Každý den chodíme s kolegou Kovandou pěšky do práce. Já bydlím u Stromovky, kolega v Bubenči, potkáváme se u kyvadla na Letné. Redakce je u Muzea na Václaváku a abychom nechodili pořád stejnou cestou přes řeku, skrze Staromák, Železnou a Příkopy, měníme jednou za tři dny směr. Někdy jdeme přes Petřín, jindy zase přes Revoluční nebo přes Petrské náměstí. Někdy popojedeme tramvají do Podolí a pak Vyšehradskou, Ječnou na Pavlák nebo to vezmeme přes Kampu na Národní - prostě chodíme tak, abychom poznali co nejvíce ulic, zákoutí, průchodů, obchodů a hospod. Člověk se projde, pozná město, kde bydlí a ještě zažije malá drobná dobrodružství všedního dne.

img_5965.jpg

Na tomto místě se vždy ráno s kolegou Kovandou potkáváme a společně s Kašparem kráčíme do redakce, ta je za řekou, někde uprostřed. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)

Jako třeba včera. Je třeba ještě podotknout, že s námi chodí můj border teriér Kašpar, roční mladík, bujné energie, veselé povahy, zvědavý jako zuřivý reportér E .E. Kisch. Sešli jsme k Vltavě, přeběhli cestu a kráčeli kolem zadní strany Strakovy akademie, sídla předsednictva vlády. Kašpar, celým jménem Caspar Walter von und zu Dreihacken (Kašpar ze Tři Seker, kde mám chalupu) neváhá, vyskočí na zídku a protože ještě nikdy neoznačkoval hlavní vládní budovu, protáhne se skrze plot a vykoná potřebu na dokonale střiženém vládním trávníku. Jen včasný a nebojácný zásah řidiče traktůrku japonské značky Kubota znemožnil, aby Kašpar nezneužil i samotné procházející se ministry.

img_6326.jpg

Kašpar za mřížemi vladního parku (Foto: Foto: Pavel Vondráček)

Máte-li psa, poznáte město mnohem důkladněji, než kdybyste měli třeba koně. Zvídavý pes totiž vleze všude a vy prostě musíte za ním. Kašpar poté, co byl vyhnán z vlády, rozhodl se prozkoumat podivnou pěšinu, vedoucí podél Klementina v Platnéřské ulici. Pěšina, spíše níže položená cesta, je plná odpadků a páchnoucí (psům vonící). Chodci se jí vyhýbají. My však jdeme za Kašparem a dobře jsme udělali.

img_6329.jpg

Absolutní centrum Hlavního města Prahy. Nalevo zídka Platnéřské ulice, napravo stěna areálu Klementina. Moč, výkaly, ale také tam roste routa vonná a divizna. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)

Podél dlouhého křídla budovy jsou do země zapuštěná okna a za nimi v podzemí kanceláře. Nahlíželi jsme k údržbářům čtoucím si noviny, k úředníkům sledujícím ráno zprávy na idnes.cz, do skladů, dílen ... Bez psa bychom nikdy nepoznali, jaké úžasné prostory se skrývají pod Klementinem.

fotorcreated.jpg

Nahlížení do tajemství Klementina. Slabý libuje si v pořádku, silný zvládá chaos. Najvíce nás zaujala ta obrovská spotřeba kávy značky Lavazza - vpravo dole. Omluvte sníženou kvalitu snímků - přes pavučiny se špatně ostří. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)

Dále jsme šli Husovou, přes Národní, Spálenou a nahoru směrem k Žitné. Kašpar pobíhá pár metrů před námi, za Řeznickou zatočíme doleva a ... najednou se Kašpar vznese do výše, ocitne se v objetí neznámé mladé ženy, která jej tiskne, hladí a vzrušeným hlasem oslovuje: "Eliote, Eliote, Eliote!" Chvíli překvapeně stojíme a po chvíli řeknu pevně: "Paní, vraťte mi mého psa!" Slečna, dnes již vím, že je to paní Lenka Hrazdilová Benešová, pohlédne na Kašpara, zjistí, že to není Eliot, pustí jej na zem a rozpláče se.

img_6339.jpg

Lenka Hrazdilová Benešová v náručí s redakčním psem Kašparem, o němž si myslela, že je to její Eliot (Foto: Foto: Pavel Vondráček)

Eliot je totiž také border teriér, také mladík, také barvy grizzly a také chodí na procházky po městě. Před pár dny se ztratil při venčení na Vyšehradě, nedávno byl spatřen někde v Nuslích. Od té doby o něm nemá Lenka Hrazdilová Benešová zprávy. Ta scéna na rohu Školské a Žitné byla ale dojemná: představte si, že hledáte svého psa, pak jej spatříte, obejmete, radostí pláčete, dále zjistíte, že není váš, a tak pláčete dále, ale to již z jiného důvodu.

eliot.jpg

Poslední fotka ztraceného Eliota. Snad se brzy vrátí domů. (Foto: Foto: Lenka Hrazdilova Benešová)

A protože lidé mají držet spolu a pomáhat si, prosím všechny, kdo viděli border teriera Eliota, který slyší i na jméno Elí a jehož číslo čipu je 941000014606759, aby dali vědět přímo paničce Lence na email benesove@seznam.cz, případně napsali nám na redakční facebook G.cz nebo na redakční email nikola.nadvornikova@g.cz.

Je možné, že někdo Eliota našel, nedal jej do pražské Tróji do útulku a odchytové stanice, ale nechal si jej. Naprosto to chápu, bordíci jsou skvělí společníci a občas vezmou roha a jako lidé se na pár dní ubytují jinde, ale doma je doma.

A TADY máte 7 dekadentních míst, která byste mohli navštívit letos o Dušičkách.