Jaroslav Hašek: Stvořitel veselého vojáka Švejka s nepříliš veselým životem – G.cz
Vyhledávání

Jaroslav Hašek: Stvořitel veselého vojáka Švejka s nepříliš veselým životem

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Jaroslava Haška každý zná jako autora čtyřdílného humoristického románu s názvem Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Stejně tak jako byl voják Josef Švejk vždy pozitivním a radostným sangvinikem, byl Jaroslav Hašek člověkem s nepříliš šťastným mládím a neveselým životem. Přesto se stal stvořitelem postavy a humoru, který baví český národ už téměř jedno celé století. Za obrazem typického a nedokonalého Čecha stál autor s typicky nedokonalým dětstvím a životem.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 30.4.2020, 10:22

Haškovo mládí v Jedové chýši

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna roku 1883 v Novém Městě v Praze Josefu Haškovi a Kateřině Haškové (roz. Jarešové). Již ve čtyřech letech diagnostikoval lékař u Jaroslava vážnou srdeční vadu a zakrnělou štítnou žlázu. Malý Jaroslav proto musel trávit většinu svých dětských let na venkově s bratrem Bohuslavem u svého dědečka. Na bratra Bohuslava tehdy mladý Hašek žárlil a pokusil se mu několikrát ublížit, což však nakonec přerostlo ve velice silné bratrské pouto. Byli si tak blízcí, že Bohuslav v dospělosti nesnesl Jaroslavovu smrt a rok po bratrově úmrtí se upil k smrti.

Krom zdravotních komplikací měl Jaroslav Hašek stejné mládí, jako jeho vrstevníci. To se ovšem naprosto změnilo v jeho jedenácti letech, kdy se seznámil s novým sousedem Němečkem. Ten si s chlapcem vytvořil silný vztah a mladého puberťáka začal vodit do hospod, kvůli čemuž Hašek začal krást peníze dokonce i doma. Němeček s malým Haškem neminul ani Jedovou chýši v Apolinářské ulici, kde se dospívající chlapec setkal s pitím alkoholu a jako pozorovatel i se sexuálními praktikami. Od té doby se Hašek stranil pozornosti dívek, proto také později vznikly teorie o jeho možné homosexualitě.

Když Jaroslav Hašek začal studovat na gymnáziu v Ječné ulici, zastihla ho další tragédie. Haškův otec Josef zemřel na intoxikaci alkoholem, kterým se snažil zahnat bolesti, jež mu způsobovala pokročilá rakovina. Tato situace donutila Haškovu matku Kateřinu se se svými třemi dětmi stěhovat více než patnáctkrát, což Jaroslavovi vzalo jakoukoli ideu či pocit „domova“. Roku 1897 se navíc účastnil protiněmeckých demonstrací, na kterých byl zatčen a učitelský sbor gymnázia ho následně donutil školu „dobrovolně“ opustit.

Humoristou nejen na papíře

Hašek nakonec maturoval na Českoslovanské obchodní akademii a po škole se stal zaměstnancem banky Slavia. Úřednický život ho nenaplňoval, proto se začal živit publicistickou a literární tvorbou a zvolil si život bohéma a tuláka. S bratrem Bohuslavem procestoval Uhersko, Slovensko i tehdejší Halič a v roce 1907 byl za svou redaktorskou činnost v anarchistickém časopise Komuna krátce vězněn. Když se Haškovi blýsklo na lepší časy a on se i přes svůj „odpor“ k ženám zamiloval do Jarmily Mayerové, její rodiče ho neshledali vhodným pro svou dceru a snažili se sňatku zamezit. I přes tuto překážku Hašek dosáhl svého a v roce 1910 se s Jarmilou oženil.

Jaroslav Hašek byl humoristou nejen na papíře, ale i v životě. Chvíli například působil jako redaktor v časopisu Svět zvířat, odkud byl však zanedlouho vyhozen, protože publikoval články o imaginárních zvířatech. Když byl v roce 1911 zadržen, protože předstíral vlastní smrt, vrátila se jeho žena Jarmila ke svým rodičům a on byl na krátkou dobu hospitalizován v psychiatrické léčebně. V letních měsících roku 1912 trávil Hašek čas v jedné z chotěbořských hospod, odkud ho doslova nemohli vyhnat a vytáhnout z něj byť jedinou korunu, kterou by alespoň částečně zaplatil účet - toto období popsal například v povídce Zrádce národa v Chotěboři. V období před první světovou válkou cestoval skrze Čechy s přítelem Josefem Ladou, který později ilustroval příběhy o vojáku Švejkovi. Právě na těchto cestách se v roce 1913 setkal v Protivíně s osobou Josefa Kouby, který se stal předlohou pro karikaturní postavu obecního blba Pepka Vyskoče.

Osudy vojáka Haška za světové války

Po vypuknutí první světové války Hašek narukoval a aktivně se bojů účastnil, v závěru války napsal také několik antibolševických článků. Od těchto názorů však zničehonic v roce 1918 ustoupil a naopak přijal socialistickou ideologii za svou. Nejzajímavějším obdobím je Haškovo působení na Sibiři, kde vydával časopisy a stal se otcem národa Burjatů (jedna z etnických skupin Mongolů). Jeden z časopisů totiž vydal v burjatštině a následně vytvořil burjatskou abecedu, čímž založil tamní národní písemnictví. Tragédií si pravděpodobně Hašek dle usouzení „vyšší moci“ zažil málo, a tak se stalo, že byl v roce 1920 poměrně těžce zraněn, a navíc onemocněl tyfem. Ve stejném roce se také znovu oženil, tentokrát s Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou (zvanou Šura), která se ujala péče o něj. Za mnohoženství souzen v Československu nebyl, protože se v poválečné době příliš nerespektovaly různé mezinárodní smlouvy a úmluvy.

Zrádcem pro obě strany

Po válce se Jaroslav Hašek vrátil do Československa a současně se vrátil také ke svému bohémskému stylu života. Ve spolupráci se svým přítelem Zdeňkem Matějem Kudějem se věnoval zejména hostincům a psaním svých povídek. Z Prahy se rozhodl odjet, jelikož se mu po návratu z Ruska nedostalo vřelého uvítání, naopak se setkal s poměrně nepřátelskou atmosférou. Pro část umělců byl jakožto rudoarmějec "zrádcem národních myšlenek", pro druhou část zase „zrádcem proletářské revoluce“, jak ho označil Stanislav Kostka Neumann, když Hašek upustil od komunistické politiky. Dne 25. srpna roku 1921 tedy odjel se svou novou manželkou do Lipnice nad Sázavou, kde začal psát své Opus magnum, humoristický román o vojáku Josefu Švejkovi, který se stal nejpřekládanějším českým románem (k roku 2013 byl přeložen do 58 jazyků). Vzhledem k tomu, že byl v té době Hašek již velice obézní a těžce nemocný, nezvládal psát a musel část románu diktovat. Na ochrnutí srdce zemřel v Lipnici nad Sázavou 3. ledna roku 1923 ve 39 letech.

Podobné články

Doporučujeme

Další články