Nejhorší ze všech Slováků

Karol Pazúr byl slovenský zpravodajec, voják, válečný zločinec a vrah, který se proslavil zejména svou úlohou v poválečném masakru na Švédských šancích. Jeho zločiny zahrnovaly i vraždy žen a dětí, které nechal bez milosti zastřelit jen pro své vlastní potěšení. Ačkoli byl za své činy uvězněn, později byl paradoxně oslavován jako hrdina antifašistického odboje, a to i s podporou státu. Pazúr původně vyučený vahač knih, ale pracoval jen krátce jako bankovní úředník. S vypuknutím druhé světové války však vstoupil do Hlinkovy gardy a následně sloužil ve Slovenské rychlé divizi, která bojovala na východní frontě po boku nacistického Německa. Když padl do sovětského zajetí, náhle se stal přesvědčeným komunistou.

Díky své schopnosti manipulovat ostatní se dostal do nově vznikajících československých jednotek, kde působil jako zpravodajec. O rok později vstoupil do Komunistické strany, pravděpodobně aby odstranil pochybnosti o své loajalitě. Po válce se snažil vylepšit si pověst, bohužel tím nejhorším způsobem.

Po německé kapitulaci se z Karola Pazúra stal lovcem Němců, který bez ohledu na to, zda měli s nacismem něco společného, neváhal používat extrémní praktiky. Jeho největším zločinem byl masakr 256 lidí na Švédských šancích. Dne 18. června 1945 dorazil na přerovské nádraží transport se šesti vagóny plnými karpatských Němců, kteří se měli vrátit domů na střední Slovensko. Pazúr však tento návrat změnil v děsivou smrtelnou cestu, ze které se nikdo nevrátil.

Každého z nich podrobil výslechu, ačkoli mnozí z nich měli doklady potvrzující jejich nevinu. I tak je obvinil ze zrady a spolupráce s nacisty. Většina z nich, mezi nimiž byli i Maďaři a Slováci, byla poté odvezena do obce Horní Moštěnice, kde museli místní obyvatelé vykopat hroby pro své budoucí oběti. Sám Pazúr se aktivně podílel na vraždění těchto nevinných lidí, přičemž se obzvlášť vyžíval v zabíjení dětí.

Jednal s nimi neuvěřitelně krutě. Nejdříve je doslova vytrhl z náruče rodičů a poté je přinutil sledovat, jak jeho komando střílí jejich blízké. Jeden svědek později vypověděl, že ho šestileté dítě slovensky prosilo, aby ho raději zastřelil, protože chtělo být s maminkou. Jindy zastřelil ženu, která v náručí držela dva kojence. Když její tělo spadlo do hromadného hrobu, Pazúr několik minut naslouchal pláči dětí, než je chladnokrevně zastřelil.

mohlo by vás zajímat

Guinessova kniha rekordů plná zákazů: Rekordy v přejídání a pití alkoholu jsou tabu dlouhé roky

Pazúr se u soudu hájil tím, že své činy spáchal z vlasteneckých důvodů. Když byl dotázán, proč zabil i malé děti, které nemohly mít žádné spojení s nacismem, odpověděl: „Co jsem s nimi měl dělat, když jsem nechal popravit jejich rodiče?“ Vrchní vojenský soud v Praze ho nakonec odsoudil k dvacetiletému trestu odnětí svobody. Po nástupu Klementa Gottwalda k moci však došlo k postupnému snižování jeho trestu, a tak ve vězení strávil pouze jeden rok.

Po propuštění byl paradoxně vnímán jako národní hrdina boje proti fašismu. Získal dobře placená místa ve státní správě a byl oceněn řadou vyznamenání. Svůj život dožil v Banské Bystrici. Oficiální zprávy uvádějí, že zemřel na cirhózu jater, ale existují také teorie, že ho zabili příbuzní jeho obětí nebo že emigroval do USA.

Zdroje informací:

https://roksmireni.cz/en/news/mills-god-have-jammed-or-why-some-crimes-remain-unpunished

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/dustojnik-pazur-chtel-dokazat-ze-je-zaryty-nepritel-nemcu-u-prerova-nechal-postrilet-muze-deti-i-zen-48714