Když císař František Josef coby osmnáctiletý mladík usedl 2. prosince 1848 na trůn, aby se ujal vlády nad Habsburskou monarchií, určitě nečekal, že na něm setrvá neuvěřitelných 68 let. A pravděpodobně si to nedokázala představit ani jeho matka arcivévodkyně Žofie Frederika Bavorská, která hrála v císařově životě zásadní roli. Možná větší než jeho krásná žena Alžběta Bavorská řečená Sissi. Císař to měl s těmi ženami problematické tak nějak celoživotně.
Vás ženy mám tak rád...
František Josef nebo chcete-li Franz Josef je pro našince typickým symbolem Rakousko-uherského mocnářství. Jeho dlouhá vláda se stala v průběhu let mnohokrát terčem kritiky, nenávisti, ale i posměchu. Císař se stal prostě legendou již za svého života. Jistou mírou k tomu jistě přispěl i jeho vztah k ženám.
O manželství Franze Josefa a jeho ženy Alžběty Bavorské, která je známá jako Sissi, byly popsány stohy papíru, natočen film, napsán muzikál. Příběh šarmantního panovníka a princezny nevídané krásy byl báječným tématem a lidi si ty dva rádi idealizovali. Ano, na začátku se skutečně o velkou lásku jednalo, mladý Habsburk se do krásné Sissi, které bylo v době jejich seznámení patnáct, opravdu zamiloval, a ona jeho city opětovala. Jeho manželství tak bylo na počátku šťastné, ale idylka netrvala dlouho, i když spolu měli čtyři děti. Manželé se odcizili, císař začal hledat útěchu v náručí jiných žen. Jeho milenkou byla vdaná Anna Nahowská. Právě poměr Anny s císařem pomohl vyřešit finanční problémy jejího manžela, byť ten o tom, že mu parohy nasazuje samotný císař, neměl pravděpodobně asi ani tušení... I když, kdo ví. Tato milostná aféra skončila v momentě, kdy Anna zjistila, že není pro panovníka jediným povyražením. Paralelně s ní udržoval vztah s herečkou Kateřinou Schrattovou a nijak se tím úplně netajil.
S požehnáním císařovny
I Kateřina Schrattová byla původně vdaná, a to za uherského aristokrata Nikolase Kiss de Ittebe. V roce 1880 se jim narodil syn Anton, ale manželství dlouho nevydrželo. Kateřina dokonce nějaký čas žila v New Yorku. Císaře zaujalo její vystoupení na Světové výstavě ve Vídni v roce 1885. Od té doby se stýkali. Kdo by ale čekal, že z toho byla císařovna Sissi nějak špatná, tak se mýlí. Císařští manželé k sobě v té době již poněkud ochladli, a tak panovnice vztah manžela se slavnou herečkou paradoxně podporovala. Kateřina stála císařovi po boku vlastně až do jeho smrti, pomáhala mu překonat i všechny těžkosti, včetně smrti jeho syna Rudolfa i samotné císařovny. Franz k ní byl na oplátku velmi štědrý a dopřával jí život v luxusu a pohodlí.
Kateřina a Anna nebyly jeho jedinými milenkami, ale byly jediné, o kterých se opravdu vědělo. Kromě těchto žen jako byla Kateřina s Annou a také samozřejmě jeho žena Alžběta existovala v jeho životě ještě jedna dáma, jež měla na jeho život ten nejzásadnější vliv. Nemluvíme o nikom jiném než o jeho matce, arcivévodkyni Žofii Frederice Bavorské. Právě ona Františka Josefa poměrně zásadně formovala. Zasahovala nejen do politických záležitostí, ale také do jeho soukromého života.
Hledá se nevěsta
Byla to právě Žofie, na kterou se tehdy třiadvacetiletý císař František Josef obrátil, aby mu pomohla najít nevěstu. Chtěl se co nejdříve oženit a založit vlastní rodinu. Žofie se úkolu zhostila sice pečlivě a nadšeně, ale velmi diskrétně. I jí na výběru budoucí snachy velmi záleželo. Setkání se odehrávala vždy v soukromí a dotyčné dámy přijížděly se svými rodiči a netušily, oč vlastně jde. První kandidátkou byla Františkova sestřenice z druhého kolena Alžběta Františka, což byla dcera uherského palatina Štěpána Františka. Žofie ale nenáviděla Maďary, a tak ze sňatku nic nebylo.
V hledáčku se objevila také Anna, neteř pruského krále Fridricha Viléma IV. Ta ale již byla zasnoubená a Hohenzollernové neměli zájem o dynastické spojení s Habsburky. A tak se dostáváme k rodu samotné Žofie, k bavorským Wittelsbachům. Její sestra Ludovika měla dvě dcery – Helenu a Alžbětu. Arcivévodkyně měla původně políčeno na starší Helenu, ale Františkovi padla na setkání v Ischlu do oka mladší Alžběta, kterou si také nakonec vzal. Žofie tak pro mladou císařovnu byla tetou i tchyní zároveň. A byla to opravdu tchyně s velkým „T“.
Z tetičky tchyní
Není ale pravdou, že by na počátku Žofie sňatku nepřála. Naopak, i ona byla půvabem mladé Sissi okouzlena. Navíc císař byl tolik zamilovaný. „… Láska snoubenců roste každou hodinu takovou rychlostí, že bys tomu nevěřil! Jednou, zatímco jsem seděla s Luisou ve vedlejším pokoji na sofa, řekla náhle: ,Ale teď už to uvnitř zachází moc daleko! ‘, a oni tam spolu stáli v pevném objetí, zaměstnání dlouhým polibkem…“ Přesně tato slova psala arcivévodkyně Žofie svému dalšímu synovi Ferdinandu Maxmiliánovi, který setkání v Ischlu přítomen nebyl.
Žofie se ale rozhodně nemínila stát jen tou v pozadí, a tak i po svatbě Františka a Sissi, k níž došlo v roce 1854, nadále organizovala jejich manželství. Nebo se o to alespoň intenzivně snažila. A to je pravděpodobně i jeden z důvodů, proč manželství, zpočátku velmi šťastné, ztroskotalo. Do soukromého života novomanželů se montovala opravdu dokonale, a vynutila si dokonce možnost podílet se na výchově vnoučat, což mladou Alžbětu velmi zraňovalo.
Císař František Josef I. to prostě také neměl jednoduché. Monarchie mu dávala zabrat a nešetřily ho ani ženy, které jeho soukromí vážně ovlivňovaly, byl v něčem tak trochu pod pantoflem. To můžeme s mírnou nadsázkou určitě říct a historici nás za to snad neukamenují.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
