
Feminismus je stejně zrůdný jako rasismus a pro většinu mužů je navíc “nesexy”. Feministky nás nepřitahují. Není divu – většinou totiž vypadají hnusně.
Přísně logicky vzato by měl být český feminismus už dávno mrtev. Pokud totiž vynecháme odlišné platy za stejnou práci pro obě pohlaví, všeho už přece dosáhl. Ženy u nás mají stejná práva jako muži a nikdo je neutlačuje (a zapomeňme na hulváta, který cizí ženu na ulici plácne přes zadek).
Přežilý a vyčerpaný feminismus je tak zajímavý už jen svou bizarností a zrůdností. Požadavek zvláštních podmínek, zvláštního zacházení a zvláštních výhod pro ženy je přece stejně rasistický, jako výhody pro “bílé”. Kdyby prodavači karbanátků McDonalds vyhradili na svých parkovištích místa určená jen mužům, antidiskriminační aktivisté by začali křičet (oprávněně!). Když je ale McDonalds vyhradí ženám, česká společnost to přejde mlčením.
Schválně – kterou byste pozvali na rande?
Před pár lety jsem si o tom povídal s předními českými odpůrci feminismu psychologem Eduardem Bakalářem (v únoru 2010 bohužel zemřel) a přírodovědcem Josefem Hausmannem. “Prvních pár generací feministek prosadilo mnoho pozitivního, ale pak se do vedení prodraly ženy orientované na moc,” vysvětloval Bakalář. “Američanka Christina Sommers o tom napsala knihu Kdo ukradl feminismus? V dnešním radikálním feminismu už není nic dobrého - je to jen maskované usilování o mocenská postavení a nenávist ke všemu mužskému. Feministky tvrdí, že muži mají moc, ale ženy jsou prý lepší, takže by o všem měly rozhodovat ony. Prosazují protimužské zákony a proženské výhody.”
Sprchy místo torpéd
Josef Hausmann dodával, že v Americe třeba feministky zničily vysokoškolský sport: “Zavedly rozdělování peněz na mužský a ženský sport půl napůl. Jenže dívek sportuje nejvýš 5 %. Zlikvidovalo to týmy plavců či basketbalistů, protože půlka peněz šla na mažoretky.”

Majitelky nepřitažlivých těl
Podívejte se pravdě do očí: pro naprostou většinu žen je na prvním místě rodina. Kariéra, politika, společenské ocenění, peníze, to všechno jsou jen náhražky. Pokud žena nemá rodinu, nemá nic – na rozdíl od muže, který se bez větších psychických problémů realizuje i jinak než dětmi. Ale rodinu může mít žena jen tehdy, pokud se jí podaří “sbalit chlapa”. Což může být problém, protože muži jsou vizuálně orientováni. Chtějí jen hezké ženy.

Proč nebalíme feministky?
Protože nám nepřipadají "sexy", a to i když nejsou tak vizuálně nepřitažlivé jako tři výše prezentované majitelky ošklivých těl. Muž čas od času chce projevit zděděné ochranitelské tendence. Třeba dokázat partnerce, že s námi na výletě nezabloudí. Ano, je to banalita, ale pořád lepší než “babochlap”, který by se s námi hádal, že přes les je to kratší. V ženské slabosti je síla, což feministky ke své škodě nechápou. Po oprávněném a úspěšně dobojovaném tažení za prosazení stejných práv pro ženy se v Česku kyvadlo v poslední době přehupuje na druhou stranu. Že to feminismus přehnal, dokazují tři následující příklady. 1. Vyhrazené parkování Parkovací místa pro ženy na doporučení Evropské unie zřizují některé fastfoody (třeba McDonalds), obchodní centra a velké benzínky. Na rozdíl třeba od parkovacích míst pro invalidy ale nemají oporu v silničním zákoně, takže když na nich zaparkuje muž, nehrozí mu žádný postih.