to film z velké části o jazzu, takže je to dost černý film skrz naskrz. Jenomže, jak na tyhle věci kladou Američané důraz teprve nedlouho, poprvé si všímají věcí, jež jsou třeba v Evropě naprosto běžné.
Třeba že jejich černý film dabují po celé Evropě bílí lidé.
Celoevropský problém
Kolem barvy dabérů, kteří by měli nebo neměli postavy ve filmu Soul namlouvat, je teď diskuze v plném proudu - hlavně na ose USA, Dánsko, Portugalsko. Nově woke Hollywood totiž nemá tušení, co si o tom má myslet nebo jak by se k tomu měl vyjádřit, jestli to má nechat plavat nebo jestli se podvolit Twitteru a něco s tím dělat.
V Dánsku se kolem Duše zvedla debata mezi akademiky a aktivisty. Bílý dabér Nikolaj Lie Kaas se na sociálních sítích vyjádřil v tom smyslu, že se nebude omlouvat za dabing černé postavy a že vždycky věřil, že by měl dabovat ten, kdo nejlépe odvede svěřenou práci. S tím asi budou všichni souhlasit. Jenže! Může odvést bílý herec dobrou práci, když má prezentovat černý hlas?
Protože naopak to tak často funguje. New York Times ve svém článku na tohle téma zmiňuje holandského herce Iva Chundro, který si stěžoval, že nemůže dabovat bílé lidi, protože „nemá dostatečně bílý hlas“. A když se nad tím zamyslíte, je to jenom logické, prostě by vás to vytrhlo ze zážitku, kdyby Wesley Snipes daboval Jiřího Langmajera. Ale Bohdan Tůma nám nikdy nevadil.
Taky proto, že Bohdan Tůma je boží dabér, ale o tom až někdy jindy.
Český dabing
Z evropských zemí, které čelí kritice, se ozývá jeden betonový a neměnný argument. „Nemáme tolik černých dabérů.“ Ve Španělsku se režisér dabingu ohradil s tím, že země ještě nemá druhou generaci černých migrantů. Aktivisté ale tvrdí, že studia prostě jen nehledají dostatečně důkladně. Ve vedlejším Portugalsku už například sepisují petici k tomu, aby Joea namluvil černý herec. Má sedmnáct tisíc podpisů.
V Česku Gardnera dabuje Zbyšek Pantůček (na fotce) a jak vám váš instinkt asi napovídá, je bělejší než Václav Klaus ve sněhové bouři. Stejné argumenty z obou stran tak platí i u nás - ano, máme málo černých dabérů, ne dostatečně se snažíme to změnit. Ale zrovna Česko by se mohlo plácnout do čela a projednou nekřičet nad woke trendem, že je to „rasismus naruby“ a „svět se zbláznil“. Bude to křičet, Češi jsou na svůj dabing hákliví, ale neměli by.
Pravdou je, že český dabing je v posledních letech až trapně špatný. A diverzita amerických castů v tom hraje velkou roli. Vemte si například seriál Brooklyn 99. Pokud jste ho viděli pouze v dabingu, musíte si myslet, že je to neskutečně mizerný seriál. Není, ale já vás chápu. Součást problému je i to, že se dabingové studio rozhodlo hrát mladého židovského poldu Jaka a jeho černého nadřízeného s operním hlasem, kapitána Holta, téměř identickým hlasem. To je naprosto směšné. A hrát indický akcent Rajeshe v Teorii Velkého třesku jako devadesátkové gaye je přímo urážlivé. Pro tvůrce, Indy i devadesátkové gaye.
Tahle nová tendence přesnějšího dabování může být způsob, jak dostat český dabing zpátky na světovou úroveň. Ale nestane se to. Nezapomeňte, že Češi jsou národ, který týden nadával na to, že Apua ze Simpsonů budou dabovat opravdoví Indové, přestože většina z nich nikdy Simpsony v originále neviděla.