Jed má v přírodě mnoho využití. Někteří živočichové jeho pomocí zastrašují predátory, další jej využívají k aktivní obraně a své protivníky rovnou odrovnají, jiní jej zase potřebují k lovu kořisti. Jedovaté druhy jsou rozšířeny mezi všemi živočišnými třídami. Nikdo se nepozastaví nad jedovatými hady, žábami či pavouky, ale málokdo už tuší, že jedovatí mohou být i ptáci a savci.

Václav Roman 13.9.2018, 17:10

Přežít díky jedu

Jedovatí živočichové mají bezesporu evoluční výhodu, mohou se účinněji bránit a mají větší šanci na dobrý úlovek. K usmrcování kořisti využívají primárně jed hadi, kteří ve většině případů aktivně neútočí. V zásadě uštknou jen v momentě, když se cítí ohroženi. Ze 3500 druhů hadů je jedovatá více než desetina. Proto si nejspíše většina lidí při představě jedovatého tvora vybaví právě hady.

Jedovatí však mohou být i pěvci, například pištec černohlavý, jehož domovem je Nová Guinea. Nemá přímo jedové žlázy, jako mají například hadi a toxiny si sám netvoří. Do jeho těla se dostává spolu s potravou. Živí se totiž brouky, kteří v sobě mají velmi silný neurotoxin. Proti jedu jsou tito ptáci imunní, dostane se do jejich peří a kůže, čímž jsou výborně chráněni před predátory, kteří se jim raději vyhýbají. Pištci potírají tímto jedem i svá hnízda a vajíčka.

Jedovatá zvířata můžeme potkat i mezi savci. Jedním z nich je ptakopysk podivný, který se vyskytuje na východním pobřeží Austrálie. Jedový orgán nalezneme na zadních končetinách samců, jedná se o ostruhy, které využívají k obraně teritoria před ostatními samci.

Jeden druh jedovatého savce žije i na našem území. Jed rejsce vodního však člověka na životě neohrozí, palčivou bolest však vyvolá. Díky toxinu však dokáže rejsec ulovit i tvory větší, než je on sám. V následující galerii se můžete přesvědčit, že jedovatí nejsou jen pavouci a hadi:

GALERIE Jedy v živočišné říši