Dušičky, nebo chcete-li Svátek zesnulých, si připomínáme jako každý rok právě v tomto období, na přelomu října a listopadu. Všimli jste si, že hřbitovy mají své zvláštní kouzlo, tajemství? Každý náhrobek v sobě totiž skrývá příběh. Nebo spíš celou řadu příběhů a lidských osudů…
Je tu klid... vždycky
Nemějte mne za podivína, ale hřbitovy mám ráda. Vyhovuje mi, že tam není přelidněno, každému jste tam vlastně jedno, a tak vám nic nebrání jen tak se toulat, přemýšlet si o svém, usmívat se, ale klidně i brečet nebo nadávat. Samozřejmě potichu, ale to je tak nějak samo sebou. Ona samotná „hřbitovní“ atmosféra normálnímu člověku ani nedovolí nějaké rámusení.
Před pár dny, kdy za okny svítilo říjnové sluníčko, jsem měla nutkavou potřebu vyrazit někam ven. Nejprve mne napadlo, že vyrazím na svůj oblíbený Slavín na Vyšehradě. Současně jsem si uvědomila, že byť rodilá Pražačka, nikdy jsem nebyla na Olšanských hřbitovech na Žižkově. A tak jsem vyrazila.
Na parkovišti před hřbitovem sice auta byla a i lidi jsem u vchodu potkávala, ale Olšany jsou se svojí rozlohou 50 hektarů největším pražským pohřebištěm, a tak opravdu nedá takovou práci najít si trasu, kde není skoro ani živáčka. Pokud tedy samozřejmě nemáte namířeno ke konkrétnímu hrobu, ale to nebyl můj případ. Víte vlastně, proč se tento hřbitov jmenuje zrovna Olšanský? Je tomu tak po již zaniklé vesnici Olšany, která se nacházela na území Žižkova. Stejně tak se má za to, že zde bylo v průběhu let pohřbeno více než dva miliony zesnulých, což z Olšanských hřbitovů dělá největší pohřebiště v celém Česku.
Palach, Eben, ale také padlí z válek a Gottwald
Celý areál tvoří hřbitovů hned několik. Kromě těch „klasických“ zde najdeme hřbitov pravoslavný a také židovský. Za zmínku stojí i to, že se zde nachází také několik vojenských pohřebišť, jako je například pohřebiště padlých českých legionářů a rudoarmějců z 1. světové války. Své místo tady mají také oběti bitvy u Drážďan z roku 1813 nebo Pražského povstání z druhé světové války. Místem posledního odpočinku jsou Olšany také pro padlé vojáky ze zemí Commonwealthu, z Rudé armády či Ruské osvobozenecké armády z 2. světové války. A narazit zde můžete také na sochy, u kterých se zarazíte a možná budete chvíli přemýšlet, kde jste je původně viděli (pokud si tedy pamatujete dobu před sametovou revolucí). Konkrétně mám na mysli například sochu Jana Švermy, která dříve stávala u dnešního Štefánikova mostu nebo třeba Julia Fučíka. Jeho socha původně byla neodmyslitelně spjatá s Parkem kultury a oddechu, dnes s Výstavištěm Holešovice.
Je jasné, že při procházce hřbitovními uličkami narazíte na náhrobky se jmény, která vám nic neřeknou. Na druhou stranu ale uvidíte hroby celé řady známých osobností našich dějin. Na některé historie vzpomíná s láskou, obdivem a úctou, jako například na Jana Palacha, Karla Jaromíra Erbena, Voskovce a Wericha, Rudolfa Hrušínského, Ivana Hlinku, Jiřinu Štěpničkovou, Rudolfa Hrušínského, Oldřicha Nového a celou řadu dalších, jimž se omlouvám, že jsem je nevyjmenovala. Je jich opravdu ale pěkná řádka a určitě se u vchodu na hřbitov podívejte na podrobný seznam a také na plánek, kde a kdo odpočívá. Samozřejmě tam najdeme ale také ty, kdo se do paměti našeho národa zrovna v dobrém nezapsali – konkrétně mám na mysli například komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.
Nechci suplovat turistické průvodce, spíš to berte jako takový tip na podzimní procházku. A nemusí se jednat zrovna o dušičkový výlet. Olšany mají určitě kouzlo v kteroukoliv roční dobu. Historii a osudy jednotlivých osob, které jsou zde pohřbeny, vnímáte s každým krokem… A možná vám tu nezaměnitelnou atmosféru trochu navodí naše fotogalerie.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
