V čem je Smetana lepší než Donald Trump?

Pokud se někdo stane obětí vtipkování, má v zásadě dvě možnosti. Buď se zasměje, a nebo urazí. Emma Smetana a její okolí si vybralo druhou možnost. Jejich volba je pochopitelná, jelikož ne každý si dokáže udělat srandu sám ze sebe. Dobrý příkladem podobného "suchara" je americký prezident Donald Trump, který opakovaně vyhrožuje žalobou satirickému pořadu Saturday Night Live, jenž si z něj udělal nejoblíbenější terč svých vtipů.

Proč se ale v případě vtipkování na jeho adresu nemluví o kyberšikaně? Proč si můžeme přečíst desítky článků o "ukřičeném, oranžovém miminu" napsaných těmi, kteří teď píšou obsáhlé obhajoby mladé moderátorky, které si svou mírou patosu nezadají se Zolovým Žaluji?

Své by o tom mohl říct novinář Milan Rokytka, jehož fotka ve značně podroušeném stavu se stala terčem stovek koláží, snad i více než se samotnou slečnou Smetanou. Proč tehdy Ondřej Kundra z časopisu Respekt nenapsal plamenný status na jeho obranu? V obou případech se tyto veřejně známé osoby staly obětí internetových vtipů. Jediný rozdíl je bohužel v tom, že se jednalo o člověka z druhé strany politického tábora, takže smát se mu je v pořádku.

GALERIE Mema Smetana

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Dokážete si představit tu smršť vtipů, kdyby se takto v Paříži vyfotil například Jaromír Soukup? Stalo by se přesně to samé, co s Emmou Smetanou, ale velice silně pochybuji, že bychom se dočkali desítek pohoršených statusů volajících po okamžitém ukončení veřejného posmívání. Ba naopak, velice pravděpodobně bychom si brzo přečetly veselé články, jak se Češi posmívají Jaromíru Soukupovi za jeho nevhodné selfíčko. A kdo by byli autoři těchto článku, které by se mohly třeba jmenovat "Jaromír Soukup s katedrálou Jaromíra Soukupa"? Ti samí, kteří teď křičí o ošklivém šikanování nebohé moderátorky. A samozřejmě by leckterý "politický komentátor“ psal o zcela nevhodném a dokonce až pohoršujícím chování drzého Soukupa, který zcela záměrně snižuje vážnost celé katastrofy. V případě Emmy Smetany se podle nich jednalo jen o nešťastně načasovanou fotku. Objektivita pláče.

Falešná objektivita vládne

Pokud někdo Emmě Smetaně veřejně nadává a ještě do toho tahá její rodinu, nedělá nic správného. Pokud se ale posmíváme jejímu nevhodnému selfíčku, máme na to plné právo. Sjednocující hrdé deklarace ve stylu nedávného statusu Martina Veselovského, ve které slibuje, že bude spolu s celou redakcí za Smetanou stát, jsou úplně zbytečné a naopak jen přilévají olej do memovacího ohně.

V podstatě se jedná o jakousi variantu tzv. Streisand efektu – herečka, po které je tento fenomén pojmenovaný se v roce 2003 dožadovala smazání fotografie svého luxusního sídla, ale stal se přesný opak. Do té doby relativně neznámá fotka se během několika dní stala internetovým tématem číslo jedna. Zkrátka, pokud se snažíte zabránit šíření nějaké informace na internetu, stane se přesný opak.

Jestli chce Emma Smetana, aby se o ní přestalo vtipkovat, má jen dvě možnosti. Vtip přijmout, nebo ho ignorovat. Vtip je vtip a pokud se nám nelíbí, nereagujme na něj. Za meme nešťastné Emmy není žádná složitá sociálně-kritická kauza, jak se nám snaží někteří namluvit, že kdyby Smetana nebyla mladá ambiciózní žena z bilingvního prostředí, nikdo by se jí nesmál. Lidé se moderátorce nesmějí kvůli její osobnosti. Smějí se, protože je vtipné vyfotit se s výrazem smutné holky před hořícím kulturním dědictvím křesťanské civilizace. Stejně tak se smějeme starému pánovi s výrazem nadšeného pětiletého kluka na vozíku z horské dráhy.

Tito pohoršení bojovníci za práva Smetany by se měli ptát sami sebe – zastávali by se takto někoho z druhé strany tábora? Dokážete si představit tweet pana Kundry, kde lidem vyčítá, že se smějí Zemanově fotce z Matějské? Samozřejmě, že ne, přestože mezi vtipkováním na účet prezidenta, kterého nemám rád nebo moderátorky, s jejíž názory sympatizuji, není rozdíl. Jediná odlišnost je v tom, že posmívání se člověku z vlastního politického tábora dokáže z neškodné srandy velice rychle přetvořit do rádoby nenávistné kampaně, nad kterou se pak budu pohoršovat pod záminkou falešné objektivity. Nechceme-li být objektivní, nikdo nám to zakazovat nebude. Netvařme se pak ale jako ochránci objektivního a kritického myšlení. Zvláště pak, když se hroutíme z několika internetových memů.

A tady se pobavte u 7 možných příčinách požáru katedrály Notre-Dame.