Počátek invaze
V prvních měsících invaze byl Napoleon nucen bojovat s houževnatou ruskou armádou, která neustále ustupovala a uplatňovala taktiku spálené země. Rusové pod vedením generála Michaila Kutuzova odmítali jít do plnohodnotné konfrontace s Napoleonovou přesilou a při ústupu hlouběji a hlouběji do Ruska za sebou jednoduše vše pálili, čímž ztěžovali Napoleonově armádě další postup.
Dne 7. září se odehrála nerozhodná bitva u Borodina, v níž obě strany utrpěly strašlivé ztráty. Jednalo se o nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek. Dne 14. září dorazil Napoleon do Moskvy s úmyslem najít zásoby, ale místo toho našel téměř veškeré obyvatelstvo evakuované – ruská armáda znovu ustupovala.
Moskva
Brzy ráno následujícího dne vypukly ve městě požáry, které založili ruští vlastenci, a zimní ubikace Grande Armée tak byly definitivně zničeny. Po měsíci čekání na kapitulaci, která nikdy nepřišla, byl Napoleon tváří v tvář nastupující ruské zimě nucen nařídit své hladovějící armádě opustit Moskvu.
Během katastrofálního ústupu byla Napoleonova armáda neustále obtěžována náhle agresivní a nemilosrdnou ruskou armádou. Decimovaná armáda, pronásledovaná hladem a smrtícími kopími kozáků, dosáhla koncem listopadu řeky Bereziny, ale zjistila, že jí Rusové zablokovali cestu.
Ztráty
Dne 27. listopadu si Napoleon vynutil cestu přes řeku u Studénky, a když o dva dny později přešla řeku větší část jeho armády, byl nucen za sebou spálit provizorní mosty a na druhém břehu nechat uvíznout asi 10 000 „opozdilců“.
Odtud se ústup změnil v útěk. 8. prosince Napoleon opustil zbytky své armády a vrátil se do Paříže. O šest dní později se zbytku Grande Armée konečně podařilo uniknout z Ruska. Během katastrofální vojenské invaze utrpěla dříve největší evropská armáda ztráty více než 400 000 mužů.
Zdroj: History, Wikipedia