Ďábelský rudoch zatápí pekelným silám podesáté. Stojí to za to?
Můžete se přít a hádat. Roger Moore byl vtipnější, Pierce Brosnan šarmantnější, Daniel Craig opravdovější. Ale skutečný James Bond byl jen jeden: Sean Connery. Některé postavy si člověk vyryje do paměti podle prvních obrysů ve sněhu a později už jen nerad přistupuje na změny. Stejně je to i s Hellboyem.
Zatímco u Batmana, kterého Bob Kane stvořil v roce 1939, jsme si již za ta léta zvykli na široké spektrum stylizací a střídání tváří se nás dotýká asi jako výměna papeže Benedikta za Františka, u sarkastického vymítače zla od Mikea Mignoly to tak snadné není.
Americký tvůrce patří k několika málo géniům, kteří umí napsat dechberoucí komiksový scénář, který se stejnou lehkostí a citem doprovodí kresbami. Je jen málo autorů, jejichž komiksy by mohly viset na zdi jako dokonalé plakáty. Mignola k nim rozhodně patří. Jeho kubisticky hranatý styl, pečlivé střídání temných a světlých míst, dynamika zobrazování výpravných celků a až secesních detailů je tak charakteristická, že si ji nelze s ničím jiným splést. Mignola není vypravěč, který se naučil kreslit, ale umělec, který umí vyprávět.
Mignolův rukopis je velice žádaný a vydavatelé vědí, že prodává. Když Mignola nedávno opatřil obálkou komiks Zaklínač ze svého domácího vydavatelství Dark Horse, spousta fanoušků byla poněkud zklamána, když pak uvnitř již našli kresby od úplně jiného autora, byť to bylo na titulní stránce napsáno velkým písmem.
Kluk z pekla
Takže Hellboy. Co o něm víme? Pojďme si to shrnout. Na zem byl vyvržen z pekla díky temnému obřadu vedeném nacistickými okultisty těsně před Vánocemi roku 1944. Rohatý chlapeček vlastním jménem Anung Un Rama byl objeven spojeneckým týmem a osvojen profesorem Bruttenholmem, který založil Úřad pro vyšetřování paranormálních jevů, kde se dospělý Hellboy chytil jako kat lítých nestvůr.
Skutečnost, že Hellboy pochází z míst, kam nám babičky slibovaly, že jednou dospěje, připomíná čertovo kopyto, pravidelně pilované rohy a pravačka velikosti bác-hamru, která mám tu a tam chuť žít vlastním životem. Hellboy kouří, je cynický, sarkastický a takřka nezničitelný, nicméně povahově vlídný, jestli se pán neurazí, dalo by se říct, že i hodný. I když se občas chová hrubě, dokáže i ve vypjatých chvílích dštít suchý britský humor – zřejmě po svém pěstounovi, v jehož stopách krotitele pekelných sil vesele pokračuje. Hellboy stojí pevně na straně dobra, přesto nemůže tak úplně utéct od své minulosti a člověk nikdy neví, jestli se v něm jednoho dne něco nezlomí a peklo ho zas nepovolá do zbraně. Nechtěná vnitřní rozpolcenost a strach ze sama sebe mu na rozdíl od valníku ostatních superhrdinů dodává lidskou opravdovost.
Mignolův svět
Co nás čeká v knize, která přichází do Česka jako desáté vybrané vydání o Hellboyovi? Za letmé zastavení stojí už samotný překlad originálního názvu knihy. „The Croocked Man“ by se dal vnímat jako Pokřivený, ale též hamižný muž, ale výraz Jana Kantůrka Paskřivec dokonale vystihuje obě hnusné vlastnosti. Paskřivec je lakotný, odporný paskřet, strůjce všeho zla v nosném příběhu knihy, který si přímo říká, aby dostal od Hellboye na prdel.
Sám Mignola se netají tím, že je sběratelem temných, mystický příběhů tradovaných na různých místech světa. V jednotlivých dílech se tak setkáváme s nacisty, Rasputinem, babou jagou, kostějem, zombíky i jinými nemrtvými, mluvícími vlky, hady, žábami, rarachy, skřítky, kostlivci, démony, africkými strašidly, rumunskými krvesaji a dokonce i nešťastným pražským upírem. Mike Mignola staví svůj temný svět jako když pejsek s kočičkou pečou dort, se souvislostmi se moc nemaže a hellboyovští fanoušci dobře vědí, že když se to hodí, Karlštejn skvěle poslouží coby tajemný hrad v Karpatech.
Druhým dechem dodávám – no a co? Pokud to kreslí Mignola, vypadá to božsky. Dalším výtvarníků se to vede s větším či menším štěstím a je na každém čtenáři, jak velkou odchylku od originálu unese. Sám za sebe říkám, že kam se třeba Pražský upír hrabe na dramatickou kresbu Bubáků a hastrmanů od Josefa Lady. Bez nadsázky.
Temný závan amerického folkloru
S jistou nedůvěrou jsem otevřel i Paskřivce, jehož vizuální stránky se chytil Mignolův oblíbenec Richard Corben. Konzervativní čtenáři se opět musí přenést přes fakt, že cenami ověnčený ilustrátor má úplně jiný rukopis než Mignola, který zde hraje pouze roli scénáristy a který v tomto případě našel tematickou inspiraci v americkém folkloru Appalačských hor. Upřímně říkám, že na Corbena se dá rychle zvyknout a po několika stránkách podlehnete jeho kouzlu. Jeho postup je promyšlený a filmově dramatický. Člověk si přijde jak přišpendlený k sedačce v kině při sledování duchařského horroru. Jste tak napnutí, že se nemůžete ani hnout a ze zakletí vás osvobodí až závěrečné titulky.
Víc prozrazovat nebudu, snad jen to, že celá povídka je podstatně temnější, mnohovrstevnatější, rafinovanější a dospělejší než řada jiných hellboyovských příběhů, které se zajímavě zaplétají, aby nakonec skončily rychlou pětiminutovnou, v níž si to rudý hrdina rozdá s další impozantní obludou. Paskřivec je super a rozhodně vás bude napínat až do poslední linky. Takže říkám ano!
Zbylé povídky jsou rychlé klipy. Každý si asi najde své vlastní zastánce. „Ti, co se vydávají v lodích na moře“ vznikli jako reklamní zakázka pro japonskou herní společnost Konami. To hovoří o lecčems. Na podmanivou Mignolovu kresbu se těšte v povídce „V kapli Molochově“ a knihu uzavírá osmistránková jednohubka „Mateřské znaménko nakreslená Duncanem Fegredem. Co okno, to klenot – je to skvělá tečka na závěr hodná Fegredova mistrovské představivosti, o níž nás přesvědčil už předchozí spoluprací s Hellboyovým ideovým otcem Mignolou.
Desátý díl Hellboye je opět drahý jako prase, ale když ho koupíte na stránce vydavatele, dostanete výraznou slevu. Snížených 419 Kč už tak nebolí tím spíš, že nový Hellboy nepřichází každý den. Hurá na věc: www.comicscentrum.cz.
A nakonec ještě pro lechtivější odlehčení – 6 nestoudných erotických komiksů v češtině.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
