Banky jsou tu s námi tisíce let a souvislost mají logicky s dějinami peněz a nutností směňovat je za výrobky a služby. Kdysi se totiž bohatí lidé báli uchovávat své úspory ve svých domech, a proto se hledalo řešení, jak své přebytečné úspory patřičně zabezpečit. Funkci bank tehdy zajišťovaly chrámy starověkých kultur sahající do doby 3 tisíce let před naším letopočtem. Tehdy to celé vlastně začalo.
Banky od starověku až po Lombardii
I v dobách starověku měli lidé obavy o své finance a majetek. Logicky proto řešili, jak své úspory zabezpečit. Tehdy se nejednalo pouze o peníze a zlato, ale i o obilí, domácí zvířata a drahé kovy. Proces půjček tak časově předcházel vzniku peněz, které později nesly hodnotu statků. Nejstarší záznamy o půjčkách přitom pocházejí z 18. století př. n. l., konkrétně z dob Babylónské říše. Tehdy půjčovali duchovní tamním obchodníkům, jak popisují Chammurapiho zákony. Naproti tomu v Egyptě se kromě zlata a drahých kovů používaly jako forma peněz například sýpky s obilím. Není divu, že zde později vznikly státní obilné banky. Obilí totiž bylo v rámci celého Egypta uznávané jako komodita, takže bylo jedno, kam si tehdejší zemědělec nebo obchodník své obilí vložil nebo odkud ho naopak později vyzvedl.
V antickém Řecku se bankovnictví začalo vyvíjet od duchovních institucí k soukromým osobám a městským úřadům. První známý bankéř Pythius se půjčováním zabýval v 5. století př. n. l. Později otrok Pasión získal svobodu a bohatství díky bankovnímu podnikání. Banky začaly nabízet nové služby jako úvěry, vklady, směnu měn nebo kontrolu pravosti cenných mincí. Vznik „kreditního“ bankovnictví vedl k vytvoření kreditních poukázek, což usnadnilo obchodování mezi městy a snížilo riziko loupeží. Ostrov Dévos se stal významným bankovním centrem, které ovlivnilo praktiky bankovnictví i v Římě. S úpadkem Kartága a Koryntu úloha Dévosu ještě vzrostla a stal se vzorem pro bankovnictví pro starý Řím. Zde byl v roce 326 př. n. l. zaveden zákon, podle kterého se dlužník, jenž nedokázal splácet své dluhy věřiteli, stal jeho otrokem do doby, než vše splatil.
Středověk znamenal pro evropské bankovnictví velký rozvoj, a to pomohlo primárně rychlému rozvoji ekonomiky v pozdějším období. Od 12. století docházelo k postupnému sdružování obchodníků do jednoho sdružení, což byla v podstatě obchodní společnost, která byla schopna financovat větší projekty. První bankéři ve středověku se objevili na území dnešní Itálie, na území Lombardie. Tehdejší klientela půjčovatelů peněz se rekrutovala primárně mezi vyšší vrstvou – kromě měšťanů se například jednalo o urozené osoby a rytíře, nicméně běžný účet měl tehdy v Lombardii zhruba každý čtyřicátý člověk. Půjčování peněz v 15. století probíhalo primárně formou směnky.
První banka na světě se jmenovala Banco di San Giorgio a vznikla v severoitalském Janově v roce 1407. A proč patřila severní Itálie (Lombardie) k místu, kde docházelo k rozmachu bankovnictví? Severoitalská města skýtala obrovský potenciál pro obchod, jelikož přes ně vedly cesty do Říma i do Svaté země, z čehož města jako Milán, Florencie nebo Janov těžila. Tamní obchodníci a finančníci to neměli v té době lehké. Co se týče jejich obliby, tak na tom byli stejně zhruba jako Židé. Kvůli půjčování na dluh byli na sklonku středověku pronásledováni kvůli jejich majetkům a lidé samozřejmě záviděli. Už tehdy platilo pravidlo, že kde nebyl věřitel, tam nebyl dluh. V tehdejších kronikách byli popisováni jako zrádci a podvodníci, kteří vydělávají z potřeb druhých a pohlcují nemovité i movité statky. Na druhou stranu to byli právě italští kupci, kteří v té době přispěli k rozvoji umění v dobách renesance. Sami měli obrovský vliv i na další kulturní a společenské dění v této době.
V roce 1609 vznikla v Amsterdamu první novodobá banka, která už prováděla úkony podobně jako dnešní bankovní instituce. Jejím úkolem bylo stahovat z oběhu nekvalitní mince, zhotovovat bezhotovostní platby nebo provádět směnečné transakce.
Později v dobách průmyslové revoluce vznikla potřeba disponovat většími a většími obnosy peněz ke stavbě továren a manufaktur, což byla úrodná půda pro rozmach bankovnictví, který známe dnes.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_banking
https://en.wikipedia.org/wiki/Banking_in_ancient_Rome
https://www.investopedia.com/articles/07/banking.asp
https://www.britannica.com/money/bank/Historical-development
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
