Karel Gott zpíval v jednom svém hitu, že čas letí jako bláznivý. No, měl pravdu, ten chlapec. Rok se s rokem sešel a máme je tady zase – Vánoce. Teď nechme stranou, jaký k nim má kdo z nás vztah. Víme, že někdo je miluje, někdo nemusí, to tak je. Všichni ale víme, že utéct se před nimi nedá. A také všichni víme, že k Vánocům patří stromeček, dárky a... vánoční cukroví. Kde se vzalo a které se těší největší oblibě? Čtěte dál.
Cukroví nejen k jídlu
Covid necovid, některé jistoty se v životě lidském prostě nemění, a to je vlastně veskrze dobře. Jednou z takových konstant jsou bezpochyby Vánoce. Za pár dnů zde máme první adventní neděli, a tak ze sklepů poputuje vánoční výzdoba, na stolech se objeví adventní věnce a také se z domácnostní začne linout ta nezaměnitelná vůně Vánoc – hospodyňky začínají péct vánoční cukroví, bez kterého si ty nejoblíbenější svátky roku neumíme a ani nechceme představit. Kde se ale tato tradice vzala? Není nic neobvyklého na tom, že některé z receptů mají opravdu dlouhou historii, a dokonce se dědí v rodinách z generace na generaci.
Historie vánočního pečiva je opravdu letitá a měla by sahat až do 16. století. Ale nečekejme cukroví v té podobě, v níž ho známe dnes. Převážně to tehdy byly figurky z ovoce, které děti po tom, co si s nimi pohrály, měly sníst. Cukroví v historii mělo i další, a to ochranářskou funkci, kdy mělo chránit rodinu a celé hospodářství před temnými silami. Typickým příkladem je cukroví v podobě vykrajovaných zvířat. Právě to mělo chránit živá zvířata v hospodářství, sladkosti ve tvaru kruhu byly symbolem slunce a věšely se na domy či ovocné stromy.
Cukroví se také mělo dle tradice péct pouze z mouky z vlastní úrody, protože právě tento obyčej měl zajistit, aby příští rok byla úroda hojná. Připravované těsto se pak z rukou mělo otírat o stromy a zbylá voda z těsta se lila do krmení hovězího dobytka. To aby nadále dobře dojil.
V té podobě, jak ho známe dnes, se objevilo během 19. století. Patřilo však pouze do bohatých domů. Součástí tehdejšího cukroví byla vzácná koření, na která chudina opravdu neměla prostředky. A tak chudší lidé pekli spíše z toho, co bylo k dispozici. Někdy to byly skutečně bizarní kombinace. Umíte si například představit cukroví z pepře a česneku? Velké oblibě se tenkrát těšily karamely, které byly součástí štědrovečerního stolu nebo také vánočního stromku.
Cukroví se také dost často peklo z vánočkového těsta, oblibě se těšilo zejména v Polsku. Častou přísadou, bez níž by se vánoční cukroví neobešlo (a neobejde ani dnes), byl med. V 19. století byly hlavně ve městech oblíbené tzv. medáky, což byly placky z medu, cukru, vajec, másla, mléka a hladké mouky, které se po upečení potíraly čokoládovou polevou. Na špičce pomyslné vánoční hitparády té doby se drželo škvarkové cukroví, a to hlavně na vesnicích. A od druhé poloviny 19. století se začaly péct i dnes oblíbené zázvorky.
Ke změně ve vánoční cukrařině došlo po druhé světové válce, kdy se drobné pečivo začalo připravovat z dražších surovin. V Česku, co se obliby týče, vedou stále klasiky jako vanilkové rohlíčky, linecké koláčky, kokosové kuličky nebo pracny. V mnoha domácnostech se také pečou perníčky, které se následně zdobí cukrovou polevou.
Jiný kraj, jiný mrav
Vánoční cukroví se samozřejmě liší i podle jednotlivých států nebo etnik. Například Romové pečou na Vánoce šingu, což je de facto závin umotaný ze tří placek z kynutého těsta a potřený náplní, která může být kakaová, tvarohová nebo také maková. V Anglii si neumí představit Vánoce bez typického vánočního pudingu, který je ale na hony vzdálený tomu, jenž známe my. Našince tedy dost často dvakrát nenadchne. V Belgii, Nizozemsku, Porýní a Vestfálsku se na Vánoce peče spekulatius, což je pečivo z křehkého těsta, které voní po kardamonu, skořici a hřebíčku.
Tak co, už máte nachystané formičky a vykrajovátka a propočítáváte kolik mouky, cukru a vanilky budete letos potřebovat? Projděte si určitě naši galerii, kde najdete ty nejoblíbenější druhy vánočního cukroví. A šťastné a veselé!
Podobné články
Jan Fiedler
Martin Miko
Doporučujeme
