1. Zlatý tým rozprášen komunisty (1950)
V roce 1947 vybojovali českoslovenští hokejisté v Praze titul mistrů světa,
v roce 1948 stříbro na olympiádě ve Švýcarsku,
v roce 1949 zlato na mistrovství světa ve Stockholmu.
V březnu 1950 se chystali pro další takřka jistou medaili do Londýna.
Komunistická vláda se ale bála, že celý tým už v Anglii zůstane, stejně jako to předtím udělali i jiní domácí sportovci. Třeba mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová. Nalhali jim proto, že britská ambasáda odmítla udělit vízum našim rozhlasovým reportérům, a pod touto záminkou leteckou cestu na zápas zrušili. Hokejisty to naštvalo. Sešli se v restauraci U Herclíků u pražského Národního divadla, něco vypili a začali nadávat na režim. Došlo prý i na pokřik „Smrt komunismu!“
149433.jpg
Pamětní deska v pražské Pštrossově ulici připomíná zátah na hokejisty a následný politický proces (Foto: zimnistadiony.cz)
Schůzku ale monitorovala Státní bezpečnost, a jedenáct hokejistů (z toho osm mistrů světa) obratem pozatýkala. O půl roku později vyfasovala tahle „protistátní skupina“ dohromady 74 let a 8 měsíců vězení za údajnou velezradu a špionáž. Někteří tak místo na ledě skončili v uranových dolech. A rehabilitováni byli až v roce 1968.
2. Vítězství, kterého zneužil Husák (1969)
V březnu 1969 se ve Stockholmu konalo hokejové mistrovství světa, které se stalo manifestací odporu proti okupaci Československa v srpnu 1968. Několik československých hráčů vyjelo na led v dresu s přelepenou rudou hvězdou ve státním znaku. Mužstvo se navíc domluvilo, že ať už zápas se Sověty dopadne jakkoli, nepodají jim ruku. „A pokud bychom nezvítězili, dohodli jsme se, že sovětský tým na ledě aspoň pořádně ztřískáme,“ vzpomínal později bývalý hokejový reprezentant Oldřich Machač.
Hrálo se na dvě kola a v hledišti se už na začátku objevily transparenty „Rusové bu bu bu, dostanete na hubu!“, „Vy nám tanky, my vám branky!“ a „My se Rusů nebojíme, v hokeji je porazíme a Srpen jim oplatíme!“
Češi nakonec vyhráli 4:3 a okupačnímu mužstvu podle dohody ruku nepodali. V Praze vypuklo obrovské nadšení, protože politicky zápas samozřejmě chápali i fanoušci. Na Václavském náměstí skandovaly tisíce lidí hesla proti okupantům.
odpor-proti-okupaci_28.3.1969_znicena-kancelar-aeroflotu.png
Estébáckými ‚fanoušky‘ rozmlácená kancelář Aeroflotu (Foto: svornost.com)
Došlo i ke dvěma provokacím, které podle dnešních poznatků cíleně zorganizovala komunistická Státní bezpečnost. V Ústí nad Labem agenti coby „slavící protisocialistické živly“ zapálili auto sovětské armády, v Praze estébáci předem přivezenými dlažebními kostkami rozmlátili výlohu sovětského Aeroflotu. Bylo to předem připraveno, aby měl nastupující režim argumenty pro odvolání tehdejšího prvního tajemníka KSČ Alexandra Dubčeka a jeho nahrazení Gustávem Husákem.
3. „Bijte Rusy na věčné časy a nikdy jinak!“ (1983)
V dubnu a květnu 1983 probíhalo v Mnichově v tehdejším „Západním Německu“ hokejové mistrovství světa. V zemi tehdy žily tisíce československých emigrantů, kteří sem utekli před Husákovým režimem. Při utkání týmů ČSSR a SSSR někteří z nich v hledišti rozvinuli velký transparent s nápisem „Bijte Rusy na věčné časy a nikdy jinak“.
Umístili ho tak chytře, že se mu televizní kamery nemohly vyhnout. Transparent proto viděli i statisíce diváků v Československu. V době nejtvrdší normalizace je sice nápis nejdřív překvapil, ale v domácnostech pak spustil vlnu ovací.
Zápas skončil remízou a domácí komunisté podali na fanoušky protest pro údajné „nesportovní chování“.
4. Comeback kýčaře Davida (1998)
Ukníkaný normalizační zpěváček byl před listopadem 1989 členem stáje hudebního bosse Františka Janečka, po jehož boku věrně sloužil režimu. David měl svými kýčovitými songy dokazovat, že českoslovenští komunisté nezakazují „hudbu pro mladé“.
Po listopadu 1989 obecenstvo Davida zákonitě poslalo do prdele a přestal o něj být zájem. Kníkal přežíval, jak se dalo. Objížděl diskotéky a zpíval na soukromých oslavách. Do televize a rádií neměl přístup a posluchači ho prakticky ignorovali.
V únoru 1998 probíhaly v japonském Naganu zimní olympijské hry, jejichž součástí byl i hokejový turnaj. Češi tam svedli s Ruskem vítězný boj o zlato (gólem Petra Svobody vyhráli 1:0). V kabině pak prohlásili, že prý je motivovaly právě songy Michala Davida, které poslouchali. David se toho hned chytil a přes noc jim složil uvítací píseň My jsme ten správnej tým! V emotivní atmosféře návratu vítězných hokejistů ji rádia začala hrát pořád dokola, čímž se David vrátil na hudební výsluní a resuscituoval svou kariéru ‚hudebníka‘.
A přitom by měl jít opravdu do prdele, a to i proto, že jeho hit ve volbách na jaře 2010 používala Paroubkova ČSSD, která podle nás správnej tým rozhodně nepředstavuje. „Je to vítězný, bude to výborně ladit. Tady se razí nějaká ideologie a je důležitý, aby tomu lidi věřili,“ řekl zpěvák Lidovým novinám. „Můžeš mít vítězství na dosah, když je s tebou správnej tým,“ zpíval pak socanům z pódia. Tady je video:
Moc to ale nepomohlo – ČSSD dostala výrazně méně hlasů, než očekávala, a Jiří Paroubek kvůli tomu rezignoval. No aspoň něco.
A skončeme raději trochu veseleji, i když je to taky z historie – 5 zásadních faktů z historie fandění.
Podobné články
Barbora Vrablíková
Veronika DoleželováDoporučujeme
Martin Miko
