Hroutící se budovy, exploze, hořící obloha... takové bylo bombardování Drážďan – G.cz
Vyhledávání

Hroutící se budovy, exploze, hořící obloha... takové bylo bombardování Drážďan

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Před pětasedmdesáti lety udělali Spojenci ve válce proti nacismu radikální krok. Tím radikálním krokem bylo shození čtyř tisíc tun výbušných pum na německé město Drážďany. Dodnes historikové vedou spory o tom, jestli to spíš než vojenská operace nebyl válečný zločin.

Jan Studnička
Jan Studnička 13.2.2020, 15:09

Předehra

16. října 1944 se Rudá armáda pohnula s masivní ofenzívou dál Evropou směrem k Berlínu. Konec války byl na dohled, ale německá armáda před Rusy neprchala, pouze ustupovala. Trochu panicky, ale strategicky a uvážlivě. Na západní frontě to bylo podobně. Američané s Brity tlačili Wehrmacht z Francie zpátky za hranice původního Německa. Dávno už nešlo o to, kdo vyhraje válku, válka byla v podstatě vyhraná ve chvíli, kdy do ní Japonci v zoufalé geopolitické spirále zatáhli Spojené státy. Teď šlo o to, jak válku vyhrát co nejrychleji a co nejefektivněji. Bez toho, aniž bychom museli v Německu pohřbít příliš spojeneckých vojáků.

Zvláštní strategický raport vyhotovený speciálně pro britského předsedu vlády říkal, že pokud budou sovětská vojska postupovat tak hladce jako doteď, mohla by válka skončit někdy v polovině dubna. Pokud se ale Sovětům nepodaří zabrat Slezsko rychle, mohou se tam seknout na řadu měsíců, celý konflikt se protáhne a dost možná by se muselo čekat, než do Berlína dorazí spojené jednotky USA a Velké Británie. A to si po Jaltské konferenci nikdo nepřál. Churchill přece neseděl znechuceně vedle Stalina jenom proto, aby ho teď odmítl využít.

Úkol byl tedy jasný. Zajistit Rudé armádě co nejhladší cestu až do nitra Reichu. Zajistit, aby jí v cestě nestálo žádné dobře opevněné místo, které může ustupující Wehrmacht dobře bránit. Místo, které bylo i koncem roku 1944 schopné pořád chrlit zbraně, lidi, techniku a přeskupovat utupující vojáky z východní fronty. Místo, které shodou okolností bylo jediným dosud nebombardovaným velkým městem Třetí říše.

Ve zkratce: bylo potřeba vybombardovat Drážďany.

Peklo z nebes

Britové neměli ani trochu morální problém s tím sednout do kokpitu a házet bomby na německá města,, protože náckové si začali a shazovali bomby na Londýn dost dlouho na to, aby Anglány namíchli. Roosevelt zase po domluvě s Churchillem vedli politiku “Europe first”, která říkala, že se Spojenci nejdřív vypořádají s Hitlerem v Berlíně a pak napřou všechny své snahy proti Japonsku. Takže bomby, letadla a obecně veškerou techniku přitáhli Amíci do Evropy s sebou a s Británií se kamarádsky podělili.

Bombardování Drážďan bylo stanoveno na 13. a 14. února. Vrchní velení spojeneckého letectva si velice dobře uvědomovalo, že město v tuhle chvíli hostuje přes šest set tisíc uprchlíků z východní fronty, přesto ze svého plánu neuhnulo.

Třináctého tedy vyrazily do vzduchu britské bombardéry. Osm set pět bombardérů, z toho drtivá většina těžké čtyřmotorové krávy, zaútočilo ve dvou koncentrovaných náletech. První útok se potýkal s nízkými mraky, přes které toho nebylo moc vidět a tato část operace byla vyhodnocena jenom jako “středně úspěšná”. Na druhý nálet už byla obloha jako vymalovaná. Němci navíc většinu protiletadlové obrany přesunuli na frontu v zoufalém pokusu zastavit Rudou armádu, takže proti těžkým britským bombardérům byly Drážďany v podstatě bezbranné. Dohromady shodili Britové dva a půl tisíce tun výbušniny, z čehož polovina byly hořlavé pumy. Kobercový nálet vyvolal ve městě ohnivou bouři a celé centrum lehlo popelem. Šest a půl kilometru čtverečních čisté zkázy.

Den na to, čtrnáctého února, vyrazily do vzduchu americké bombardéry. Ty si daly za cíl nádraží a železnici. Z důvodů navigačních chyb ten den kromě Drážďan bombardovaly i Most a hlavně Prahu. Konkrétně se na výlet do Česka vydalo přes dvě stě bombardérů Flying Fortress, v překladu Létající pevnost. Všechny ty letadla se ale buď ještě během akce nebo následující den vrátily nad Drážďany a dorazily to, co naštvaní Britové den předtím začali.

Jenom v Drážďanech ten den zemřelo pětadvacet tisíc lidí.

Fair game

Po válce bylo spojeneckému letectvu často vyčítáno, že bombardování Drážďan nebyla ani tak strategická operace, jako spíš válečný zločin. Velení se bránilo, že Drážďany byly funkčním industriálním centrem a tedy férová hra. Někteří historici dodnes namítají, že to je sice pravda, Drážďany sice byly industriálním centrem, ale všechny ty továrny byly na periferii města, zatímco Spojenci bombardovali historické centrum.

Nejvíc z toho byli samozřejmě hořcí Němci, ale ty po válce nikdo pár let nebral vážně. Je jedno, jestli chcete na bombardování Drážďan vzpomínat jako na něco, co se muselo udělat proto, aby válka skončila dříve, podobně jako byla Hirošima, nebo jestli chcete nad incidentem uvažovat jako nad věcí, kterou Spojenci dělat neměli, protože tím se ocitli na stejné úrovni s Rudou armádou nebo nacisty… to je jedno.

Důležité je, že nad takovými věcmi přemýšlíte.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu