Každé dítě má talent, je ale třeba ho rozvíjet, ne dusit, jako to dělá klasická škola, říká kouč Jan Mühlfeit

Škola nás učí zapadat do stanov, nutí nás biflovat se letopočty a ukazuje nám, co je „jediná správná možnost“. Nebylo by ale účinnější, kdyby se každý člověk rozvíjel v tom, pro co má skutečné vlohy? A jak poznat, v čem váš talent vlastně spočívá? O tom jsme se bavili s manažerem Janem Mühlfeitem a lektorkou Katkou Novotnou, organizátory kurzů s názvem Odemykání dětského potenciálu.

Hlavní myšlenkou kurzů Odemykání dětského potenciálu je, že každé dítě může být génius. Vážně tomu věříte?

Jasně. Každý člověk, když se narodí, má na něco talent, to je genetika. Čím víc se v mládí věnujeme tomu, na co ten talent máme, tím víc nás to baví a tím spíš si to osvojíme, stane se z toho návyk. Malé dítě dokáže samo poznat, pro co má od přírody vlohy, proto si s jednou hračkou bude hrát dokola a jiné se ani nedotkne. Když se věnuje tomu, pro co má přirozený talent, tak i když to bude náročné, dostane se do flow a nakonec to dokáže.

Co je to flow?

Ke stavu Flow dochází, pokud se věnujeme činnostem, které nás baví a zárověn využíváme svůj talent. Neznamená to, že je to pro nás snadné, naopak jsou to často okamžiky, kdy je zátěz pomerně veliká, ale i přesto jsme do činnosti zcela ponořeni. Během flow pak člověk nevnímá dvě věci, čas a vnitřního kritika, my tomu říkáme vnitřní opička. Je to ten hlas, co třeba nám dospělým říká „protože jsi nic takového doteď nedokázal, tak se ti to nepodaří ani nyní". Hodně malé děti mají tohoto kritika vypnutého.

A s přibývajícím věkem se stane co?

No, pak začne školní docházka. Podle studie NASA vykazuje 98 % dětí v šesti letech vysokou kreativitu. V deseti je to 30 % a v patnácti už jen 15 %, protože škola v nich tu kreativitu udusí. Většina inovátorů se ptala „Nelze to udělat jinak?" To je otázka, která je ve většině škol zakázaná, v klasických školách učitelé děti učí, že je jen jeden správný způsob na všechno.

Myslíte, že je to až tak extrémní?

Víte, kdo na to v podstatě přišel? Komenský. On sice nevěděl o flow, ale věděl, že když dítě posadíte a donutíte ho poslouchat, nezapamatuje si nic. Když mu to zároveň ukážete, může se z toho stát znalost, ale pokud ho do toho přímo zapojíte a najde si k tomu nějakou emoční vazbu, pak z toho může být dovednost.

Jeden ze vzdělávacích modelů, který na to v současnosti navazuje, je Montessori...

Přesně tak, ve školách Montessori se děti vzdělávají skrze nejrůznější pomůcky, které si mohou samy vybrat, a začínají už v předškolním věku. Díky tomu se zaměří na to, co jim de a baví je to. Postupně se tak vzdělávají, když je někdo v osmi dobrý v matematice, ale slabší ve čtení, tak se čtení učí s mladšími. Funguje tam slovní hodnocení, děti si také mohou vybrat, kdy si napíší test, kdy půjdou na konkrétní hodinu. Pravidlem je, že musí splnit, co se po nich chce, tím pádem se musí naučit rozvrhnout si práci a čas samy, ale tak, jak jim to vyhovuje. Tento přístup je nám sympatický a v našich kurzech se jím inspirujeme.

Ukaž mi svůj talent

Když si představím, že jsem rodičem třeba sedmiletého dítěte, u kterého vím, že je od malička sportovně nadané a preferuje fotbal, v čem pro mě a pro něj bude lepší zapsat ho na váš kurz, místo abych ho přihlásila do standardního školního kroužku?

Jde o to, že talenty jsou různého typu. Neprofilujeme se na děti, které jsou nadané jedním konkrétním směrem, chodí k nám vrcholoví sportovci stejně jako děti, které mají například problém se soustředěním. Tím talentem nemusí být něco klasického, vyýtvarný talent, hudební talent, ale třeba schopnost komunikace, vedení, logiky...

Jak přesně tedy v rámci kurzu zjistíte, o jaký talent se u konkrétního dítěte jedná?

Kurz je rozdělen do několika fází. Ještě před jeho konáním děti absolvují talentové testy, které odhalí jejich individulní schopnosti. Během kurzu pak hravou formou vysvětlíme, co je to flow, co je to talent, co je to ta opička, a následně si děti v oddělených skupinkách vyzkouší, jak se svým konkrétním talentem nakládat v praktickém životě. Během toho jsou rodiče zvlášť jsou koučem proškoleni o tom, jak talenty svých potomků uchopit, jak jim pomáhat je rozvíjet, jak podporovat sebedůvěru dětí.

A dál?

Pak děti a rodiče zase spojíme a věnujeme se jim individuálně. V závěru kurzu pak děti vytvoří skupinu a hrají hru na firmu".

To je zajímavé, proč?​

Aby lépe pochopily, že v životě, v práci, kdekoliv, fungujeme v týmech. Pokud bude každý v týmu dělat všechno, nemůže to fungovat, když se ale jednotlivec zaměří na to, co mu jde nejlépe - na co má talent - jako celek to bude šlapat mnohonásobně lépe. Zažil jsem to na vlastní kůži v Microsoftu (Jan Mühlfeit pracoval v Microsoftu od roku 1993, mezi lety1998 a 2000 fungoval jako generální ředitel české pobočky, poté byl jmenován ředitelem celého regionu střední a východní Evropy a ten si pak pod jeho vedením po čtyři roky držel nejlepší hodnocení v rámci globálního působení společnosti, pozn. red.) a funguje to i v rámci rozvíjení dovedností u dětí.


Komentáře