Je příběh židovského chlapce v Nabarveném ptáčeti skutečný? Autor předlohy Jerzy Kosiński psal o traumatech z vlastního dětství

Obrázek uživatele vaclav.roman
30.07.2019, 12:40

Už z prvních ukázek celovečerního snímku Nabarvené ptáče od režiséra Václava Marhoula je zřejmé, že jde o zcela mimořádný počin, o kterém ještě hodně uslyšíme. Už třeba proto, že byl vybrán do hlavní soutěže prestižního festivalu v Benátkách, což se českému filmu podařilo naposledy před dobrými 25 lety. Román, podle kterého vznikl scénář, budil v době svého vydání silné kontroverze; stejně jako jeho autor. Kdo vlastně byl Jerzy Kosiński?

Trauma přetavil v román

Józef Lewinkopf, jak zní rodné jméno kontroverzního amerického spisovatele polského původu, přišel na svět 14. června 1933 v polské Lodži do středostavovské židovské rodiny. Když vypukla druhá světová válka, začaly pro rodinu Lewinkopfů stejně jako všechny Židy v Polsku těžké časy. Aby unikli pozornosti nacistů, museli se skrývat. Změnili si příjmení na Kosiński a přestěhovali se na polský venkov. Žili ve vesnici Dąbrowa Rzeczycka v Podkarpatském vojvodství.

I když se snažili být co nejméně nápadní, byli v neustálém nebezpečí. Chodili sice pravidelně na mše svaté a vystupovali jako katoličtí Poláci, ale jisti si nemohli být ničím. Vyzradit je mohla jakákoliv maličkost. Jerzy Kosiński byl malý chlapec a neustále mu bylo vštěpováno, že odhalit pravdu je smrtící. Skutečnou identitu je třeba popřít. Nejen vystupováním na veřejnosti a jednáním, ale také fyzicky. Nebylo například možné, aby jej ostatní děti spatřily nahého. Riziko to bylo i pro ostatní vesničany, za pomáhání Židům v nacisty okupovaném Polsku byl trest smrti pro všechny zúčastněné.

Kosiński zažil během skrývání na polském venkově neskutečná traumata, svými válečnými zkušenostmi se inspiroval při psaní svého prvního románu, kterým bylo právě Nabarvené ptáče. Nejde čistě o autobiografii, ale příběh v sobě nese mnoho paralel s jeho životem.

Emigroval do USA

Když útrapy války skončily, Kosiński a jeho rodiče se přestěhovali do Jelení Hory. Jeho otec se stal vysokým úředníkem komunistické strany a Jerzy mohl studovat. Univerzitního vzdělání se mu dostalo na univerzitě v Lodži a později zastával post asistenta na Polské akademii věd. Komunistickou stranu však na rozdíl od svého otce nepodporoval, marxismus odmítal, a když se mu naskytla příležitost odejít na stáž do USA, na nic nečekal. Do Spojených států amerických emigroval v roce 1957. Odjel jako student na stipendium a nikdy se nevrátil. Studoval na Columbia University a v polovině 60. let získal americké občanství. Přednášel na Yale, Princetonu a dalších univerzitách.

Celkem dvakrát se oženil. Poprvé v roce 1962, kdy si vzal o 18 let starší vdovu po pittsburském ocelářském magnátovi Mary Hayward Weir. O čtyři roky později se rozvedli. V roce 1968, kdy jeho první žena zemřela, se oženil znovu. Jeho druhou ženou se stala Katherina "Kiki" von Fraunhofer.

V té době byla už na světě jeho románová prvotina. Nabarvené ptáče (v originále The Painted Bird) vyšlo v roce 1966. Již od počátku se jednalo o silně kontroverzní dílo, které se dočkalo tvrdé kritiky. Vydavatelé váhali, jak s dílem naložit. Je to román, nebo literatura faktu? Námět byl hodně syrový a jednotlivé pasáže musely být údajně upraveny. Kosiński byl navíc ve spojitosti se svou prvotinou několikrát nařčen z plagiátorství.

