Za císaře!

Japonská císařská armáda je jedna z nejstrašidelnějších institucí, jež kdy operovala na téhle planetě. Miliony lidí ztělesňujících smrtící koktejl sebevražedného odhodlání, kruté nadřazenosti nad ostatními a nelidsky chladné vypočítavosti.

Víte, když se země vycházejícího slunce v devatenáctém století probrala do moderního světa, Japonci velice rychle pochopili, že mají jenom pár dekád na to, aby dohnali největší světové mocnosti. Jinak se z nich v dravém koloniálním prostředí stane provincie nějakého mocnějšího geopolitického hráče. A tomuhle cíli podřídili úplně všechno – školství, průmysl, diplomacii i vojenství. Japonsko šlo během půl století z v podstatě středověkého státu na moderní světovou velmoc.

Císařství začalo sbírat kolonie, krást cizí zdroje a otevřelo další válku s Čínou. A na břitu všech těchto operací stály imperiální jednotky japonské armády. Vycvičeni těmi nejlepšími německými důstojníky, vybaveni nejmodernějšími zbraněmi amerického vzoru s cílem vytvořit impérium britského typu. Aby se z japonského císařství stala ne země vycházejícího slunce, ale země, nad kterou slunce nezapadá.

Tahle agresivní politika nakonec znamenala válku se Spojenými státy a zuřivý nacionalistický fanatismus, který nedovoloval kapitulaci. Nakonec vedl k Hirošimě a Nagasaki. Protože Japonsko se nevzdává, Japonská císařská armáda se nevzdává a její členové udělají všechno, VŠECHNO, aby vyhráli. Američané měli z Japonců hrůzu, protože „Japs“ měli ve zvyku vynořit se v noci tiše z pralesa, zmasakrovat všechny v bunkru a poslednímu, kdo zůstal naživu, uříznout genitálie, nacpat mu je do úst a nechat ho vykrvácet. Číňané, kteří s Japonskem bojovali od poloviny třicátých let, z nich měli hrůzu, protože Japonci se s dobytým územím nemazlili. V čínském městě Nanking japonská armáda zabila stovky tisíc lidí a každou noc bylo hlášeno až tisíc případů znásilnění. Proto se incidentu často říká „znásilnění“ Nankingu.

Jen tak pro zajímavost, poslední voják japonské císařské armády, která byla rozpuštěna v roce 1945, se vzdal v roce 1974. A jeho starý velitel musel doplout na Filipíny a osobně ho zprostit služby. Protože důstojník Hiro Onoda ve filipínské džungli až do sedmdesátek vraždil anglicky mluvící turisty.

A teď si představte, že všechnu tuhle krutost, zlobu, efektivitu, odhodlání, sexuální frustraci, rasismus a zoufalou potřebu vítězství vrhnete do výzkumu biologických zbraní a pokusů na lidech. A dostanete jednotku 731.

mohlo by vás zajímat

Nejhorší Stalinův gulag: Ostrov smrti děsil i sovětské komisaře

Prevence epidemií a čištění vody

Jak bylo řečeno, Japonsko se řezalo s Čínou už od třicátých let. Protože Čína nebyla jednotná, japonské jednotky procházely jakýmkoli odporem jako horký bajonet civilistou. Japonsko si nakonec zřídilo na východě Číny loutkový stát nazvaný Mandžusko. A tam byla u moci součást japonské imperiální armády – Kuantungská armáda. Kuantungské velení vědělo, že ostatní velmoci koketují s bojovými plyny a biologickými zbraněmi a nutně potřebovali vlastní výzkum. Takže se pod záštitou „Oddělení pro prevenci epidemií a čištění vody“ zřídilo několik pracovišť s cílem vyvinout zmíněnou zbraň. Přes počáteční problémy a vzpoury vězňů se podařilo projekt rozjet.

Ve své největší slávě na konci třicátých let měl projekt až deset tisíc zaměstnanců a nejrůznější jednotky byly rozesety po celém císařství. Sama jednotka 731 měla několik větví, jednu dokonce v Tokiu. Ale to největší zařízení bylo v Mandžusku. Tam se testovalo.

731

V zařízení se na lidech testovaly všechny známé nemoce, které jste mohli člověku aplikovat. Na zajatce byly vypouštěny blechy nakažené morem, zkoumala se sněť, sexuálně přenosné choroby, gangréna, jedovaté plyny, tuberkulóza, cholera, neštovice, tyfus, úplavice. Prostě… všechno, co se Japoncům podařilo sehnat.

