Chtěl jsem se pomstít

To, co začalo jako každý jiný rozhovor propagující nový film se zvrtlo v momentu, kdy se Neeson rozpovídal o děsivém osobním zážitku, který se udál před skoro 40 lety. Hercova velice blízká známá (nespecifikoval zda se jednalo o příbuznou či přítelkyni) byla na dovolené znásilněna - Neeson se jí zeptal, zda byl ten muž černoch, což mu žena potvrdila. Rozčilený herec se rozhodl vzít věc do vlastních rukou a dle svých slov další týden chodil po ulicích města s obuškem v kapse a chtěl se za svou známou pomstít na prvním černém muži, který by ho vyprovokoval. Neeson se poté s roztřeseným hlasem žurnalistce přiznal, že mu velice rychle došlo, jak strašnou věc chtěl udělat a že se za své tehdejší smýšlení stydí. "Nikdy jsem tenhle příběh nikomu neřekl,“ uvedl na závěr viditelně rozrušený herec.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat – deník Guardian stihl za několik málo dnů vydat řadu článků, ve kterých Neesona označil za rasistu a přirovnal jeho chování k lynčování černochů na americkém jihu. Jeden z komentátorů označil Neesonovo jednání za pokračování rasově orientovaných útoků z devatenáctého století, kdy běloši zabíjeli černochy pod záminkou ochrany bílých žen. Někteří komentující na sociálních sítích dokonce vyzvali k bojkotu Neesona a k zákazu jeho účasti na letošním předávání Oscarů. Zaslouží si ale Neeson tohle všechno?

Nehledejme za činem to, co tam není

Liam Neeson chtěl spáchat strašnou věc – měl v plánu zabít nevinnou lidskou bytost, která neměla nic společného s hrozným činem, který se stal jeho známé. Jeho myšlení nebylo správné. Ale teď přijde to nejdůležitější – Neeson nikomu neublížil, protože mu velice rychle došlo, co by tím způsobil. A hlavně Neeson nikomu neublížil, jelikož svůj nápad zavrhl dříve než někoho napadl. Proč? Protože se sám za sebe začal stydět – uvědomil si, že by nebyl o nic lepší než ten člověk, který ublížil jemu blízké bytosti. Máme tedy bojkotovat a odsuzovat člověka za myšlenku, která ho napadla před čtyřmi dekádami, ale nebyla nikdy uskutečněna?

Neesonovo myšlení většina komentátorů automaticky našroubovala na teze o nadřazenosti bílého muže nad utlačovanou menšinou. Sám Neeson ale v rozhovoru pro pořad Good Morning America řekl, že by uvažoval stejně, kdyby jeho blízkou napadl Brit či Polák. Bylo by mu to jedno, protože uvažoval pudově – Neeson použil anglický výraz primal, což znamená něco pudového, primitivního co přímo vychází ze původní zvířecké povahy člověka. Někdo mi ublížil, bráním se. To je něco, co ale do civilizované společnosti nepatří. Krvavá msta nic neřeší, ale přesně to se snažil Neeson vysvětlit – herec vyrůstal v Severním Irsku v době nevyhlášené občanské války mezi katolíky a protestanty a denně byl svědkem toho, jak jsou zabíjeni lidé, které znal a měl rád, protože se na nich někdo mstil za věci, za které nemohli. Když kolem sebe vidíme určitý vzorec chování, je pochopitelné, že v okamžiku, kdy se cítíme napadeni a ublíženi, jednáme podle toho, co známe nejlépe a přijímáme za vlastní.

A právě proto si Neeson odsouzení nezaslouží – on se tak nezachoval. Když vztek opadl, uvědomil si Neeson s hrůzou, jak hrozně se chtěl zachovat. Za své myšlení se stydí, je z něj zhnusen (přímo řekl: "It was awful.“) omluvil se a poučil. A jako takový se stal obětí novodobého mediální lynčování za to, že je rasista. Neeson není rasista, jeho nápad nebyl žádným propracovaným útokem na černochy, kterým by si chtěl ustanovit rasovou dominanci. Nehledejme v jeho jednání žádný skrytý význam, který tam prostě není. Jednalo se o jednání vyděšeného člověka žijícího v traumatizujícím prostředí. Chápu, že si to městští novináři z Guardianu, kteří nikdy nezažili a ani si nedokážou představit vyrůstání v takovém prostředí jako Neeson, ale v tom případě by si měli místo sepisování odsuzujících sáhodlouhých pamfletů raději vzpomenout na starou křesťanskou poučku – kdo jsem já, abych soudil druhé?

Je mnohem snadnější odsuzovat, než chápat

Neesonovo přiznání přišlo v době, která podporuje oběti sexuálního napadení, aby nahlas promluvili o svém traumatu. Neeson vlastně udělal to samé, jelikož byl druhotnou obětí sprostého sexuálního zločinu, což podporuje i často citované tvrzení mnoha odborníků, že i příbuzní a blízcí znásilněného často potřebují psychickou pomoc stejně jako samotní napadení. Neesonovo chování bychom tedy neměli odsuzovat ani nedejbože schvalovat, ale měli bychom se ho pokusit pochopit. Herec, který se takto veřejně přizná k něčemu tak strašnému, tak nečiní z chlouby či z pokusu o mediální zviditelnění, ale aby ukázal, že každý se může ze svých chyb poučit.

Neeson si odsouzení v žádném případě nezaslouží. Ale to, že se někteří pokoušejí našroubovat vlastní teze o rasismu na čtyřicet let staré jednání vyděšeného člověka, je smutným zrcadlem současnosti. Tedy doby, kdy se lidé veřejně odsuzují bez soudu jen proto, že si jejich jednání každý vyloží po svém, podle svých vlastních přestav, podle svých vlastních pravidel. Je totiž mnohem jednodušší něco odsoudit, než se to snažit pochopit.

A tady si připoměňte 6 nejlepších filmů Jana Svěráka.