"Koukej, jak se voblizujou, teplajzlíci"
Footshop je český internetový obchod specializující se na prodej tenisek, obzvlášť populární mezi mladou generací. Tou generací, která má být otevřená světu, rovnosti, emancipaci, nejen tolerantní, ale už i respektující odlišnosti, liberální a zkrátka téměř ve všem úplně jiná, než "zaprdění" starci středního a jiného věku. Leda, že by nebyla.
V rámci nové reklamní kampaně nazvané Connection, která je spojená s kolaborací s italskou značkou Retrosuperfuture, Footshop na sociálních sítích vypustil dvě fotky líbajícího se páru, jeden tvoří dvě dívky, druhý dva muži. A zatímco pod fotkou dívek jsou víceméně kladné až obdivné komentáře, pod obrázkem mužů se během několika hodin nastřádaly tisíce nenávistných komentářů, ano, většinou od dalších mužů. Je to 24 hodin, co se příspěvek na IG obejvil a momentálně je pod ním skoro 38 tisíc komentářů.
"Upálit na hranicích." "Buzeranti zdechněte." "Mrdky." "Pošlete je na psychiatrii." To je drobný výběr z těchto komentářů, jen tak pro představu. Nicméně tam často padá také:"Ať si buzny doma dělaj, co chtěj, ale proč se na to máme koukat?" . Hm. Drtivá většina komentátorů jsou muži, heterosexuální muži. Je překvapivé, že se ozvala křehká maskulinita této sociální skupiny? Ne. Je překvapivé, že dvě líbající se holky, podle statistik z nejrůznějších pornostránek jedna z nejrozšířenějších erotických fantazií lidí obecně, nikoho neuráží, ale dva kluci už ano? Taky ne. Právě naopak. Marketingové oddělení Footshopu jistě ví, jak to vypadá v internetové divočině a stejně tak pravděpodobně tušilo, že vyvolá diskuzi, ergo přitáhne ke kampani pozornost a ta tedy bude úspěšná. Ale to neznamená, že my ostatní se nad tím nemůžeme pohoršovat nebo bychom to měli jen tak přejít.
Zaseklí ve 20. století
Je neskutečné, že se zas a znova, pravidelně otevírá veřejná diskuze na téma homosexualita a její projevy na veřejnosti. Předpokládejme, že neplatí, že každý, kdo hlásá, že by si "buzny měly oblizování nechat na doma" nikdy nelíbal na veřejnosti se svým heterosexuálním partnerem. Že by se s ním nedržel za ruku, neobjímal nebo si na sociální sítě nenahrál společnou fotku. V čem je rozdíl? V ničem a je stále šokující, že to tolik lidí nechápe. Není to tak dávno, co byla homosexualita trestná a usvědčení gayové končili odsouzení k vězení nebo chemické kastraci. Ale už jsme si snad vyjasnili ,že homosexualita není nemoc, psychická porucha ani deviace. Že se nedá léčit, nechat zmizet, že to není něco, z čeho se vyrůstá. Je to genetická záležitost, přirozená věc. Už to konečně akceptujte.
Ale my to akceptujeme a tolerujeme, jenom se na to nechceme dívat, může namítnout druhý břeh. Jenže to je právě to - vy tu nejste od toho, abyste něco tolerovali. To, že je vás víc, neznamená vůbec nic. Vy to máte respektovat jako rovnou záležitost. Nekomentovat to a už vůbec to neodsuzovat nebo hanit. A odpověď na otázku, proč se na to máte dívat, se schovává v dotazu samém.
Rok 2020 se všemi jeho dosavadními ranami zjevně dotáhl přerod naší společnosti v bandu odevzdaných cyniků do zdárného konce. Od začátku bylo jasné, co ta fotka vyvolá a od začátku bylo jasné, že se proti té negativní skupině postaví ta druhá, která se práv LGBT komunity zastane. Co je nejvíc bolestivé je paradoxně ovšem ta neutrální skupina uprostřed, která s úšklebkem máchá rukou na tu duhovou partu a říká - co jste čekali? No, třeba to, že nebudeme muset řešit tenhle shit pořád dokola a dokola.
Dokud bude existovat tolik lidí, kteří se musí takhle tupě ptát, je potřeba fotit a zveřejňovat kampaně s líbajícími se stejnopohlavními páry. Dokud bude tolik lidí opakovat, že nechápe, proč musí mít gayové svůj Pride a proč ho tedy nemají heterosexuálové, je potřeba ten Pride pořádat. Vždyť homofobie je úplně stejná jako sexismus nebo rasismus. Deník N před pár dny zveřejnil sérii rozhovorů se ženami, které zažily sexuální obtěžování. Síla těch článků je v tom, že obtěžování neukazují jako horor z filmu, ale jako každodenní, skoro nenápadnou věc. To ale nemění nic na tom, že je to obtěžování a dít se to nemá a nesmí. Argumenty jako: "Vždyť to jsou takové prktoviny" nemají v diskuzi o věcech, které jsou někomu nepříjemné, co dělat. Fakt to neznamená, že jsou ženy přecitlivělé, a že když na ně někdo pískne na ulici, okamžitě je to traumatizuje. Jde o to, že jsme si zvykli, že je to běžné, že jsme se s tím smířili a nepovažujeme za nutné to řešit. Jenže ono je to nutné řešit, protože tohle si nesmí nikdo dovolovat.
A stejné je to i s hejtováním fotky dvou líbajících se kluků. Ano, vždycky bude existovat někdo, kdo bude homosexualitu považovat za zvrácenou a ne, když 30 tisíc lidí pod fotku dvou mužů v obětí napíše, že je to fuj, homosexuálové si najednou neřeknou: "Sakra, tak to bych měl přestat být homosexuál, když se to tolika lidem nelíbí!". Mělo by být ale naší povinností snažit se počet nenávistných jedinců omezit na minimum. Samozřejmě dialogem a snahou ukázat jim nesmyslnost jejich názorů, ne násilím. Vždyť všechny ty nenávistné výkřiky, ať už stran gayů, žen či černochů, ve finále nejsou ničím jiným, než projevy osobního strachu. Ale čeho se vlastně tolik bojíte a proč? Zkuste si na to odpovědět, než příště vypustíte nějakou hloupost do veřejného prostoru.