Emil Holub byl jedním z prvních Čechů, kteří se zamilovali do krásy Afriky a výrazně přispěli k jejímu poznání, demytizaci a hlavně popularizaci. Během svých dvou pobytů v jižní Africe vytvořil na tehdejší dobu rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku.
Legendární český cestovatel
Emil Holub byl jedním z prvních Čechů, kteří navštívili Afriku a zároveň z ní dokázali přinést velmi výrazné objevy. Jako nadšený cestovatel a vědec se snažil přiblížit Evropanům reálný obraz Afriky, která byla tehdy mnohými vnímána jako tajemná a naprosto neprobádaná země. Svým výzkumem a rozsáhlými sbírkami nejen obohatil přírodovědecké a etnografické znalosti, ale také bořil mýty a předsudky, které o tomto kontinentu panovaly. Během svých dvou pobytů v jižní Africe, v letech 1872–1879 a 1883–1887, se mu podařilo vytvořit na tehdejší dobu mimořádně rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku, která dodnes zůstává svědectvím jeho neúnavné práce a vášnivé touhy po poznání. Přesto však nakonec zůstala nedoceněna.
Emil Holub se narodil 7. října 1847 ve východočeských Holicích do rodiny městského lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny. Od dětství byl obklopován vědou a přírodou, což mělo zásadní vliv na formování jeho zájmů a pozdější životní cesty. Jeho otec, sám vášnivý milovník přírody, ho aktivně podporoval v jeho touze poznávat svět a zkoumat jeho tajemství. Už jako chlapec projevoval velký zájem o přírodní vědy a dobrodružství, což ho postupně vedlo k rozhodnutí stát se významným cestovatelem a vědcem.
Během svého života se Holub vydal na dvě velké expedice do jižní Afriky, kde se zabýval nejen objevováním nových míst, ale také studiem místní fauny, flóry a kultury původních obyvatel. Jeho první cesta v letech 1872–1879 mu přinesla cenné zkušenosti a kontakty, které využil při své druhé expedici v letech 1883–1887. Během těchto pobytů uskutečnil několik vědeckých výprav do málo prozkoumaných oblastí, kde vytvořil rozsáhlou sbírku přírodovědných a etnografických materiálů, včetně rostlin, zvířat, artefaktů a nástrojů původních afrických kultur. To bylo v té době něco naprosto nemyslitelného.
Ve Vídni, kam se přesunul po svých prvních cestách, se seznámil se svou budoucí manželkou Rosou, která mu byla nejen milující partnerkou, ale i oddanou spolupracovnicí. Setkali se v roce 1883, když ve Vídni ukládal sbírkové předměty z první cesty po Africe. Rosa se později stala jeho blízkou spolupracovnicí a doprovázela ho na jeho druhou expedici do Afriky. Na důkaz své lásky a oddanosti k němu si počeštila své jméno na Růžena. Společně žili ve Vídni až do Holubovy smrti. Rosa zůstala věrná svému manželovi a jeho odkazu po zbytek svého života. V roce 1920 jí město Holice udělilo čestné občanství a domovské právo, a po druhé světové válce, v roce 1947, jí bylo vráceno československé občanství, což ukazuje na trvalý respekt k jejímu přínosu pro českou společnost a vědu.
Před setkáním s Rosou však Holub zažil i romantické zklamání. V Praze opustil svou snoubenku Bertu Novákovou, dceru pražského zlatníka, která na něj věrně čekala celých sedm let. Během té doby se o něj starala, zejména v době, kdy se připravoval na pražskou výstavu a potřeboval někoho, kdo by se postaral o jeho finance. Tento rozchod ilustruje složitost jeho osobního života a vášeň, s jakou se vrhl do své vědecké práce.
Holubovy expedice nebyly bez nebezpečí a obtíží. Během své třetí expedice v rámci první cesty do Afriky, se Holub vydal k Viktoriiným vodopádům na řece Zambezi, kde vytvořil první podrobnou mapu vodopádů a jejich okolí. Jeho práce v této oblasti byla mimořádně náročná, a to nejen kvůli těžkému terénu, ale také kvůli nemocem, které v té době v Africe panovaly. V roce 1875 onemocněl malárií, což ho donutilo odcestovat zpátky do Evropy. Přesto se mu podařilo shromáždit bohaté sbírky, které svědčily o jeho vědecké pečlivosti a obětavosti.
Po návratu do Čech měl Holub ambiciózní plán darovat své sbírky Národnímu muzeu v Praze. Bohužel, jeho nabídka byla odmítnuta, což ho velmi zklamalo. Cítil se nepochopený a nedoceněný, což ho vedlo k tomu, aby se přestěhoval do Vídně, kde našel více podpory pro své vědecké aktivity. Ve Vídni strávil zbytek svého života a je zde pohřben vedle své manželky Růženy. Holubova vědecká a cestovatelská kariéra zůstává inspirací pro mnoho dalších badatelů a cestovatelů, a jeho práce dodnes přispívá k našemu chápání Afriky a jejího kulturního a přírodního bohatství.
Zdroje informací:
https://www.britannica.com/biography/Emil-Holub
Podobné články
Doporučujeme
