Za první schůzkou se často skrývá příležitost k marginálnímu nebo kardinálnímu trapasu. Kdo za to může víc: ženy, nebo muži?
„Spolužák ze semináře se mě snažil na rande nahnat skoro měsíc. Už mi to přišlo únavné a vůči jeho straně trochu nefér – byl sympatický, milý... Tak jsem ho nechtěla trápit.
Na první rande jsem ale platila já, i když mě na něj pořád zval jen on. Večer před tím mi totiž psal, jestli by mi to nevadilo, kdybych vzala účet, že čeká na výplatu z brigády. Tak jsem ho vzala.
Rande šlo, jen mi vadilo, že on v tomhle ohledu nic nezmínil a vlastně mi za to placení ani nepoděkoval. Nechala jsem se jím vytáhnout ještě jednou. A naposled. Znovu jsem za něj platila a on vypadal, že to bere jako naprosto samozřejmost. Byl to prostě trouba. Od té doby už to skvělé randění skončilo.“
Zhruba tak mi svůj zážitek popsala kamarádka – sice má ta holka asi holt štěstí na zvláštní jedince, ale i tak mi zanechala v hlavě brouka. Protože placení na první rande je dnes jedno z nejcitlivěších témat. Kdo vlastně na první schůzce platí? On nebo ona?
Protože žijeme v 21. století, je jasné, že se už od něžnějšího pohlaví očekává trochu soběstačnosti – o to mě ale víc překvapují odpovědi od mužů, hlavně těch mladších.
„Měla by platit ona!“
Na dotaz, jestli si to myslí i v případě první schůzky, kdy dívku sami pozvou, už se mi moc odpovědí nedostalo.
Přitom ženy ale chtějí platit. Když za ně muži neustále platí, není to příjemné skoro žádné – mají z toho pocit, jako by byly „sponzorovány" nebo si je muž kupoval. Jsou tedy tři možné způsoby, jak může dopadnout placení na vaší první schůzce:
1) Platí on
Zmíněný bod zlomu je právě na té první schůzce. Víc jak padesát procent žen raději nechá první krok na muži – chlapi to ani nepopírají, chtějí se holt předvést. Ať jde o kafe či kousek dortu, pivo nebo lístek na výstavu.
2) Rozdělí se účet
Jen malá část si stojí pevně za tím, že zaplatí sama za sebe. „Nemusím se pak za nic cítit zavázaná. A když to nevyjde, on zase nebude mít důvod hudrovat, že za nějakou cuchtu utratil hromadu peněz.“
Muži si ale tohle chování většinou vyloží po svém – „drží si odstup, něco jsem podělal“. Takovéhle první rande bude zároveň nejspíš i poslední, leda by při něm přeskočila vážně mohutná jiskra.
3) Platí ona
Pokud chce jednou opravdu platit dívka, nehroťte to. Není nic horšího než se po příjemném večeru dohadovat nad účtem. Berte to tak, že vám chce udělat radost. Po dotazu, kolik žen by takto na první rande platilo, mi odpovědělo jen pár z nich: „Leda bych ho pozvala já, do svého oblíbeného podniku.“
A to celkem dává smysl. Kdo zve, ten taky platí.
Na druhé schůzce (když počítáme s tím, že se vše vydařilo) je ale většina z nás ráda, když mu předešlou laskavost může oplatit. Sama přiznávám, že není nic přijemného, když vždy platí jen druhá polovička.
Placení se vyhýbá jen princezna, která s sebou peněženku nosí ven pouze kvůli občance. U takovým něžných drahokamů většina mužů zastává jednu metodu: První schůzka: platím já. Druhá schůzka: platím-li znovu sona se ani nenabídne, bere to jako samozřejmost, jí třetí příležitost už nedám. Holky, berte to tak. Holt žádný chlap nemá rád slečny, co pouze vysávají jejich šrajtofle.
Ženy mají velké mindráky, ale muži je zas tak nehrotí – přečtěte si ZDE.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
