V roce 1929 unesli z ulice na Manhattanu mladého ranaře, který pracoval pro rodinu mafiánského bosse Joa Masseria. Únosci převezli jednatřicetiletého chlápka na Staten Island, kde ho mlátili, pálili mu nohy, típali mu cigarety o obličej, pořezali ho, a když jim bylo jasné, že ten kluk nic neřekne, pobodali ho a zahodili na pláži. Tam ho našla policie, která ho dostala do nemocnice, kde ho doktor „profackoval k vědomí“. Protože přežil vlastní smrt, dostal přezdívku Štístko neboli Lucky. Lucky Luciano, možná jste o něm slyšeli. Pomohl totiž vyhrát druhou světovou.
Gangster
Lucky Luciano si hrál s organizovaným zločinem už od devíti let, pro chlapce chudých italských migrantů nebylo v New Yorku příliš jiných přiležitostí. Ale malý Charlie Luciano měl prostě na zločiny talent. Od útlého mládí stoupal po kariérním žebříčku, v devatenácti letech se stal členem gangu Five Points, do něhož patřil třeba Al Capone nebo další „celebrity“ podsvětí. Z dětství se znal s lidmi, jako byl Meyer Lansky nebo Bugsy Siegel, z nich obou později vyrostli velcí kapitáni organizovaného zločinu.
Prostě Lucky to měl v sobě. Ve třiceti už byl extrémně známá firma, proto se taky stal obětí toho únosu v roce 1929. V té době se New York zmítal v krvavém konfliktu dvou soupeřících rodin. Luciano se svou bandou to v podstatě hrál na všechny strany a nakonec se provydíral, propodplácel a provraždil až na absolutní vrchol.
Nikdo se nedokázal postavit Luckymu do cesty. Jenom státní zástupce Thomas E. Dewey. A ten v roce 1936 dostal Luciana do basy na třicet až padesát let. Lucky seděl celých pět let, když přišla druhá světová válka a s ní celá hromada nových problémů pro americkou vládu. Problémů, se kterými byl Lucky ochoten pomoci.
Jak můžeme pomoci?
Na východním pobřeží měli Amíci najednou velké problémy v docích. Kromě neustále stávkujících italských imigrantů se taky objevilo hned několik případů sabotáže při výrobě. V roce 1942 například při přestavbě lodě SS Normandy na armádní transportér zachvátil loď požár. A vláda toho měla dost. Potřebovala někoho, kdo umí s odbory, kdo to umí s Italy a Židy, a kdo má blízko k mafii.
Takže Thomas E. Dewey nabídl Luckymu dohodu. Přestěhuje ho do věznice v New Yorku, bude moci řídit svou organizaci z basy a pomůže jim vyhrát válku. A pak ho možná pustí. Luckyho nebylo třeba moc dlouho přemlouvat. Jednak bylo známo, že sicilská mafie a Mussolini nejsou kamarádi a pak, jedním z Lucianových nejstarších přátel byl Bugsy Siegel, velký boss židovské mafie v New Yorku. A Bugsy nepotřeboval záminku k tomu, aby si mohl pomoct v boji s nácky. Takže se mafie pustila do práce s posvěcením státu New York a americkým námořnictvem. Operace měla krycí název Underworld. Podsvětí.
Státní zástupce Dewey byl podroben ostré kritice za tenhle krok, ale faktem je, že všechny sabotáže i stávky v docích přestaly. Továrny a přístavy najednou šlapaly jako hodinky, Italové i Židé makali… no prostě dejte lidem společného nepřítele, že.
Salut!
Jedním z důvodů, proč byli Spojenci ve svých taženích proti Ose tak úspěšní, bylo i to, že věřili v sílu informací. Rozvědku, tajné služby, výzvědy u nepřítele. Spousta tajných operací byla odtajněna až třeba v sedmdesátých letech. Jak praví klasik: „Až do sedmdesátých letech jsme si mysleli, že Patton četl Rommelovi myšlenky. Pak se ukázalo, že mu četl poštu.“
Na málokteré válečné operaci je tohle vidět víc než na operaci Husky, tedy spojenecké invazi na Sicílii. Už jenom to, jak Britové dokázali s jedním mrtvým bezdomovcem vyhnat polovinu německých sil z ostrova, je skvělá historka, ale Američané, kteří byli hlavním vojskem invaze na Sicílii, potřebovali taky spoustu informací. Rozmístění sil, fotky, cesty, kde mají náckové těžkou techniku, kde jsou naopak nechráněni, kde se dá přistát s letadlem, kde se dají shodit parašutisté, kde lze přistavit loď…
A všechny tyhle informace dodala sicilská mafie. Jednak měla od začátku dobré vztahy s okupujícími americkými silami a taky měla s černými košilemi pár nevyřízených účtů. A tak se stalo, že mafie udělala pro porážku nacismu víc než kdejaká armáda.
Když štěstí dojde
Thomas Dewey mimochodem dodržel své slovo a Luckyho z basy pustil pod podmínkou, že Luciano nebude dělat problémy a nechá se deportovat zpátky do Itálie. Lucky souhlasil a v roce 1947 se nechal převést do Říma. Pracoval se všemi velkými italskými klany, chvíli lítal a dělal byznys po Jižní Americe. Byl to on, komu se podařilo s korsickou mafií vytvořit takzvanou francouzskou spojku, tedy způsob, jak dostávat herák z Turecka do Francie a potom do Států.
Zemřel začátkem šedesátých let v 64 letech. Oficiálně na mrtvici. Ví se ale, že chtěl prodat práva na svůj životní příběh filmovému studiu, což jeho kolegy znervózňovalo. Takže se spekuluje, že Luckymu taky jeho štěstí nakonec došlo.
Mimochodem, je pohřben v New Yorku. Protože z rozhodnutí soudu tělo není občan a nemá zakázaný vstup na území Spojených států.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
