V období druhé světové války bylo území Korejského poloostrova okupováno Japonskem, po jeho porážce se však obyvatelé Koreje klidu nedočkali. Území bylo násilně politicky rozděleno podle 38. rovnoběžky. Jižní část se obracela na Američany a upínala se k demokracii, naopak severní část tíhla k SSSR. Obě části se postupně čím dál víc odcizovaly. Napětí rostlo, až propuklo v otevřený konflikt.
1. Začátek severokorejské invaze
Dne 25. června 1950 vtrhly severokorejské jednotky na území Jižní Koreje, jejich cílem bylo znovusjednocení země. Rozhodnutí o útoku mělo padnout už na jaře téhož roku po schůzce Kim Ir-sena se Stalinem. Sovětský vůdce se však zdráhal zapojit přímo, obával se odvetného zásahu Američanů a hrozby použití jaderného arzenálu. Severokorejskou armádu však Sovětský svaz posilovat pomáhal. Jižní Korea byla naopak podporována Spojenými státy.
2. Nepoměr sil
Krátce před útokem měla KLDR kolem 10 milionů obyvatel a její vojsko čítalo téměř 200 000 vojáků rozdělených do deseti pěších divizí. Severokorejská armáda se mohla spolehnout na 210 stíhacích letounů a téměř tři stovky tanků. Populace jižního souseda byla sice dvojnásobná, ale v armádě nebyla tato převaha vidět. Jihokorejské vojsko čítalo jen necelých 100 tisíc vojáků a žádné tanky. Takto rozdané karty měly za následek, že severokorejské síly postupovaly ze začátku velmi rychle. Soul, jihokorejské hlavní město, bylo obsazeno už na konci června a v polovině srpna už Severokorejci obsadili většinu území Jižní Koreje.
3. Nezdařilý bojkot SSSR
USA vývoj na Korejském poloostrově zaskočil. Do popředí dění se dostala OSN. Na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN měli být útočníci vypuzeni z okupovaného území. Rezoluci se podařilo prosadit kvůli neúčasti SSSR na zasedání. Sovětský svaz se zasedání rozhodl bojkotovat, protože požadoval nahrazení zástupce Čínské republiky zástupcem nedávno vzniklé Číny komunistické. OSN posvětila protiútok, v jehož čele měly stát Spojené státy americké, hlavním velitelem byl jmenován generál Douglas MacArthur.
4. Zapojení amerických jednotek
K vylodění amerických jednotek došlo 15. září 1950 u města Inčchon, odkud koaliční jednotky postupovaly na sever směrem k Soulu, jehož dobývání bylo poznamenáno obrovskými ztrátami. Proti převaze koaličních sil stáli fanatičtí bojovníci. Postupně bylo území získáno zpět a Severokorejci zahnáni zpátky na sever.
5. Nečekané zapojení Číny
Kim Ir-sen odmítl uznat kapitulaci. Boje tak pokračovaly. Od 25. října 1950 se američtí vojáci dostávali do křížku také s čínskými vojáky. Komunistická Čína vnímala boje blízko svých hranic jako ohrožení. Čína vydala prohlášení, že se jedná o dobrovolné vojáky, což byla lež. Do bojů se zapojili vojáci čínské lidové armády i vojáci SSSR. 28. listopadu 1950 zavelel generál MacArthur k ústupu.
china_crosses_yalu.jpg
Korejskou válku značně zkomplikovalo zapojení čínských vojáků. (Foto: Wikipedia)
6. Zákopová válka na 38. rovnoběžce
Čínské jednotky byly početnější, ale hůře vybavené než ty americké. 25. ledna 1951 dochází znovu k obratu a linie koaličních vojsk znovu postupuje směrem k severu. Generál MacArtur byl pro svou kritiku vedení války odvolán. Nahradil jej Matthew Ridgway. Je znovu dobyt Soul a další boje se soustředí hlavně kolem 38. rovnoběžky. Až do dojednání smlouvy o příměří o dva roky později (27. července 1953) pokračovala válka jako zákopová, i v této fázi si vyžádala značné ztráty na životech.
A zde se můžete podívat na 8 válečných výzbrojí a výstrojí napříč staletími.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
