Přesně před 70 lety podepsali v americkém Washingtonu D.C. zástupci 12 států Severoatlantickou smlouvu, čímž vznikl nejsilnější vojenský pakt v historii, NATO, neboli Severoatlantická aliance. Základem celé organizace je tzv. článek 5, který zaručuje společnou obranu. Jak funguje a kdy byl prvně využit, se dozvíte v následujícím článku.
Obratník Raka jako hranice NATO
První generální tajemník organizace britský generál Hastings Lionel Ismay popsal úkoly NATO jako: "udržet Rusy mimo (Evropu), Američany doma a Němce při zemi" – tedy zabránit sovětskému útoku na Západní Evropu přítomností amerických vojáků a zabránit další německé agresi. Přestože poslední část citátu přestala dávat smysl v roce 1955, kdy do paktu přistoupilo Západní Německo, dodnes v podstatě vystihuje celou Severoatlantickou smlouvu, která má celkem 14 článků.
Z nich je nejdůležitější článek 5, který vytváří koncept společné obrany – útok na jednoho z členů aliance se automaticky bere jako útok na všechny členské státy NATO. Tento článek vznikl v reakci na hrozbu napadení slabých evropských států Sovětským svazem po druhé světové válce, kdy by se tyto země vyčerpané obřím konfilktem nemohly bez pomoci Spojených států účinně ubránit. Tím článek 5 sloužil jako psychologická obrana vůči Sovětům, kteří by neriskovali otevřenou konfrontaci s americkou armádou.
Článek 6 specifikoval aplikaci článku 5 na oblast Evropy, Severní Ameriky, francouzské departementy v Alžírsku, Turecko a na jakékoliv ostrovy spadající pod jurisdikci, kteréhokoliv členského státu severně od obratníku Raka. Z tohoto důvodu nebyl článek 5 uplatněn během indické anexe portugalských kolonií na indickém poloostrově ani během argentinské invaze na Falklandské ostrovy. Toto pravidlo bylo potvrzeno v roce 1965 společným prohlášením amerického ministerstva zahraničí, ministerstva obrany a právním oddělením aliance, které potvrdilo, že útok na Havajské ostrovy (situované jižně od obratníku Raka) by se nepočítal jako útok na členský stát paktu. Po vyhlášení nezávislosti Alžírska v roce 1962 bylo do smlouvy doplněno, že část o alžírských departementech je nyní neplatná.
Článek 5 byl uplatněn pouze jedinkrát
Článek 5 byl uplatněn pouze jedinkrát v historii a to 12. září 2001, necelý den po teroristických útocích na Světové obchodní centrum a Pentagon. O několik dní později, 2. října 2001, uznalo vedení NATO, že útok na Spojené státy spadá pod případy uvedené pod článkem 5. Tím začala Spojenými státy vedená válka proti Afghánistánu, na které se dodnes podílejí všechny členské státy NATO. Oficiálně aliance přebrala vedení afghánských operací v srpnu 2003, čímž začala první bojová akce vedená NATO mimo území vymezené v článku 6.
V roce 2012 uvažovalo Turecko nad aplikací článku 5 v důsledku probíhající občanské války v Sýrii, u které hrozilo, že se přesune i na turecké území. Vedení NATO slíbilo pomoc turecké armádě, ale zároveň upozornilo, že se nechce podílet na útocích proti syrské straně. Turecká vláda však nakonec o společnou obranu nepožádala.
Útoky z 11. září tak zůstávají zatím jediným případem uplatnění článku 5 Severoatlantické smlouvy - doufejme, že i posledním.
A tady si přečtete, že třetí lidská pochodeň protestující proti normalizaci zaplála před 50 lety.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
