fb pixel Jiří Arvéd Smíchovský: Příběh malostranského Fausta, který pracoval pro gestapo i StB – G.cz
Vyhledávání

Jiří Arvéd Smíchovský: Příběh malostranského Fausta, který pracoval pro gestapo i StB

Okultismus
Zdroj: Pixabay

Arvéd Smíchovský je jednou z nejrozporuplnějších postav českých dějin. Podlehl onomu faustovskému pokušení a toužil se pomocí vzdělání a rituálů dostat k moci přesahující hranici našeho světa. Jeho život píše příběh o muži bez jakýchkoliv skrupulí, oportunisty, který, jak sám říkal, vyplave na povrch za každého režimu jako korek...

Václav Adamus
Václav Adamus 31.3.2022, 00:13

Narodil se 2. května 1898 ve známém pražském domě U Zlaté lodě, jeho otec byl prokurista (jakýsi pověřenec firmy pro právní jednání). Měl tři sestry, dvě zemřely v dětském věku. Rodina měla dlouhou katolickou tradici, jeho otec byl členem Řádu Božího hrobu, měli se dokonce setkat s papežem. Malý Arvéd (jak mu všichni v rodině říkali) na něj měl i italsky promluvit. Na jazyky měl vůbec talent, uměl jich hned osm (včetně hebrejštiny a latiny). Jiří byl věčný student. Začal studium práv na pražské německé univerzitě, to však dokončil až po válce. Na frontě plnil úlohu zpravodajského důstojníka. Nakonec však dezertoval a úkryt našel v klášteře nedaleko města Pisa. Jeho azyl však netrval dlouho, brzy byl vypátrán a umístěn do zajateckého tábora. Zde vstupuje do československých legií. Také se nechává naverbovat jako agent italské tajné služby.

Jak později uvidíme, nebude to jediná zpravodajská služba, s níž bude Arvéd spolupracovat. Od října 1918 do ledna 1919 působil jako tlumočník na albánské frontě. V Římě studoval teologii, ale bylo mu doporučeno, aby studia zanechal. Dle badatelů měl právě zde prožít první homosexuální vztah s mladým knězem. Také studoval filozofii, jejíž studium rovněž opustil. Vědění pro něj bylo drogou, byl fetišistickým sběratelem knih. Často je kradl tím způsobem, že si zapůjčil vzácný výtisk a prostě jej nevrátil. Takto raboval i klášterní knihovny, které měl díky svému původu (jeho rodina má více než 200leté dějiny v Praze) otevřené. Dostal dokonce stipendium na Harvardu, Arvéd jej však nevyužil. Byl členem různých stran – sociálních demokratů, národních socialistů, lidové strany i fašistů. V budoucnu tvrdil, že žádné z jeho členství nebylo upřímné, ale bylo úkolem od italské rozvědky. Byl velice zvláštní osobou, která si uvědomovala své velké nadání a pohrdala každým, kdo byl hloupější nebo zastával jiný názor. Nesnášel vše české, i když měl řadu českých přátel, většinu nakonec udal gestapu. Ještě před nacistickou okupací se hlásil k německé národnosti. Snažil se dostat mezi české kulturní kruhy (nejspíš kvůli informacím, které sbíral pro sebe a rozvědku), ale považoval je za zaostalé a nesvětové.

Černý mág

Smíchovský se k okultismu dostal pravděpodobně v Itálii. Mnozí badatelé tvrdí, že zde také vstoupil do zednářské lóže. On sám měl ve zvyku svou osobu přeceňovat a často o sobě lhát, takže je těžké určit, kde je pravda. Nicméně sám Smíchovský se přátelům (jestli vůbec nějaké měl, spíš řekněme známým) svěřil, že zde vstoupil do židovské lóže. Což je velice paradoxní vzhledem k jeho budoucímu antisemitistickému vystupování. Měl vztah s okultistou a fašistou Pravoslavem Lexou, jemuž se svěřil, že „se zapsal ďáblu a musí mu sloužiti.“ Stal se také jedním z předních členů okultní společnosti Universalia. Měl zde přednášky na téma lóžového okultismu, slovanské mystiky, katolické mystiky, ale také hebrejské liturgie. Smíchovský zabředával stále více do černé magie, v rodinném domě si vybudoval ve sklepení magickou oratoř. Podle pamětníků se po jedné seanci jeho hosté s křikem rozutekli po ulici. Pravoslav Lexa to komentuje takto: „Smíchovský vyzkoušel předpisy na zaklínání ďábla se stejnou zvědavostí, jako recepty kuchařské.“ Zajímavé je, že Smíchovského velice těšilo, když mu říkali „novodobý Faust“. V roce 1938 byl opět mobilizován, bojoval na Podkarpatské Rusi.

