Když se podíváme do minulosti, zjistíme, že lidstvo postihla nejednou velká pandemie. Před sto lety to byla například španělská chřipka. Podobně silné bylo i období, kdy řádila obávaná tuberkulóza. S tou se dnes už prakticky nesetkáte díky očkování.
Tuberkulóza naši společnost provází už od dávných dob. Bakterie, která ji způsobuje, byla objevena dokonce u bizona, který žil přibližně před 17 tisíci lety. Není ale jasné, jestli bakterie způsobující tuberkulózu u hovězího dobytka byla předchůdkyní té, která napadá lidi, nebo zda se obě bakterie vyvíjely paralelně. Každopádně vědci našli stopy tuberkulózy už na egyptských mumiích a dokonce i na kostrách pravěkých lidí, kteří žili asi 4 tisíce let před naším letopočtem.
Tuberkulóza sužovala lidi už v dobách starověku. Přestože se ji tehdy pokoušeli léčit, měli k dispozici jen omezené možnosti. Jednou z metod byla snaha ovlivnit průběh nemoci vhodnou stravou. Podle Plinia staršího měly proti tuberkulóze pomáhat vlčí játra namočená v řídkém víně, sádlo z prasete krmeného trávou nebo kůže oslice naložená ve vývaru. Jaké výsledky takové léčby přinášela, si lze snadno představit.
Je tuberkulóza dílem upíra?
Ještě na začátku 19. století měli lidé obavy, že tuberkulóza je nějak spojená s upíry. Když totiž někdo z rodiny zemřel na tuberkulózu, často následovali i další členové, kteří postupně chřadli a nakonec zemřeli také. Věřilo se, že jim zemřelý člen rodiny vysává energii a nakonec jim bere život. Lékaři se však už tehdy snažili zjistit skutečný původ tohoto nebezpečného plicního onemocnění, což bylo velmi obtížné kvůli rozmanitosti a velkému počtu různých příznaků. Termín "tuberkulóza" byl poprvé použit v roce 1832. Jakmile byla nemoc pojmenována, lékaři se pustili do intenzivnějšího boje proti ní. Například John Croghan věřil, že se dá nemoc léčit pobytem v jeskyni díky stálé teplotě a čistému vzduchu. Nicméně všichni jeho pacienti do roka zemřeli.
Do boje proti tuberkulóze se zapojil německý lékař a biolog Robert Koch, kterého krutost této nemoci nenechávala v klidu. Dne 24. března 1882 se mu podařilo objevit a popsat mikroorganismy, které tuberkulózu způsobují. Dnes díky jeho výzkumu víme, že jde o bakterii Mycobacterium tuberculosis. Koch se ale nespokojil jen s objevením příčiny nemoci a začal pracovat na možném léku. Ačkoli jeho „tuberkulin” nebyl úspěšný jako lék, mohl být využit jako diagnostický prostředek. Koch tím otevřel dveře pro vývoj dalších vakcín a skutečnou léčbu tuberkulózy. Za své úsilí byl v roce 1905, pět let před svou smrtí, oceněn Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.
Na Kochovu práci navázali i další vědci. Albert Calmette a Camille Guérin dosáhli v roce 1906 prvního skutečného pokroku v ochraně proti tuberkulóze. Vyvinuli vakcínu založenou na oslabeném kmeni bakterií, které způsobují tuberkulózu u skotu. Díky tomuto průlomu začal počet nakažených a úmrtí na tuberkulózu konečně klesat. Tento pokrok byl nezbytný, protože například v roce 1815 bylo v Anglii každé čtvrté úmrtí způsobeno tuberkulózou a situace ve Francii nebyla o moc lepší. Tam tuberkulóza byla příčinou každého šestého úmrtí, zejména v chudších oblastech. I když lidé byli vyzýváni, aby neplivali na zem a při kašli nebo kýchání si zakrývali ústa, tyto opatření neměla výraznější účinek.
Zdroje informací:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5432783/
Podobné články
Arian Ebrahimi
Doporučujeme
