Pat Doody je dvaatřicetiletý klempíř z New Jersey. Taky je to fanda starých volkswagenů a hlavně motorkář. Jeho nedávný příběh se sice nedostane do hlavních světových zpráv, i když by si to jistě v dnešní rozjitřené době zasloužil.
Jeho jméno se možná zdá jako nějaká legrační přezdívka. Ale „Pat“ je samozřejmě zkrácenina jména „Patrick“ a příjmení „Doody“ – jakkoli to v současném americkém slangu znamená „hovínko“ či „kakání“ – je skutečné a ne nijak vzácné příjmení, dokonce s velmi starým rodokmenem.
Původně to bylo O’Dowd (irsky Ó Dubhda), jehož členové pocházejí z prastarého irského klanu z devátého století. Třeba se statečnost a ušlechtilost přenáší přes geny po dlouhé generace.
A tady už máte slovem i obrazem Patyho příběh, který začal před dvěma týdny.
„Vracel jsem se z motorkářské akce Born Free v Kalifornii.“
„Měl jsem před sebou tisíce kilometrů dlouhou cestu domů.“
„Na jedné ze zastávek v Nevadě jsem uviděl u benzínové pumpy kotě.“
„Bylo ošklivě popálené, vyhublé a zoufale mňoukalo – tak jsem ho sebral a schoval za džínovou vestu.“
„Pravidelně ho krmím, takže teď už je zase fit.“
„Taky popáleniny se vyléčily, zůstala jen skvrna na čumáku.“
„Je to strašně společenská a přítulná kočka, tak jsem ji pojmenoval Party Cat.“
„Než budeme zpátky doma, musí žít v našem režimu ‚On the Road‘, ale užívá si to.“
„Nejradši má tuňáka.“
„Ale až dojedeme domů, bude dostávat normální kočičí žrádlo.“
„Ještě nikdy jsem se nesetkal s tak klidnou a pohodovou kočkou.“
P.S. Ve skutečnosti nejde o kočku, nýbrž o kocoura.
A abychom zůstali u dojemného tématu a zároveň dali vyváženě prostor i psům, tak zde je Dojemný příběh chlapce a jeho psa jménem Duck.