Zatímco slovenský zpěvák Richard Müller a textař Michal Horáček za sebou mají už několik povedených písní, spolupráce s kytaristou a skladatelem Michalem Pavlíčkem je tentokrát úplnou premiérou.

Invence slovenského zpěváka, který dostal chuť zavzpomínat na staré časy a 15 let starou spolupráci s dvorním textařem zesnulého Petra Hapky, se proměnila v koncepční album Sociální síť propojující tři silné osobnosti kulturního života s ošemetným tématem facebookového ‚světa mladých‘.

Jelikož nás zajímalo, co to má znamenat, vyzpovídali jsme všechny tři naráz.

hor_3.jpg

Ne příliš ‚svatá‘ trojice se sešla nad ne příliš blízkým tématem. (Foto: Michal Hančovský )

To album je moc fajn. Píseň Proto jsem nešel zvonit klíči přímo odkazuje k fenoménu novodobých hrdinů sociálních sítí. Vy s tímhle tématem máte nějakou osobní zkušenost, že jste mu zasvětili celé album?

M. Horáček: Já na facebooku jsem a docela významně ho využívám. Hlavně tedy jako komunikační nástroj a inspirační zdroj. Mám tam asi 40 000 lidí, kteří mě sledují, a to je už docela početná skupina na to, abych mohl říct, že mě ty příspěvky ‚fiktivně- reálných‘ osob někdy těší, jindy zlobí, ale hlavně inspirují.

Tu desku rámují- otevírají a uzavírají dvě stejnojmenné písně Někdo jiný, které mají i identický text, takže je pokládám za ústřední. Jak moc se na svém facebooku stylizuje do role ƒ„někoho jiného“ Michal Pavlíček nebo Richard Müller?

M. Pavlíček: Já facebook využívám spíš jako nástěnku, kam přilepím datum nového koncertu nebo si přečtu vzkaz od fanoušků. Ale že bych se tam obnažoval osobně, to určitě ne. Možná je to i tím, že jsem už starší generace, ale pro mě je určitá zeď v privátním světě hodně důležitá. Nechci být lehce otevřitelný a odhalený. Vidím kolem sebe, jak snadno se tenhle fenomén stává novou dimenzí života. Pro mě je ale to slovo „online“ spojené s reálným světem. Na koncertě, tady u stolu...

R. Müller: Já vlastně nevím, co to ten facebook je. Nemám ani počítač a vlastně moc nerozumím tomu, o čem je řeč. Za mě to dělají lidé, kteří to umí. Ověří si informaci, zeptají se mě, a pak to tam někam napíšou.

Proč jste si tedy vybrali tohle téma, když se vás až tolik netýká?

M. Horáček: Když za mnou Richard přišel s tím, že by se mnou rád natočil novou desku, řekl jsem mu k tomu dvě věci. Za prvé, že bude v žánru villonských balad, a za druhé, že to bude koncepční album týkající se zřejmě fenoménu sociálních sítí.

Duchovním otcem jste tedy vy?

M. Horáček: Nedá se to tak říct. Já jsem jen posbíral impulzy ze svého facebooku. Hlasy lidu ze sociální sítě, chcete-li. Tentokrát zpěvák tedy není tím, kdo daný příběh nebo myšlenku prožívá. Je vždycky jen jedním z těch hlasů. Richard a další interpreti se na desce převtělovali do různých lidí. A v každé písni byli skutečně někým jiným.

soc.jpg

Jak se vám tohle téma zpracovávalo hudebně?

M. Pavlíček: Bylo to pro mě něco úplně nového. Jednak mnohem raději skládám hudbu, na kterou se až posléze našroubuje text, protože mi to dává větší tvůrčí svobodu, a navíc villonské balady také nejsou úplně snadno uchopitelý žánr. Moc mě to ale bavilo.

R. Müller: Jakmile vyjdu ze studia, tak svoje desky už znovu neposlouchám. Tohle album je ale jiné. Pokaždé, když si ho poslechnu, tak si uvědomím další věc, souvislost, a něco nového se z něj dozvím. Ta spolupráce byla velice inspirativní. Ne náhodou je Michal Horáček jediný český textař, se kterým jsem kdy spolupracoval. Jinak si texty píšu raději sám.

Má mít nějaké hlubší poselství?

M. Horáček: To bych neřekl. Je to jen reflexe dění, antropologický výzkum... Mrzí mě, že se tam už nedostalo téma uprchlické krize. Sledovat, jakým způsobem se k němu vyjadřují lidé na sociálních sítích je neuvěřitelně zajímavé. I když mám na celou tu problematiku výrazný názor a s mnohými lidmi bych se asi neshodl, v některé z těch písní bych jim dal určitě prostor vyjádřit se.