A všechno se zkoumalo tak, že těmi věcmi nakazili člověka a sledovali, co to s ním bude dělat. Žádné léky, žádná pomoc, žádné lékařské ošetření, žádná anestetika. Prostě vás nechali umírat na nějakou příšernou chorobu, případně jste byli nuceni předat ji dalšímu vězni. Obzvláštní zájem měli japonští vědci o sexuálně přenosné choroby a jejich vertikální přenos. Z matky na dítě. Takže často byli muži nakažení syfilis nuceni mít sex s cílem oplodnit ženu, případně ji nakazit syfilis ve chvíli, když už těhotná je. A pak se zkoumaly plody.

Údajně se v celách narodily desítky dětí. Ale žádné se na konci války nenašlo živé.

Jak už je u japonských válečných zločinů zvykem, sexuální násilí bylo… všudypřítomné. Vědci i strážní znásilňovali vězeňkyně v podstatě neustále, i ty zmrzačené, i ty umírající. Z pozdějších výslechů se ukázalo, že jeden zaměstnanec občas zvládl celou chodbu cel.

Už se zmiňovaly omrzliny a následný výzkum uhnívaní těla, ale koketovalo se i s ohněm, násilnou amputací a sledováním toho, jak rychle člověk vykrvácí z které části těla… Taky se testovaly na lidech zbraně. Palné zbraně, plamenomety, ale především biologické zbraně. Třeba porcelánové granáty napuštěné jedovatým plynem nebo infikovaným hmyzem. Ale u jednotky 731 byla jediným limitem vaše fantazie. Takže se zkoumalo, kdy člověk zemře, pokud mu budete dávat napít pouze takovou a takovou vodu, jak dlouho dokáže viset hlavou dolů, za jak dlouho mu tlak vymáčkne oči z lebky v natlakované místnosti…

A občas se „experimenty“ konaly jen tak, bez jakéhokoli vědeckého základu. Třeba píchaní koňské moči do ledvin nebo přešívání končetin na jinou část těla.

Velká část zajatců umřela během vivisekcí. Japonci se totiž báli, že když budou čekat s pitvou až po smrti pacienta, může to kompromitovat výsledky jejich bádání. Takže se „pitvy“ prováděly zaživa. Opět – žádná anestetika. A když náhodou člověk ještě žil i po zaznamenání výsledků, něco se s ním udělalo. Třeba se vyoperoval žaludek a trávicí ústrojí se sešilo zpátky, aby se zjistilo, jak si střeva poradí s něčím, co neprošlo žaludkem.

GALERIE Jednotka 731

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Zavíráme krám

Jenom u jednotky 731 zemřelo přes tři tisíce lidí. Většina z nich byli Číňané, ale našli byste tam i Mongoly, Korejce, Rusy nebo americké zajatce. A takový poslední dotek hrůzy je fakt, že japonští výzkumníci potřebovali vědět, jak všechny tyhle věci fungují na všechny typy lidí. Takže tomuhle nelidskému mučení vystavovali zajatce všech ras, muže i ženy, dospělé lidi, starce i… mimina.

Mnoho dalších lidí ale zahynulo v podobných zařízeních. A střízlivé odhady říkají, že výzkum pomohl usmrtit dalších dvě stě tisíc lidí v boji. Protože na rozdíl od svého německého protějšku v Osvětimi japonský lékař a mikrobiolog, velitel jednotky 731 Širó Išii svou šílenou krutost využil k tomu, aby vážně něco nebezpečného vytvořil.

Koncem roku 1944 Širó dokončil svou biologickou zbraň. Japonská císařská armáda naplánovala biologické bombardování San Diega na polovinu září 1945.

Jenže pouhý měsíc před útokem shodili Američané na Hirošimu atomovou bombu a pár týdnů na to Japonské císařství kapitulovalo. Někteří pracovníci 731 byli zadrženi Sověty, ale většina z nich utekla do amerického zajetí. US Army udělala to, co US Army dělá nejlíp – uzavřela obchod.

Stejně jako s nacistickými fyziky, i s japonskými biology byla dohoda velice jednoduchá. Půjdete pracovat pro nás, předáte nám všechna data z výzkumu a možná nedostanete provaz. Většina lidí ze 731 tak zůstala bez trestu, dokonce se několik z nich dostalo vysoko ve farmaceutickém průmyslu nebo zdravotnictví v poválečném Japonsku.

Aby obchod posvětili, Američané většinu věcí, které se ve „výzkumném centru“ děly, zatloukli. Což je možná nemorální, ale… nebylo vám líp před tím, než jste věděli, co všechno se v relativně malém zařízení v okupovaném Mandžusku dělo?