Dnes si připomínáme 27. výročí od jedné z nejdůležitějších událostí v naší novodobé historii. Dne 13. února 1992 k nám byl slavnostně zaveden internet. Ve svých počátcích měl sloužit hlavně akademickým účelům, a z toho důvodu o něm široká veřejnost neměla nejmenší ponětí. Mailování a chatování přišlo na řadu až o tři roky později. Jaké byly dřevní doby internetu u nás? Vzpomínáte na charakteristický zvuk vytáčeného připojení? Nebo kolik se za surfování platilo?

Václav Roman 13.2.2019, 13:02

Na počátku bylo ČVUT

Dějiny internetu u nás se začaly psát v roce 1990. V tehdejším Československu ještě žádná infrastruktura pro přenos dat neexistovala, byly tu jen pevné telefonní linky, které tak posloužily k prvním pokusům o nahození počítačové sítě. Každá taková síť potřebuje svoje uzly, tím úplně prvním se stal počítač IBM 4381, který byl umístěn na pražské ČVUT.

Z pražského uzlu směřovala linka do rakouského uzlu umístěného v Linci. Toto spojení bylo považováno za první neoficiální připojení k internetu. Oficiální připojení bylo slavnostně oznámeno na půdě ČVUT v Praze 13. února 1992.

Už předtím tu byly velké plány na vytvoření celorepublikové páteřní sítě, která měla propojovat akademická centra na našem území. Zatímco na české straně se budovala síť zvaná tehdy FESNET (Federal Educational and Scientific NETwork), na slovenské straně vznikala síť SANET (Slovak Academic NETwork). FESNET asi nikomu nic neříká, krátce se totiž změnilo jedno písmenko v názvu a byl z ní CESNET (Czech Educational and Scientific NETwork), což už je většině z nás povědomější.

Internetu se dočkaly i firmy

Zřizovatelem sítě CESNET bylo Ministerstvo školství, které postupně umožnilo síť používat i komerčním subjektům. Ziskové a neziskové organizace dostaly za úplatu k dispozici kapacitu, kterou se nepodařilo využít akademickým subjektům. Spokojení byli všichni, především pak CESNET, který měl více finančních prostředků na financování dalšího rozvoje. V dřevních dobách internetu se platily nemalé poplatky. Za připojení k internetu platili například ziskové organizace měsíčně 23 470 korun. Tato cena byla stanovena za "rychlost" 9,6 kbps. Pokud měla firma zájem o rychlost 64 kbps musela zaplatit dnes už těžko uvěřitelných 56 385 korun. Tyto částky lze najít v ceníku z října 1994.

Organizace, která chtěla připojit jen jeden počítač, musela platit měsíční paušál ve výši bezmála 3 tisíce korun. Za tuto cenu pak mohla využívat linku s přenosovou rychlostí 14,4 kbps.

A co obyčejní lidé?

Na konci roku 1994 tak už měly přístup k internetu akademické instituce i firmy, ale veřejnost byla stále mimo hru. K velkému rozšíření internetu začalo docházet na přelomu let 1995 a 1996, kdy padl monopol SPT Telecom a na trh mohly začít vstupovat jiní komerční poskytovatelé internetového připojení. Dělo se to ovšem jen velmi pozvolna.

Za velmi pomalý internet si i tak účtoval SPT Telecom nemalý peníz. Vytáčené připojení neboli dial-up hodně lidí dovádělo k šílenství. Většině byl zvuk připojování přes pevnou linku nepříjemný, dalším vadila vysoká cena. Za internet se kromě paušálu ve výši 350 korun platila koruna za minutu připojení, což mohlo fakturu za telefon pěkně nafouknout.

Ceny internetu pomohla srazit až konkurence. V prosince 1995 vstoupila například na trh italská firma Video On Line, která nabízela časově neomezené vytáčené připojení za 495 Kč měsíčně. K tomu ale bylo třeba připočítat ještě cenu za pevnou linku.

Vzpomínáte ještě na počátky internetu? Jak vypadaly první internetové stránky, si můžete připomenout v následující galerii:

GALERIE Počátky internetu u nás