Lenka Hornová je "televizák" tělem i duší. Televizní diváci si jí budou pamatovat jako moderátorku pořadů televize Nova Prásk! a Občanské judo. Právě na Nově stála za seriály jako Gympl, Ordinace v růžové zahradě nebo nekonečná Ulice. Od roku 2016 je její domovskou stanicí Prima, kde zastává post ředitelky obsahu. Pod jejím vedením Prima uvedla mimo jiné další seriálové tituly jako Modrý kód - dnes Sestřičky Modrý kód, Ohnivý kuře, Krejzovi, kriminální a detektivní tituly Temný Kraj a Polda a také červenou knihovnu Slunečná, která nyní české seriálové tvorbě kraluje. S kým jiným si tedy povídat o fenoménu s názvem "seriál," když ne právě s ní.
Jsem prý ideový vůdce
Televize je svět sám pro sebe. Jaká byla ta vaše cesta? Čím vlastně chtěla být dnes úspěšná scénáristka, dramaturgyně, producentka, kdysi ale také moderátorka jako malá holka?
Jako každá holka. Učitelkou, herečkou, zpěvačkou, novinářkou, spisovatelkou. Je to vtipný, vším jsem byla (smích).
Pamatujete si na své první profesní setkání s televizí?
V jedenácti si mě na dramaťáku vybrali na konkurz na Leontýnku do filmu Ať žijí duchové. Ve finále jsem konkurz prohrála s Danou Vávrovou (mimochodem, porazila mě pak ještě asi třikrát). A tím jsem se jako dítě dostala do kolotoče natáčení pro televizi i film a dabing. Po škole jsem na nějaký čas nastoupila do české televize. Dělala jsem klapku, asistentku režie, skriptku… Jsem ráda, že jsem si zrovna tímhle prošla, byla to dobrá průprava. Poznala jsem televizní výrobu odspodu.
Dnes působíte jako ředitelka obsahu FTV Prima. Co si má pod tím divák představit?
Můj kolega, programový ředitel Roman Mrázek, říká, že jsem ideový vůdceJ. Jsem odpovědná za strategii programu, vyhledávání a vývoj nových projektů a jejich uvádění v život a na televizní obrazovku. Měla bych rozumět divákům, jejich potřebám a vkusu. Měla bych umět nalézat talentované jednotlivce, týmy a produkce a měla bych je umět motivovat. Měla bych se snažit zabojovat o každého diváka (smích).
Seriál není podřadný umělecký žánr
Vaše jméno je podepsané pod celou řadou úspěšných televizních projektů. Já bych se v rozhovoru ráda zaměřila na televizní seriály, které jsou v Česku fenoménem. Proč si myslíte, že jsou u nás tak oblíbené?
Já si myslím, že seriál už není podřadný umělecký žánr a získal si respekt a oblíbenost v celosvětovém měřítku. A věnují se mu i špičky oboru na celém světě, včetně hollywoodských profesionálů. Česko mělo štěstí na dlouhou tradici mimořádných tvůrců. A i v blbých dobách si diváci mohli sem tam oddychnout u něčeho hezkého, milého, chytrého nebo vtipného.
Co musí seriál splňovat, aby našince opravdu zaujal?
Vždycky je to alchymie dobrého příběhu a dobrého obsazení. Obvykle funguje nějaký archetypální jednoduchý příběh, ale chytře a originálně zpracovaný. Ale kde bych mohla být, kdybych znala stoprocentní recept(smích)!
Jsme jako diváci jiní než ve zbytku Evropy? Setkala jste se s tím, že jste byla přesvědčená, že projekt, který jinde v Evropě zaujal, tak u nás zcela vyhořel? A případně, proč se tak stalo?
Jsme víceméně stejní. Máme rádi naše lokální herce a prostředí. Máme rádi postavy, kterým rozumíme a s kterými se umíme ztotožnit. Tohle všechno víme a stejně se někdy netrefíme. Například se nám hrozně líbil původně australský velmi úspěšný seriál o tátech, kteří z různých důvodů skončili na mateřské dovolené. Měli jsme výbornou předlohu, podařilo se nám získat skvělý cast a stejně nakonec seriál nedopadl u diváků tak, jak jsme si představovali. Někdy ta chemie prostě nezafunguje. A pak můžete donekonečna analyzovat, zadávat nejrůznější výzkumy, zkoušet vyvozovat nějaká poučení a příště… příště je to zase o té chemii.
