Onehdá jsem však doma našel voucher na dvouhodinovou návštěvu Aquacentra, jehož platnost končila ten den. Dítě bylo na víkend u babičky, a přeci nejsem milionář, abych si mohl dovolit propadnout něco, co je zadarmo a co nepotřebuju.

Inu, tak jsem si sbalil plavky, ručník, potápěčské brýle a šel na to. Návštěva v aquacentru byla tentokrát taková nezvyklá.

Že to bude jiné než obvykle, jsem začal cítit už během cesty autem. Ani jednou jsem se nemusel vracet domů pro plyšového dráčka plaváčka, kterého pravidelně necháváme se synem doma, ačkoliv se ho před odjezdem desetkrát ptám, jestli ho bereme s sebou.

Dokonce během čtvrthodinové jízdy nebylo ani moc přestávek na čůrání.

Do aquacentra jsem přijel půl hodiny před otevírací dobou. Normálně vyjíždíme s hodinovým předstihem, ale i tak přijedeme pozdě. Nikdo mi neřekl, že čtvrthodinová cesta z domu do aquacentra bude trvat bez dítěte čtvrt hodiny.

U pokladny jsem si směnil voucher za lístek, aniž by se mě paní pokladní ptala, jestli to dítě, které z květináče u vchodu žere ty malé kamínky, není náhodou moje.

thmbwp-20140601-054.jpg

Do dětského brouzdaliště si raději noste své dítě. Bez něj tam budete vypadat dost podezřele (Foto: travelwithbender.com)

Když jsem si před vstupem do šatny zouval boty a nikdo se mě třicetkrát během pěti vteřin nezeptal, proč se do šaten nemůže v botách, začínal jsem se cítit nesvůj. Abych nevyšel ze cviku, tak jsem se alespoň namátkou rozběhl do šaten a nahlas křičel: „Zuj si boty, ty prevíte. Říkal jsem ti to snad stokrát. Tam se v botách nesmí!“

Bylo poměrně osvobozující, že jsem si mohl vybrat, kteroukoliv skříňku na oblečení chci, a ne jenom skříňku s číslem jedna, dvě nebo tři. Tedy s čísly, které jako jediné můj syn ovládá a které jediné pro něj tak připadají v úvahu.

Byl jsem naprosto v šoku, že se dá v šatně převléknout do plavek za jednu minutu. Neskutečné. Když člověk nemusí po šatnách honit nahaté dítě, které mává nad hlavou vaším spodním prádlem a u toho vykřikuje, že je indián, toho času docela dost ušetříte.

Ve sprchách bylo posléze nezvyklé ticho. Nikdo nekomentoval piňdoury ostatních spolusprchujících. Nikdo se neptal, proč má ten pán většího pinďu než já. Dokonce i velmi tlustý a chlupatý pán se naproti mně v klidu vysprchoval, aniž by byl hlasitě za salvy upřímného smíchu označen za gorilu, kterou jsme s mamkou viděli v zoo, a možná i dobrosrdečně nakrmen banánem, co máme v tašce na svačinu.

Kupodivu si ve sprchách ani nikdo nesvléknul plavky, nepostavil se doprostřed nad odtokový žlábek a nezačal do něho čůrat. I když pán-gorila žlábek zalíbeně hypnotizoval a jistě si na to dělal zálusk.

No a potom jsem už vniknul do samotného aquacentra. Ze zvyku jsem si to zamířil rovnou do dětského brouzdaliště, kde jsem si znuděně sednul na okraj bazénku a sledoval hodinky, kdy půjdu už domů. Ostatní rodiče (většinou matky) přítomnost dospělého muže bez dítěte v dětském brouzdališti mezi malými dětmi brali se zdravou nedůvěrou a po očku mě kontrolovali.

Po hodině v brouzdališti jsem šel do vířivky. Bylo to tam takové nudné, když se nikdo nechichotal bublinkám s tím, že bazén hrozně moc prdí.

V hlavním bazénu jsem se prošel z jedné strany na druhou, jednou si zašel do divoké řeky a bylo. Šel jsem pryč. Nebavilo mě to.

Ve sprchách byl pořád ještě pán-gorila, který se očividně snažil dosprchovat k lepší figuře. Stále sledoval žlábek na zemi, z čehož jsem usoudil, že s ním hodlá mít vztah, a proto jsem sprchy diskrétně opustil, aniž by zazněl byť jediný komentář o pinďourech.

www.bluemaize.net_.jpg

(Foto: Chlupatého pána neměl ve sprchách kdo nahlas komentovat)

V šatně jsem se do minuty oblékl a vůbec nikdo tam nechtěl kakat ani čůrat, ač jsme před chvíli prošli kolem záchoda a já se ho ptal, jestli nepotřebuje.

No a pak jsem šel pryč. Bylo to takové nijaké. Takové nudné. Nechápu, co na tom aquacentru lidi bez dětí vidí.

Abych si trochu spravil náladu, tak jsem v bufetu koupil párek v rohlíku, trochu ho nakousnul, pak nechal párek z rohlíku vypadnout na zem, načež jsem řval. Rohlík s horčicí (již bez párku) jsem potom v autě hodit vztekle na zem a horčici rozpatlal po sedačkách a trochu i po okénku. Konečně. Konečně jsem si přišel, jako že opravdu odjíždím z Aquacentra.

A jelikož se blíží léto, TADY se můžete podívat na 12 koupališť v Praze