Za druhé republiky se již naplno projevila jeho bezpáteřnost, ještě před okupací zaútočil s českými fašisty na vinohradskou synagogu. Ve své době to byla největší synagoga na světě. Smíchovského nemotivoval ani tak antisemitismus, jako spíše touha zmocnit se tajných židovských spisů, zvláště kabalistických.

Kolaborant

Ihned po příjezdu německých vojsk začal kolaborovat s nacistickým režimem. Hlavně se Sicherheitsdienst (SD) a gestapem. Byl vydírán svou homosexuální orientací. Hojnost udání, která provedl, však naznačuje, že si moc nad lidmi velice užíval. Nakonec udal i svého milence. Výše zmíněné citace jsou z jeho spisu, který poté, co se Lexa vrátil z koncentračního tábora, napsal a odevzdal justičním orgánům. Smíchovský dovedl udat člověka jen proto, že se mu znelíbil ve vinárně nebo na ulici. Často také někoho udal, potom se u něj objevil jako dobrý patron a sliboval mu, že jej za úplatu z problému vytáhne. Svým udáním prokazatelně způsobil několika lidem smrt.

A co po něm, krom udávání, nacisté chtěli? Využili jeho znalostí v oblastech okultismu. Jeho znalostí judaismu využíval Walter Jacobi pro vydání protižidovské brožury Žid metla Čechů. Získává vlastní kancelář v budově univerzitní knihovny – jeho úkolem je sepsat zprávy (rešerše) o českých tajných společnostech, okultistech, ale i členech Sokola. Některé úkoly pocházejí přímo z Hitlerova hlavního stanu, např. vyhledávání konkrétních okultních knih pro Hitlera, nebo zkoumání využití telepatie ke zničení nepřítele (což poté zkoušeli i komunisté, ty napadlo, že by nepřítele mohli zmást záměrným vysíláním dezinformací mozkovými vlnami). Měl napsat zprvu o obsahu pražské židovské knihovny. Zde Smíchovský udělá dobrý skutek a trvá na tom, že mu při rešerši musí pomáhat Židé. Je mu vyhověno, a protože je život plný paradoxů, tak jeden z jeho židovských pomocníků bude po válce vyšetřovat jeho kolaboraci.

Temný konec malostranského ďábla

Smíchovský měl schopnost odhadnout, odkud bude vát vítr. Věděl, že válka brzo skončí a nacisté rozhodně nebudou ti, kteří vyhrají. Začal mít strach z pomsty. Proto se dopustil banální krádeže, při které se nechal schválně chytit, aby jej po osvobození nalezli jako vězně a nepodezírali z paktování s Němci. To se mu nepovedlo a v květnu roku 1945 jej dav vyvedl z věznice a chtěl oběsit, podařilo se mu utéct. Nakonec jej roku 1947 odsoudili na doživotí. V době věznění na Mírově začal ihned spolupracovat s StB. Měl pěknou celu, psací stroj, mohl kouřit, dokonce mu dodávali morfium, na kterém byl závislý. Ani zde jej neopustila jako láska k okultismu, dokonce sám na sobě provede obřízku – tedy pokusí se o to. Zajímavé je, že těsně předtím chtěl jeden konkrétní výtisk Bible z určitého roku. Chtěl snad obnovit smlouvu s Bohem? Smíchovský umírá stejně hrůzně, jako žil. Od bachaře dostal na chodbě silnou ránu do hlavy, která mu přerušila centrum dýchání – umíral 3 dny na postupné zadušení, nikdo mu nepomohl. Po smrti mu zčernal obličej. Bylo to nedostatkem prokrvení, nebo si jej odnesl ďábel?

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Universalia

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Arvéd_Smíchovský

ARVÉD SMÍCHOVSKÝ, skutečný doktor Faust

Badatelé živě: Smíchovský, aneb ďábel z Malé Strany - nejodpornější kreatura Protektorátu

https://temata.rozhlas.cz/okultista-a-udavac-s-genialni-pameti-jiri-arved-smichovsky-8154424

Podobné články

Doporučujeme

Další články