Jak se mění vkus televizního seriálového diváka? Občas slyšíme názory, že pro mladé Čechy není tuzemská seriálová tvorba atraktivní. Je to pravda?
Například Slunečná (pozn. redakce: aktuálně divácky velmi úspěšný seriál televize Prima) tohle tvrzení dost popírá. Otázkou je, v jaké formě mladí seriály konzumují. Slunečná je nejstahovanější seriál a mladí ho sledují čtyři až pět dílů dopředu, tak, jak se objevuje na onlinu a zuřivě o něm diskutují.
Divácké oblibě se nyní těší již vámi zmiňovaný primácký seriál Slunečná, za kterým také stojíte. Podařilo se mu sesadit z pomyslného seriálového trůnu Ordinaci v růžové zahradě, kterou vysílá Nova. Právě Ordinace – a vy jste jeden čas byla podepsaná i pod ní – byla považována za nováckou jistotu, za něco, co je nesestřelitelné. Slunečná dokázala opak. Čemu úspěch připisujete?
Nejspíš výše zmiňované kombinaci dobrého příběhu a dobrého obsazení. A té chemii samozřejmě. Ale upřímně? Do každého seriálu, který jsme postavili proti Ordinaci jsme šli s ambicí Ordinaci porazit. S příběhem dvou sexy kluků, kteří si šli za svým snem. S příběhem jedné praštěné, ale soudržné rodiny. S příběhem love story dvou mladých lidí z jiných světů. No a na potřetí to vyšlo.
Podléhá i seriálová tvorba určitým módním trendům? Nemůžu se ubránit pocitu, že se střídá éra detektivek s nemocničními seriály. Nebo se pletu? Jak dlouho se vlastně reálně může seriál na obrazovce úspěšně držet. Hraje v tom svoji roli i určitý divácký zvyk a je divák vůbec loajální?
Detektivky a seriály z nemocničního prostředí budou oblíbené pořád. Generují atraktivní příběhy, kde jde o život a smrt, o dobro a zlo. Nekonečné variace na způsob vraždy a odhalení zločince, nekonečné variace na boj s nemocí nebo zraněním. A kolem toho více či méně charismatičtí vyšetřovatelé, doktoři a sestřičky, kterým držíme palce, aby to dobře dopadlo. Tahle dvě témata jsou trošku sázkou na jistotu. A zase - ne jenom u nás.
Dietl je legenda
I v dnešní době se setkáváme s názorem, že českým seriálovým guru byl Jaroslav Dietl. Je to tak nebo je to spíše jistě zažité klišé? Vidíte kolem sebe, že mu již vyrostl zdatný pokračovatel a můžete jmenovat?
Dietl JE guru a legenda. A jako u každého umění kvalitu prověřuje čas. Pokud diváci i po těch letech rádi usednou k dietlovskému seriálu, znamená to, že má nadčasovou kvalitu. Klobouk dolů a basta.
Úspěch seriálu je částečně založený i na hereckém obsazení. Vám se do projektů daří dostávat i osobnosti, které se netají tím, že jim třeba zrovna seriály blízké nejsou. Na jakou spolupráci jste opravdu pyšná a koho byste naopak v projektu ráda měla, ale ještě se vám ho nepovedlo zlomit?
Do jednoho dlouhoběžného seriálu se nám podařilo získat Libušku Šafránkovou. Mojí modlu (úsměv). Už dvakrát jsme zkoušeli vyloženě podle hesla „líná huba, holé neštěstí“ oslovit Karla Šípa. Je to marný, je to marný, je to marný.
Žijeme ve zvláštní době, ale ani v té bychom neměli přicházet o sny a cíle. Jaké cíle a sny má ještě úspěšná autorka nebo spoluautorka televizních seriálů dál?
Protože není definováno, že moje sny a cíle se musí týkat práce a kariéry, úplně ze všeho nejvíc si přeju, aby zůstala zdravá a šťastná celá moje velká rodina. Protože to je pro mě nejdůležitější hodnota na světě. Ale dobře, chápu (úsměv). Už dlouho si myslím, že je největším znakem úspěšné kariéry nebo vysoké pozice to, že si můžete dovolit ten luxus rozhodovat, s kterými lidmi chcete spolupracovat a kterými lidmi se chcete obklopovat. Přála bych si, aby to zůstalo tak, jak to je. A seriály přijdou, odejdou a přijdou další. Pokud cestou udělají někomu radost, budu mít radost i já.
Děkujeme za rozhovor!