S podzimem přichází jablečná sezóna a nebude tomu jinak, než že jako každý rok od babiček dostaneme štědré zásoby křížal, koláčů a litry moštu. Na jednu stranu je to radost, na tu druhou - buďme upřímní - už docela nuda.
Tradice cideru u nás prakticky vůbec neexistuje, zato ve Velké Británii, Irsku, Francii, nebo Španělsku, je tomu úplně jinak. Kvašený jablečný mošt je v západní Evropě takovou stálicí jako u nás například pivo (první jeho "receptura" pochází už z 15.století). A i když je to divné, protože v České republice se pěstují jablka ve velkém, u nás tohle pobláznění začíná teprve dnes. Především byste ale měli na začátek vědět, co to cider vůbec je.
Ve francouzštině se mu správně říká cidre ("sidr"), což jsme převzali i my, ovšem uplatňuje se u nás i anglická verze, cider (vyslovujem "sajdr"). Ve Španělsku je zase "správným" názvem sidra (tak se i vyslovuje - "sidra").
Způsob výroby se liší podle regionu, ovšem základ je jasný - cider se dělá z jablek, přímo z jejich moštu, který se nechá zkvasit a pak zrát (a to na dobu několika měsíců až i celý rok). Proto je výroba cideru vyloženě sezónní záležitostí. Podobný nápoj se může dělat i z hrušek - v Anglii se mu říká perry.
Cider není pivo. Není ani víno. Je to "jen" zkvašený mošt.
První vlna jeho popularity se u nás začala šířit právě s průmyslově vyráběnými cidery (například s plzeňským Kingswoodem), které se vyrábí z jablečných koncentrátů. Po zhruba dvou letech se ale ukázalo, že začínáme toužit po tradičním způsobu výroby, nebo minimálně širším výběru značek, který se u nás v současnosti prakticky vůbec nemůže rovnat s tím, co se dá najít v zahraničí. A právě proto mají u nás dnes největší boom malí, lokální výrobci ciderů. Ještě jich stále není dost, ale jejich výroba a popularita pozvolna roste.
Jedním z takových je například F. H. Prager, který už před pěti lety založili Ondřej Frunc (míň fousatej) a Cyril Holub (víc fousatej). Historie Prageru se odstartovala jejich návratem ze zahraničí - Ondra byl v Irsku, Cyril zase v Anglii - kdy oba byli okouzleni tím, jak moc populární cider v obou zemích byl. Dali se dohromady a začali malou, postupně rostoucí výrobu. Dnes mají krámek v ulici Jugoslávských partyzánů a výrobnu ve sklepení starého kladenského pivovaru.
Jablka zpočátku brali ze zahrad svých kamarádů, s nárůstem odběratelů a výroby se ale museli obrátit na větší pěstitele z Čech i Moravy. Přitom dohromady složili odrůdy, které jim nejvíce chutnaly - kvůli výsledné chuti cideru je nutné zkombinovat sladké, hořké, ale i kyselé druhy. Dnes si kupují především odrůdy jako jsou renety, bojkobské nebo panenské.
Když už mají úrodu, po které toužili, není na co čekat. Samotnou výrobu byste mohli osobně vidět v příjemně chladném sklepu kročehlavského pivovaru, kde Ondra i Cyril vyrábí nejen cider, ale i řadu limonád. My jsme tam byli za vás - a výrobu jsme zachytili v obrazech.
Jablka jdou do drtičky
Vylisuje se mošt
Tomuhle způsobu lisování se říká tzn. plachetková metoda. Není dnes moc obvyklá, ale velká věda se v ní neskrývá. Naspod se dá děrovaná deska, na ni dřevěný rám a poté plátno. Čerstvá jablečná drť se spustí z drtičky a musí se rovnoměrně rozprostřít po plátně do čtverce - k tomu právě pomáhá dřevěný rám. Plátno se zabalí, položí se na něj nová deska, na ni další plátno a znovu se po něm rozprostře drť... Takhle se na sebe skládá jedna vrstva za druhou, dokud není připraven pořádný "sendvič" jablečné drti.
Samotný proces kvašení pak může trvat dva až tři týdny
Kvašení se rozbíhá poté, co se mošt naočkuje vybranými druhy kvasinek. Z pohledu amatéra mohou všechny kvasinky vypadat stejně, Ondra a Cyril se ale radili s výrobci ze zahraničí a zjistili, že některé druhy kvasinek dokáží chuť změnit až do pomerančova či dokonce do banánova. Proto si po mnoha zkouškách vybrali určité druhy a s těmi teď pracují.
Za dva tři týdny proběhne v moštu kvašení, které z cukru vytvoří alkohol. V té době kvasné tanky krásně voní a jde také slyšet, jak to v nich při celém procesu aktivně bublá. Po této době se mošt přelije, protože se na dně se usadí sediment spolu s odumřelými kvasinkami. Další dozrávání pak může trvat tři měsíce, nebo třeba i rok, aby cider ‚chytil‘ svůj osobitý buket.
Do lahví s ním
Obvykle může být cider sycen CO2, ale v případě tradiční výroby není proces kvašení úplně ukončen. Tedy ještě v lahvích cider dozrává a proto je sám o sobě přirozeně bublavý.
Tady Pragerové plní láhve hotovým ciderem, a i limonádami, ručně víčkují a prakticky okamžitě je mohou poslat odběratelům.
Obvykle cider budete znát jako průzračně zlatý, až jemně zakalený, žluto-oranžový nápoj, který se jemnou perlivostí může podobat pivu.
Se ciderem to u nás do budoucna vypadá na lepší časy. Nejen F. H. Prager, ale i další malí výrobci chtějí rozšířit nabídku, která byla v Čechách dodnes všehovšudy mizivá. Způsobů výroby cideru je stále víc, ze zahraničí k nám proudí "nové" trendy a výsledné pití se pak může lišit jak množstvím alkoholu, tak vzhledem a chutí.
Současně máme kromě výrobce F. H. Prager mezi českými ještě Cidrerii ze Všenor nebo Rossbach Cider z Aše. Zkvašený mošt (a nejen ten z jablek) se už dostává i do větších hospod a nadšenci zakládají první ciderové bary. Ovšem nejlepší na tom všem je, že můžete svůj první cider začít vyrábět už letos. Nemusíte vlastně na nic čekat - jablka jsou v sadech na spadnutí.
Jestli chcete vědět, co všechno se dá ještě udělat z jablek, přečtěte si TENTO článek.