Přiznejme si na rovinu, že popularita Františka I. Štěpána Lotrinského, vévody lotrinského a toskánského, ale také pozdějšího císaře Svaté říše římské a hlavně manžela slavné císařovny Marie Terezie, se kterou založil habsbursko-lotrinskou dynastii, nebyla v našich končinách nijak valná. Výrazně tomuto skvělému podnikateli a finančníkovi pomohla televizní minisérie nesoucí jméno po jeho slavné ženě, v jejímž stínu prožil valnou většinu svého života. Přitom i on byl osobností, která byla pro rakouskou monarchii v čele s jeho chotí díky schopnostem, které mu byly dané do vínku a které rozvíjel, doslova finančním požehnáním.
O tom, že byl František Štěpán velmi schopný podnikatel, který dokázal zabezpečit císařovnu a také zčásti umořit státní dluh, o tom není žádných pochybností. Vévoda jednak značné jmění zdědil po své sestřenici falcké kurfiřtce Anně Marii Luise Medicejské a jednak sám peníze dokázal vydělat. Hospodářství Toskánska a Lotrinska, která spadala pod jeho správu, kvetla. Osobně zakládal manufaktury na keramiku nebo bavlněné tkaniny a ve finále zaměstnával přes 10 000 lidí.
Jeho nevěry mohly za zřízení mravnostní policie
Marii Terezii miloval a ona jeho. Traduje se, že se oproti tehdejším zvyklostem brali z lásky. Marie Terezie se do Františka Štěpána zamilovala již jako šestiletá holčička, jemu bylo tehdy patnáct. Přesto, že jejich manželství bylo naplněné a císařovna svému choti povila celkem šestnáct dětí, tak František se na císařském dvoře tak trochu nudil. Navíc coby Francouz, který neměl rád sešněrované dvorské mravy, se studenými Rakušany v úplné symbióze nebyl. Realizoval se tedy v byznyse, ale také rád trávil chvíle ve společnosti krásných žen, pro něž měl celoživotní slabost. Marie Terezie se vše snažila vyřešit po svém, rozhodně ale nešla cestou přehnaných hádek (i když žárlivou scénu ztropit také zvládala) a poučování. To věděla, že by nikam nevedlo. Ona byla přece hlavou obrovské monarchie a skandály soukromého charakteru rozhodně nechtěla. Navíc se obávala pohlavních nemocí, které by mohla od svého záletného chotě chytit. V té době řádil mezi lidmi syfilis a kapavka a léky na tyto nemoci neexistovaly. Kvůli početným milenkám tedy nechala zřídit panovnice speciální sekci státní policie, která měla za úkol dohlížet na dodržování obecné mravnosti. Žena usvědčená z prostituce byla veřejně zbičována a ostříhána dohola. Někdy lehkým děvám hrozil i trest smrti a nucené práce. Alespoň tímto způsobem se snažila Marie Terezie dohlížet ve svých zemích na mravnost. A také na chování svého nevěrného manžela, kterého ale nikdy nepřestala milovat. Jeho nevěry se snažila korigovat i tím, že měli po celou dobu manželství společnou ložnici. Pravda je, že císařovna byla de facto stále těhotná. Ale to jí až tak nevadilo. Františkovy milenky nechávala sledovat. Když zjistila, o jakou novou favoritku se jedná, snažila se ji následně rychle provdat.
Smrt ji zahalila doživotně do černého
Manžela (a stejně tak i děti) držela Marie Terezie dost zkrátka a nebála se ukázat svoji panovačnou povahu. Se smrtí Františka I. Štěpána 18. 8. 1765 se mocná panovnice ale nikdy nesmířila. Vévoda zemřel náhle na infarkt. Marie Terezie pak až do konce svých dnů, tj. do 29. 11. 1780, už nikdy nesundala černý, smuteční oděv a stala se tak doživotní truchlící vdovou. Šperky rozdala svým dcerám. Milovaného manžela ale přežila ještě o dlouhých 15 let. Byla vedle něj pohřbena do rodinné kapucínské krypty ve Vídni.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
