fb pixel
Vyhledávání

Václav Kopecký: Ministr informací, kterého přijímal i Gottwald, jen když musel

Václav Kopecký (vlevo)
Zdroj: Wikimedia Commons/Bundesarchiv, Bild 183-30268-0001 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0

Byl jednou z nejkontroverznějších postav české historie. Sám o sobě mluvil jako o „příteli umělců“, často se dovolával odkazu svého předka loutkáře Matěje Kopeckého. Ve svých projevech nezřídka hýřil vtipem, ve straně se mu však nikdo nesmál, byl považován za nejoddanějšího stalinistu.

Václav Adamus
Václav Adamus 5.4.2022, 23:15

Stejně jako mnozí jeho soudruzi se i on narodil v početné rodině (měl 13 sourozenců), a to 27. srpna 1897 v Kosmonosech. Jeho otec byl živnostník a funkcionář Sokola. Václav měl co dělat, aby se v početné rodině prosadil. Byl dobrým studentem, později se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium práv však nedokončil, jako mnohé mladé v té době jej zlákala politika, již během studia se stal členem sociálně demokratické mládeže. Nadchnul se však pro revoluční ideologii marxismu, byl jedním ze zakladatelů KSČ v roce 1921.

Karlínští hoši

Václava Kopeckého můžeme nazvat nejen vynikajícím řečníkem, který svým vystoupením publikum bavil, ale také byl velice výkonným „psavcem“. Za první republiky přispíval do mnohých periodik. V komunistické straně nastal ve 20. letech rozkol mezi umírněným Šmeralovým křídlem a Gottwaldovými přívrženci (tzv. karlínští hoši, podle místa sídla KSČ). Ti požadovali absolutní podrobení strany Moskvě – tedy Kominterně. Nakonec vyhráli a začali proces bolševizace KSČ, který se sestával z prvních čistek – zatím byli členové pouze ze strany vyhozeni, v 50. letech došlo na osobní perzekuci. O Kopeckém se hovoří jako o agentovi NVKD, což nebylo potvrzeno, ale jisté je, že pracoval pro Kominternu. Té donášel na ostatní členy a popisoval dění ve straně, jeho nadřízení mu naopak sdělili, na co se má připravit a jak se bude politika vyvíjet. Kopecký se stane mistrem v měnění názorů, tak jak fouká sovětský vítr. Fanaticky prosazuje něco, proti čemu později stejně fanaticky bojuje, přesně jak chce Moskva. Mezi lety 1931–1938 je poslancem Národního shromáždění republiky Československé. V roce 1938 však pro něj začala být příliš horká půda pod nohama, stejně jako ostatní vysocí funkcionáři, tak i on emigroval do Moskvy.

Během své emigrace pobýval v Moskvě, Ufě a Kujbyševu, pracoval v moskevském vysílání československého rozhlasu. Zde si například zahrál na Karla Havlíčka Borovského a složil nejeden epigram: „Koleda, koleda Heydrichu, nezmizíš nám potichu, neutečeš, to si přej! Naděje se marné vzdej! My si pozor dáme, účet vyrovnáme! A pak poznáš, jak ta Praha odměňuje arcivraha...“
Je zajímavostí, že Kopecký, který se jinak hrdě ke Gottwaldovi hlásil, se jej snažil v moskevském exilu sesadit, a to kvůli Gottwaldově alkoholismu. Ten v Moskvě naplno propukl. Mohlo to být i tím, že tou dobou probíhal tzv. Velký teror a Gottwald pochopil pravou podstatu sovětského zřízení. Kopecký chtěl na jeho místo dosadit Jana Švermu, jak víme, nepovedlo se mu to. Paradoxně tato událost nezhoršila vztahy mezi ním a Gottwaldem, ale mezi ním a Slánským, se kterým od té doby Kopecký asi rok nepromluvil.

Po válce

Kopecký se po válce již vrátil jako ministr informací. Již v té době byl velice nebezpečným. Jeho protivníci se jej snažili sesadit pomocí diskreditace – v roce 1947 se v tisku objevil článek, který jej obviňoval z toho, že byl na svatbě svého příbuzného Jana Kopeckého s Lídou Baarovou, jež byla podezírána z kolaborace. Obvinění se mu nakonec podařilo vyvrátit, dostal i omluvu. Byl jedním z mužů února 1948, z pozice ministra informací měl pod palcem propagandu – jeho zásluhou Praha takřka zmizela pod letákovou kampaň v roce 1946 – „Praha volí jedničku!“.

Obávaný ministr

Po únoru 1948 pokračoval ve své funkci ministra informací. Kniha Jany Pávové s názvem Demagog ve službách strany popisuje jeho podíl na politický procesech. Kopecký nejen, že ve svých projevech plival a zostouzel obviněné, ale podílel se na přípravě obvinění proti nim. Můžeme se dočíst, že sovětské poradce (což bylo NKVD) udivoval tím, jaké konstrukce vymýšlel – je autorem slov jako např. titovština, slánština a podobně. Jeho podíl na procesech je proto daleko větší, než se dnes soudí. Proslul likvidační řečí, v níž napadl Šlinga a Slánského. Naprosto bez ostychu jim nadává, že jsou Židé (a to prý už od pohledu). Šling byl v té době již krutě mučen ve vězení a Slánského to čekalo. V tichosti si sbalil věci a schůzi opustil, brzy nato byl zatčen. Nejspíš se mu tím i pomstil za zmíněnou anabázi v Sovětském svazu.

Kopecký měl zvláštní vztah k hercům a umění vůbec, prohlašoval se za potomka slavného loutkáře Matěje Kopeckého. Snažil se umělcům pomáhat. Je to právě on, kdo u nás zaváděl jednotný umělecký směr – socialistický realismus. Je také zodpovědný za tvorbu kultu Julia Fučíka a můžeme říci i Klementa Gottwalda. Když byl po smrti Stalina kritizován kult osobnosti, dostal se pod kritický bič i Kopecký. Musel udělat sebekritiku, ale vždy zůstal věrný stalinismu. Umírá v roce 1961 ve věku 63 let.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Kopecký

Český rozhlas - Portéry: Václav Kopecký, ministr informací a "přítel umělců"

https://www.respekt.cz/tydenik/2017/24/pozor-sioniste

Demagog ve službách strany: Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého, Jana Pávová, 2009

Podobné články

Doporučujeme

Další články