fb pixel Japonci se nechtěli vzdát ani po atomových útocích na Hirošimu a Nagasaki. Ke kapitulaci přispěla invaze Rudé armády – G.cz
Vyhledávání

Japonci se nechtěli vzdát ani po atomových útocích na Hirošimu a Nagasaki. Ke kapitulaci přispěla invaze Rudé armády

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

6. srpna roku 1945 byla shozena atomová bomba Little Boy na japonské město Hirošima, kde na následky výbuchu zemřelo přibližně 150 tisíc lidí. O tři dny později potkal stejný osud město Nagasaki, které bylo ničivými účinky atomové bomby rovněž zdevastováno. Tehdy se jednalo o nejničivější zbraň, která kdy byla použita. I přes tuto skutečnost nezlomné japonské vedení na podmínky kapitulace nechtělo přistoupit a americká armáda připravovala dalších několik atomových útoků. K definitivní kapitulaci Japonského císařství nakonec přispěla také blesková válka Rudé armády.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 3.8.2020, 11:50

Odplata za Pearl Harbor

Vše začalo už 7. prosince roku 1941 japonským útokem na americkou námořní základnu v Pearl Harboru. Překvapivá operace japonského letectva na Havajských ostrovech nejen plně zapojila Japonské císařství do největšího konfliktu v dějinách lidstva, ale také pořádně rozzuřila Spojené státy americké. Částečnou útěchu přinesla Američanům vítězná a rozhodující námořní bitva u Midway, ve které mezi 3. a 7. červnem roku 1942 „vyhnali“ Japonce z Tichomoří. Pearl Harbor si ale Američané nesli v hlavách až do konce války.

Psal se 8. květen roku 1945, kdy se druhá světová válka v Evropě konečně uchýlila ke konci a nacistické Německo kapitulovalo. Skrze Postupimskou deklaraci byli ke kapitulaci vyzváni také Japonci. Americký prezident Harry Truman, britský premiér Winston Churchill a čínský prezident Čankajšek v dokumentu stanovili za své země podmínky (jakožto vítězné strany) pro japonskou kapitulaci. Součástí bylo také ultimátum, ve kterém Spojenci v případě japonského odmítnutí složení zbraní garantovali okamžité a úplné zničení Japonska.

„Vyzýváme japonskou vládu, aby ihned vyhlásila bezpodmínečnou kapitulaci všech japonských ozbrojených sil a poskytla jasné a odpovídající záruky své dobré vůle v této věci. Alternativou pro Japonsko je okamžité a úplné zničení.“

Je velice pravděpodobné, že závěr deklarace nepřímo upozorňoval na existenci atomové bomby, kterou Spojené státy otestovaly pouhých deset dní před zahájením konference. Urputní Japonci ovšem o ničivé síle tajné zbraně Spojenců pravděpodobně neměli zdání, a ultimátum tedy nebrali dostatečně vážně – deklaraci Japonské císařství odmítlo. Jednalo se o celosvětový šok, zejména pak pro americké vojáky v Evropě, kteří se v tu dobu už smířili s koncem války a návratem domů. V souvislosti s japonským rozhodnutím dál pokračovat v bojích schválil prezident Truman atomové bombardování vybraných japonských měst.

Proč právě Hirošima?

Když Japonce nezlomilo ani šestiměsíční strategické bombardování 67 japonských měst, včetně rozsáhlého bombardování hlavního města Tokia v noci z 9. na 10. března roku 1945, při kterém zemřelo více než sto tisíc obyvatel a čtvrtina města byla srovnána se zemí, zbyla Spojeným státům v podstatě jediná možnost, jak ukončit již zbytečnou válku a donutit Japonsko ke kapitulaci. Využít nejničivější zbraně, které kdy byly v dějinách lidské rasy stvořeny.

Mezi 10. a 11. květnem roku 1945 vybrala Komise pro výběr cíle v Los Alamos několik různých míst, která byla vhodná k připravovanému atomovému útoku. Možné cíle byly kromě Hirošimy také Kjóto, Jokohama a sklad císařské armády v Kokuře. Kritérií pro výběr vhodného místa bylo několik, cíl musel být například důležitým strategickým bodem v obydlené oblasti větší než tři míle v průměru. Výbuch musel také způsobit dostatečně velké poškození, které by Japonce zlomilo. Mělo se tedy jednat o město, které mělo nadprůměrný ekonomický, vojenský a administrativní význam, určitou velikost a bylo dosavadně nepoškozené – Američané si totiž současně chtěli atomovou bombu otestovat, ať už to zní jakkoli cynicky.

Město Hirošima bylo popsáno jako „důležitý armádní sklad a přístav uprostřed městské průmyslové oblasti. Pro radary se jedná o dobrý cíl a město má dostatečnou velikost, aby mohla být značně poškozena velká část města. Město obklopují kopce, které pravděpodobně zlepší účinek a zvýší tak poškození od výbuchu.“ Je totiž potřeba podotknout, že ani Spojené státy nevěděly s jistotou, jaké účinky bude atomová bomba mít a jaké faktory mohou intenzitu výbuchu a ničivosti ovlivnit. V úvahu připadal také Japonský císařský palác v Tokiu, který by sice zajistil atomové zbrani obrovskou mezinárodní publicitu a Japonce by zastrašil, jednalo se ovšem o místo s nejmenší strategickou hodnotou. Nejvíce se uvažovalo o útoku na Kjóto, které mělo „výhodu“ lidí s největším počtem vzdělávacích institutů. Nakonec však byla zvolena Hirošima, a to nejen díky vhodnému terénu, který měl zvýšit účinek bomby.

Hirošima byla za druhé světové války městem s důležitým průmyslovým a vojenským významem. V okolí byl umístěn značný počet japonských jednotek, a navíc zde sídlilo velitelství páté divize a polního maršála Shunroku Hata, které zaštiťovalo obranu celé jižní části Japonska. Hirošima sloužila také jako překladiště a útočiště japonské armády, navíc byla válkou nedotčená. V době útoku čítala populace města okolo 350 tisíc obyvatel a městská infrastruktura byla velice náchylná k požárům – jednalo se o ideální cíl, alternativními cíli byla města Kokura a Nagasaki.

Byly připraveny další atomové zbraně

Jelikož japonské radary zachytily přilétající letadla a určily jejich počet na „ne víc než tři“, nevyslali Japonci proti tak malé formaci stíhačky, mimo jiné proto, aby šetřili palivo. Atomová bomba Little Boy, naplněná 60 kilogramy uranu 235, byla shozena v čase 8:15. Přestože štěpení proběhlo pouze u 1,38 % materiálu, rádius zničení byl přibližně 1,6 kilometru s požárem v okruhu 11 km². Osmdesát tisíc lidí, mezi kterými bylo dvacet tisíc vojáků, zemřelo okamžitě, dalších sedmdesát tisíc lidí podlehlo zraněním způsobeným radiací či požárem. Účinky zbraně byly děsivé a překvapily celý svět. 150 tisíc obětí na jednu bombu bylo pro Japonsko obrovskou ztrátou a hrozbou. Do roku 1950 navíc zemřelo na následky rakoviny a jiných dlouhodobých účinků dalších 200 tisíc lidí.

9. srpna následoval výbuch atomové bomby Fat Man v Nagasaki, po kterém již Japonské císařství definitivně kapitulovalo – ovšem ne jednoznačně. Po dalším ničivém útoku 9. srpna se japonské nejužší vedení stále nedokázalo shodnout na tom, zda Postupimskou deklaraci přijme. Až s rozhodnutím přivolaného císaře Hirohita souhlasilo s deklarací za jediné podmínky, že nebudou ohroženy žádné císařovy výsady ani jeho postavení. Spojené státy však měly připraveny ještě jednu atomovou bombu, kterou plánovaly použít ve třetím srpnovém týdnu. Další tři atomové pumy měly být shozeny na japonské území v září a říjnu.

Blesková válka Rudé armády

K japonské kapitulaci přispěl také Sovětský svaz, který 8. srpna vyhlásil Japonsku válku, načež Rudá armáda okamžitě zahájila invazi do Mandžuska. Podobně jako si Američané v paměti drželi Pearl Harbor, Rusové Japoncům nezapomněli potupnou porážku v rusko-japonské válce v letech 1904 až 1905. Sovětská útočná operace byla nazvána „Srpnová bouře“ a zahájena 9. srpna roku 1945. Intenzivní a mohutné sovětské útoky snadno prolomily japonskou obranu. Rudá armáda převyšovala japonskou armádu jak početně, tak technicky – jednotky navíc měly zkušenosti z východní fronty. Rusové postupovali bleskově, sovětské tankové oddíly urazily za den až 150 kilometrů. Nutno podotknout, že vedení japonské armády císařovu kapitulaci zpočátku ignorovalo. Kuantungská armáda definitivně kapitulovala až 20. srpna, když byla Sověty absolutně obklíčena. Na ostrově Sachalin pokračovaly boje až do 25. srpna a poslední kurilský ostrov byl obsazen až 1. září, téměř dva měsíce po konci druhé světové války v Evropě.

Podobné články

Doporučujeme

Další články