Jsou lidé jen zrnka písku, nebo velegigantické stvůry?

Obrázek uživatele Radek Kovanda
19.9.2014, 10:09
Záleží na úhlu pohledu. My navíc máme tendenci vnímat prostor lineárně, ačkoli jej pro větší přehlednost měříme logaritmicky, jak názorně ukazuje tenhle šikovný interaktivní graf velikostí od mikro- až po makrokosmos.
    Na ‚základní‘ rovině (tedy "deset na nultou" metrů) si rozdíly ve velikostech dokážeme celkem bez problémů představit. Ani první či druhá mocnina (ať už kladná, nebo záporná – tedy násobně větší, resp. menší velikosti) nám nedělají větší potíže. Pak už se ale mozek začíná trochu vzpírat – schválně si to vyzkoušejte ZDE. Vesmírná měřítka Až budete jezdcem posunovat směrem vlevo k menším a menším velikostem, všimněte si jedné zvláštnosti – jak ohromný rozdíl je mezi tím, co v mikrokosmu dokážeme skutečně pozorovat a co je spočítané pouze matematicky.   Logaritmické stupnice jsou pro lidské vnímání velmi ošidné. Dodnes tak pro laiky kupříkladu nastává velké zmatení při měření intenzity zemětřesení nebo hluku. Rozdíly mezi jednotlivými hodnotami totiž nejsou to samé, co na pravítku, tedy že např. 3 cm jsou o 1 cm větší než 2 cm. Ne, tady se jedná o násobky. Ale zatímco nám dělá potíže představit si správně logaritmicky prostor kolem nás, v případě vnímání času to možná tak není. A právě z toho důvodu se nám zdá, že čím jsme starší, tím nám čas utíká rychleji: když je vám dejme tomu pět let, pak je pro vás další prožitý rok pětina vašeho života. Když je vám padesát, už je to jen padesátina. Čas zkrátka logaritmicky zrychluje, protože podvědomě srovnáváme určitý časový úsek s již prožitým obdobím. To má logiku, ne?  

Komentáře