Zdravotní sestry na porodním oddělení by měly patřit k těm nejmilejším a nejochotnějším zaměstnankyním v nemocnicích. Marie Fikáčková byla přesným opakem. Dětský pláč jí vadil natolik, že se uchýlila k brutálním praktikám, jako bylo například promačkání dětských hlaviček, lámání rukou a bití. To vše jen proto, aby nastal konečně klid na její směně.
Zrůdná zdravotní sestra
Marie Fikáčková, narozená 9. září 1936 v Sušici, byla zdravotní sestrou na novorozeneckém oddělení v místní nemocnici od roku 1957. Díky své vysoké pracovní morálce byla považována za kandidátku na povýšení na vrchní sestru. Přestože podle svých vlastních slov zabila více než deset novorozenců, bylo jí prokázáno jen několik vražd. Bez ohledu na počet obětí její činy nezůstaly bez trestu. V roce 1960 byla odsouzena k trestu smrti, což byl výjimečný rozsudek v tehdejším Československu. Fikáčková se stala jednou z mála žen popravených za své zločiny v této zemi. Její příběh zůstává temnou kapitolou v historii českého zdravotnictví, připomínající, že i v prostředí, kde by měla vládnout péče a soucit, může dojít k neuvěřitelným krutostem.
Není překvapením, že mnoho sériových vrahů má za sebou traumatické dětství a Marie Fikáčková do tohoto vzorce zapadá dokonale. Její otec byl násilnický alkoholik, který otevřeně nenáviděl Čechy, a její bratr si často na Marii vybíjel svou zlost. Po otcově smrti docházelo také k fyzickým konfliktům s matkou. Tyto těžké životní situace zásadně přispěly k formování jejího temného charakteru, který později vylezl na povrch.
Fikáčková ve svých výpovědích uvedla dva hlavní důvody svého jednání. Prvním byla její nenávist k Čechům, pramenící z její identity sudetské Němky. Druhým spouštěčem byla menstruace, během níž začala doslova nenávidět dětský pláč. Ten se pak snažila umlčet krutými a zvrácenými způsoby.
Marie Fikáčková spáchala svou první vraždu v roce 1957. Předtím než začala dětem mačkat hlavy a lámat ruce, se dopouštěla promyšlenějšího týrání. Modřiny a různá zranění si vždy všiml až personál další směny, takže vše bylo připisováno neopatrné manipulaci při přebalování nebo nezkušeným matkám.
V následujících třech letech měla podle svých slov zavraždit více než deset novorozenců, ale prokázány jí byly pouze dvě vraždy. Během výslechu se nebála podrobně popisovat své činy. „Jedna holčička začala křičet, tak jsem ji několikrát udeřila pěstí do hlavy. Chtěla jsem ji zabít. Poté jsem jí stiskla hlavičku a cítila, jak se mi do ní boří prsty. Neslyšela jsem žádné praskání kostí, jen to prostě povolilo. Po chvilce jsem se vrátila ke skládání plen,” vypověděla.
Policie se o Marii Fikáčkovou začala zajímat po pitvě dvou novorozenců, u nichž patolog uvedl jako příčinu smrti násilí. Když vyšetřovatelé zjistili, že obě děti byly ve Fikáčkové péči, vydali se pro ni přímo na její pracoviště. Byla zatčena bez odporu a během výslechu se ke všem svým činům přiznala. Její chladnokrevné přiznání šokovalo jak policii, tak veřejnost.
Během vyšetřování Fikáčková detailně popsala, jak způsobovala dětem zranění a nakonec je i vraždila. Její krutost a lhostejnost k dětskému utrpení vedly k rychlému soudnímu procesu. Marie Fikáčková byla odsouzena k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána 13. dubna 1961 ve věznici na Pankráci.
Její případ zůstává jedním z nejotřesnějších v české historii a slouží jako děsivý příklad, jak krutí mohou někteří jedinci být. Fikáčková zanechala po sobě otřesené rodiny a společnost, která dodnes nedokáže plně pochopit její bezcitné činy.
Zdroje informací:
https://www.encyklopedievrahu.cz/clanky/marie-fikackova.html
https://kriminalistika.eu/muzeumzla/fikackova/fikackova.html
Podobné články
Jan FiedlerDoporučujeme
