11. března roku 2011 způsobilo největší zemětřesení, jaké kdy bylo v Japonsku zaznamenáno, obrovskou spoušť a následná vlna tsunami zdecimovala oblast Tóhoku na severovýchodě ostrova Honšú. Kromě již tak strašlivé zkázy a ztrát na životech se stala tato přírodní katastrofa také příčinou havárie v jaderné elektrárně Fukušima.
Fukušima
Fukušimská katastrofa je považována za druhou nejhorší jadernou katastrofu v historii a vynutila si evakuaci více než 100 000 lidí. Od jaderné havárie v Černobylu roku 1986 to byla jediná havárie označená na stupnici INES nejvyšším stupněm 7.
Během mimořádné události se podařilo odstavit každý ze tří provozovaných jaderných reaktorů fukušimské elektrárny, ale záložní napájecí a chladicí systémy selhaly. Zbytkové teplo proto způsobilo částečné roztavení palivových tyčí ve všech třech reaktorech.
Výbuch
Zatímco posádky hledaly v troskách přeživší a národ se vzpamatovával ze zemětřesení a následné vlny tsunami, jaderná katastrofa se na pozadí událostí odehrávala několik dní. Zařízení, v nichž se nacházely reaktory 1 a 3, explodovala 14. března, což přimělo vládu k evakuaci všech osob v okruhu 20 km.
Další výbuch v budově, kde se nacházel reaktor 2, 15. března uvolnil do okolí ještě více radiace a tisíce lidí tak opustily své domovy, zatímco se pracovníci pomocí vrtulníků, vodních děl a čerpadel mořské vody snažili přehřívající se zařízení ochladit.
Evakuace
V následujících měsících se naplno projevil rozsah radioaktivního spadu a vláda nakonec evakuovala všechny obyvatele v okruhu 30 km od elektrárny. Zpočátku nebyla incidentu přičítána žádná úmrtí, což však bylo jen malou útěchou pro 154 000 evakuovaných nebo pro blízké více než 18 000 lidí, kteří přišli o život v důsledku zemětřesení a tsunami. Někteří naznačovali, že tak rozsáhlá evakuace nebyla nutná, protože úroveň radiace zřejmě klesla pod úroveň, která se bezprostředně po havárii očekávala.
Ačkoli se mnozí mohli vrátit do svých domovů, od roku 2021 zůstává evakuována „zóna s obtížným návratem“ o rozloze 371 km² a skutečný počet obětí lze odhadovat až za několik desetiletí. V roce 2018 vláda oznámila, že bývalý pracovník elektrárny, který sloužil během tavení, byl prvním oficiálně připsaným úmrtím v důsledku radiace z katastrofy, která je dnes v žebříčku nechvalně proslulých jaderných havárií považována za druhou nejhorší po Černobylu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