Ve východní Evropě a zvláště pak v Polsku se vyrojily rozhořčené reakce a kniha se dokonce dostala na zakázanou listinu.

Autor, nebo plagiátor?

Jeho další počiny už tak kontroverzní nebyly. Jeho díla se dostala na seznam bestsellerů The New York Times a byla přeložena do více než 30 jazyků. Do roku 1991 mělo být dle odhadů prodáno přes 70 milionů výtisků jeho knih.

Z jeho další tvorby vyzdvihněme román Kroky (v originále Steps), který vyšel v roce 1968. Kniha má struktury mozaiky, skládá se z jednotlivých epizod, které se navzájem odrážejí jedna v druhé, právě jaky střepy mozaiky. Jeho třetí román Byl jsem při tom (v originále Being There) vyšel v roce 1971, patří k jeho nejpopulárnějším dílům. Podle této předlohy natočil Hal Ashby v roce 1979 stejnojmenný provokativní a komický snímek s Peterem Sellersem v hlavní roli, který se za svůj herecký výkon dočkal nominace na Oscara.

Autor je znám tím, že se jeho příběhy jsou plné brutálních výjevů násilí a sexuality. Například šestiletý chlapec v Nabarveném ptáčeti musí snášet krutosti vesničanů, kteří jej bijí a týrají. Navíc je sám svědkem mnoha scén zvráceného násilí, ukazuje, čeho všeho je člověk schopen.

Na sklonku spisovatelova života byla jeho kariéra v troskách, výrazně k tomu přispělo obvinění z plagiátorství a další skandály, které se kolem něj kupily. Dne 3. května 1991 byl nalezen mrtvý ve vaně, přes hlavu igelitový sáček, žaludek plný alkoholu a barbiturátů.

Jak Nabarvené ptáče zasáhlo Marhoula

Jerzy Kosiński patří mezi nejvýraznější spisovatele minulého století a jeho román Nabarvené ptáče zasáhl miliony čtenářů po celém světě. Českého režiséra Václava Marhoula dokonce natolik, že se v roce 2008 po dokončení jeho celovečerního snímku Tobruk rozhodl vyvinout veškeré úsilí, aby získal veškerá potřebná práva na zfilmování tohoto kontroverzního díla. Snaha nebyla marná, práva se získat podařilo v roce 2010 a mohl se pustit do práce. Scénář vznikal tři roky, bylo vytvořeno celkem 17 verzí, než byl na stole ten definitivní. „Byly okamžiky, kdy mě zavalil pocit, že to nedokážu, že jsem si na záda naložil moc,“ přiznal dokonce Marhoul. Nyní je film dokončen a na světe je první oficiální trailer, na který se můžete podívat zde:

Film bude soutěžit v Benátkách

V kinech se uvedení snímku dočkáme 12. září 2019. Ještě předtím však bude film uveden na 76. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, který se koná od 28. srpna do 7. září. Celovečerní film Nabarvené ptáče byl zařazen do hlavní soutěže této mimořádné filmové události. „Přiznávám, že jsem v to nevěřil. Naděje, že by to mohlo vyjít, že by se Nabarvené ptáče dostalo právě do Benátek, tedy na jeden ze tří vůbec nejprestižnějších filmových festivalů na světě, mně přišla až pošetilá," uvedl režisér Václav Marhoul v tiskovém prohlášení. Podobný úspěch zažil český film po dobrém čtvrtstoletí.

Zatím posledním českým filmem v hlavní soutěži v Benátkách byl v roce 1994 film Jiřího Menzela Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, který získal zlatou medaili předsedy italského Senátu. Na hlavní cenu čekáme mnohem déle. Tu si z Benátek odvezlo v roce 1947 československé drama Siréna, které režíroval Karel Steklý.

A zde si můžete přečíst o tom, jak v neděli před 600 lety zažehla první pražská defenestrace husitskou revoluci.


Komentáře

Doporučeno pro vás