Mučednice svatá Lucie
Svatá Lucie byla jednou z žen, které zemřely pro svou křesťanskou víru mučednickou smrtí. Říká se, že Lucie zahynula 13. 12. roku 304 a od té doby si křesťané připomínají v tento den její památku. Lucie rozhodně nepocházela z nuzných poměrů. Narodila se ve 3. století v sicilských Syrakusách v rodině zámožných křesťanů. Po otcově smrti se ji matka rozhodla provdat za bohatého pohana. Lucie svého nápadníka odmítla a navíc si vyžádala své věno, aby ho mohla rozdat chudým lidem. Učinila tak, ale její nápadník ji obvinil z tajného křesťanství. Soudce jí nařídil přinést oběť pohanským bohům, což dívka odmítla. Od správce města se dozvěděla, že její nápadník na ní nejvíce miluje oči. Proto si je vyloupla a podala je správci se žádostí, aby je tedy šlechtici předal. Do druhého dne se jí však zázrakem opět vrátil zrak – Panna Maria ji obdařila očima ještě krásnějšíma. Správce ji chtěl samozřejmě potrestat a poručil odvléct ji do nevěstince, ale Lucie stála jak přirostlá k zemi a bylo nad síly biřiců pohnout s ní. Kat, který byl v místnosti přítomen, se rozezlil a vrazil Lucii dýku do hrdla. Jiná pověst pak říká, že za vlády císaře Diokleciána měla být upálena kvůli svému křesťanskému vyznání. Plameny se jí ale vyhnuly, protože jí nechtěly ublížit. Aby kat mohl vykonat rozsudek, musel použít meč. Proto bývá její postava oděna v bílých šatech, přepásaných červeným pásem symbolizujících krev. Každopádně je svatá Lucie dnes patronkou rodných Syrakus. Právě proto bývá svatá Lucie dost často zobrazovaná s vlastníma očima na talíři a s palmovým listem jako znakem mučednictví. Často bývá přidán také meč, kterým jí byl proklát krk, provaz, kterým byla svázána, a volové, kteří jí měli pohnout z místa.
Svatá Lucie a lidové pranostiky
Lidové moudro o tom, že Lucie noci upije a dne nepřidá, to zná asi každý. Pochází ještě z dob, kdy lidé fungovali podle juliánského kalendáře a zimní slunovrat připadal právě na 13. prosince. Gregoriánský kalendář, který je obecně považovaný za přesnější, se začal používat až ve století 16. A slunovrat se o pár dnů posunul. Ale teď možná potěšíme všechny hospodyňky, které v těch dnech zažívají doslova úklidový maratón – víte, že dnes byste neměly uklízet, prát, prostě vykonávat žádné domácí práce. V minulosti se zakazovalo drát peří, tkát, prát a příst. Ženě, která by pravidla porušila, by Lucka naplnila místnost nebo alespoň velký koš prázdnými vřeteny a ona by je musela všechny obratem napříst. V minulosti se ženy za Lucky opravdu převlékaly a chodily kontrolovat své sousedky, zda skutečně odpočívají. Pokud je přistihly při práci, provedly jim pěknou zlomyslnost – rozfoukaly nadrané peří po světnici, nebo zašmodrchaly již napředené nitě. A proto je trochu paradox, že právě Lucie, ona tajemná bílá postava, je údajně i autorkou tradice předvánočních úklidů. Kde domácnost nezářila čistotou, tam hospodyňka zažila tvrdé sankce.
Z Lucie by měly mít ale strach i zlobivé děti. Je možná škoda, že tento kdysi velmi oblíbený adventní zvyk pomalu upadá. Lucka byla bíle zahalená a s maskovanou tváří, ztělesňovala strach a hrůzu. Navštěvovala jednotlivá stavení a strašila děti, že jim rozpáře břicho nožem, když se o adventu nebudou postit nebo budou jinak zlobit. Jinde chodilo Lucek více a dětem, které byly hodné, daly malý dárek, ty zlobivé se mohly těšit na výprask metlou. Někde je zase Lucka zobrazovaná jako stará, hrbatá žena s maskou, která tloukla děti vařečkou.
Lucie ale není jen zlé a nepřející strašilo, které je symbolem čistoty, ale je zároveň patronkou velkého množství různých dalších profesí a řemesel, například kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců a celé řady dalších. Anglii je třeba patronkou advokátů nebo spisovatelů. Lidé se k ní modlili proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcích, krvácením a úplavici. Je i ochráncem před čarodějnicemi.
Suma sumárum je svatá Lucie určitě jednou z nejzajímavějších postav celého adventu a možná by si zasloužila naši větší pozornost.