Ve viktoriánské éře nebylo vraždění doménou žen, ostatně spáchaly pouze patnáct procent všech vražd v Británii. Irská služebná Kate Webster však do této skupiny patřila, když spáchala jednu z nejbrutálnějších vražd svojí doby. Její obětí byla stará paní Julie Martha Thomas, pro kterou pracovala. Co dovedlo zvrhlou služebnou k tak ďábelskému činu, který zahrnoval i kanibalismus?
Lhářka a zlodějka od malička
Mladá Kate, rodným jménem Lawler, už od útlého věku měla pověst zlodějky, což způsobovalo jejím chudým, ale váženým rodičům mnoho starostí. Ve svých patnácti letech se poprvé dostala do vězení kvůli krádeži. Po propuštění znovu začala krást. V roce 1867 si takhle "našetřila" na cestu do Liverpoolu a změnila si své příjmení na Webster. Tvrdila, že příjmení má po námořním kapitánovi, se kterým měla čtyři děti. Následně však k tomuto výmyslu dodávala, že jsou všichni mrtví. S ohledem na její pověst patologické lhářky je tato verze nedůvěryhodná.
V roce 1868 se její životní situace začala zhoršovat. Za další krádeže byla odsouzena k čtyřletému vězení. Po odpykání trestu odjela do Londýna, kde začala pracovat jako pokojská. Avšak stále se nedokázala vyhnout problémům, které jí doprovázely už od dětství. Začala pronajímat pokoje a krást věci, které pak prodávala. Když už neměla co ukrást, tak utekla. To jí opět přineslo další vězeňský pobyt. Za 36 krádeží byla odsouzena k 18 měsícům ve vězení Wandsworth.
Po propuštění se Kate podařilo získat práci u bohaté vdovy Julie Marthy Thomas. Stalo se tak 29. ledna 1879, když poprvé nastoupila do zaměstnání, jenže poklidný pracovní proces jí vydržel pouze pár dnů. Julie ji totiž začala kritizovat za veškerou práci, kterou vykonala, a v podstatě od prvního dne ji terorizovala. O měsíc později dostala výpověď, což Kate s úctou přijala, avšak svou výpovědní lhůtu si vyprosila až ke druhému březnu. Vdova souhlasila, jenže pak přišla další tvrdá slovní přestřelka. Když se později Julie M. Thomas vrátila z kostela, rozhodla se zákeřná služebná shodit svou zaměstnavatelku ze schodů a následně udusit. Jenže tím to celé neskončilo...
„Hlavu jsem odřízla od těla břitvou. Na zbytek těla jsem použila pilku na maso a řezbářský nůž,” řekla Kate Webster, když se přiznávala policii. Nařezané kusy těla následně uvařila ve starém ohřívači vody, který se používal v koupelnách a kuchyních, a poté vše zabalila do krabice a tašky a hodila do Temže. Do řeky nehodila pouze nohu, hlavu a vyvařený tuk z ohřívače. „Několik dnů po vraždě začala Kate Webster nabízet některým chlapcům údajně kvalitní vepřové sádlo. Ve skutečnosti to ale byla nebohá vdova,” řekl inspektor David Bolton, který se případem zabýval v roce 2010. Kluci, které Kate oslovila na ulici, prý snědli dvě misky sádla...
Kate se po vraždě zkoušela chovat nenápadně. Jednala jménem své bývalé zaměstnavatelky, a dokonce za ní uzavírala i obchody. Takto to vydrželo necelé dva týdny. 18. března totiž přijeli stěhováci pro nábytek. Následně došlo ke středu se sousedem, který šel zrovna kolem. Když mu řekli, že pracují pro paní Thomas a ukázali na Kate, začal soused tušit, že se děje něco divného, a tak zavolal policii.
Následný soudní proces s vražednou služebnou přitahoval pozornost veřejnosti jako málokterý. Dokonce se na něj přišel podívat i budoucí švédský král, korunní princ Gustav, který dorazil ve čtvrtý den soudního líčení. Původně obžalovaná se nejprve tvářila nevinně, poté se vše snažila uhrát na těhotenství. Následné vyšetření ukázalo, že lže. V předvečer popravy, dne 28. července, se knězi a svému právnímu zástupci přiznala.
A co se stalo se ztracenou nohou a hlavou? Končetina byla nalezena na skládce v Twickenhamu, ale hlavu se stále nedařilo najít. Nakonec se našla až po neuvěřitelných 131 letech, a to na zahradě populárního britského přírodovědce a dokumentaristy Davida Attenborougha. Kate Webster ji nejspíš zakopala u hospody, která se nacházela v blízkosti domu zabité vdovy. Attenborough hospodu v roce 2009 koupil a chtěl zde rozšířit zahradu, jenže při výkopech se v roce 2010 našla ztracená hlava.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
