Psal se rok 1917, v Evropě probíhala na plné obrátky první světová válka a milióny lidí se modlily za zázrak a za konec utrpení. K „zázraku“ či „zázračnému zjevení“ údajně skutečně došlo, ovšem ve zcela jiné podobě než si většina věřících představovala. Ke zjevení Panny Marie třem malým pasáčkům došlo v malém portugalském městečku Fatima, a to opakovaně, počínaje 13. květnem 1917. Ani zdaleka však nešlo jen o pouhé nahlédnutí do ráje či o procházku nebesy, ale o zjevení lidského utrpení za lidmi páchané zlo. Poslednímu mariánskému zjevení ve Fatimě dne 13. října roku 1917 přihlíželo 70 tisíc lidí, kteří toho dne měli být svědky zázraku.
Sluneční zázrak
Když se do Fatimy 13. října roku 1917 dopravilo přes sedmdesát tisíc lidí, ani zdaleka nelze tvrdit, že šlo jen o ortodoxní věřící – mezi návštěvníky byli zpozorováni vážení občané, ale i pochybovační vědci, reportéři a fotografové. Malý moment před stanoveným časem přichází na místo děti a všichni s obrovským očekáváním obracejí tázavé pohledy k nebesům. Nespočetné množství pozorovatelů tehdy údajně zaznamenalo, jak se mraky rozestoupily a odhalily sluneční kotouč v podobě matného disku, rotujícího po obloze a vrhajícím na celé okolí různé barvy a intenzity světla.
Děti mezitím klečí, ruce sepnuté a s někým rozmlouvají. Panna Marie tehdy údajně Lucii sdělila, že pokud se budou lidé dále modlit růženec, válka brzy skončí a všichni vojáci se vrátí do svých domovů. Krátce poté se Slunce oddělilo od oblohy, klikatou trajektorií zamířilo k zemi a nakonec se vrátilo na své místo. Lidé, kteří ještě chvíli předtím stáli v blátě celí promočení, byli najednou zcela suší – událost vešla do historie pod názvem „sluneční zázrak“.
Reportér Avelino de Almeida z listu o Século napsal: „Před užaslými zraky davu lidí, jejichž vzezření bylo biblické, když stáli s nepokrytími hlavami a dychtivě hleděli k nebi, se slunce chvělo, provádělo náhle neuvěřitelné pohyby v rozporu se všemi vesmírnými zákony. Dle vyjádření většiny lidí Slunce tančilo.“ Všem přítomným údajně nečinilo problém přímo hledět do Slunce, které mělo neustále blednout a střídavě různými způsoby zářit. Nebeských znamení si všimli i obyvatelé vesnic v rádiusu desítek kilometrů od místa.
Ačkoli většina očitých svědků popisuje sluneční zázrak v souladu s ostatními svědectvími, vědci toho dne žádný pohyb nebo jiný neobvyklý úkaz spojený se sluncem nezaznamenali. Ať už bylo mariánské zjevení toho dne jen zbožným přáním náboženského fanatismu či pozoruhodným kosmickým úkazem, první světová válka rok po zázraku ve Fatimě skutečně skončila.
Předzvěst událostí 20. století?
Vyplnila se i slova Panny Marie o tom, že si Hyacintu a Františka vezme do nebe – obě děti totiž zemřely krátce po skončení války v důsledku pandemie španělské chřipky. V roce 1930 byla církví po důkladném teologickém šetření uznána mariánská zjevení ve Fatimě jako pravá, Lucie se mezitím přestěhovala do kláštera v Galicii, kde začala sepisovat své vzpomínky, včetně tří fatimských tajemství.
Prvním tajemstvím bylo vidění pekla a pekelných muk, druhým tajemstvím pokyny, jak zachránit zbloudilé duše před peklem a obrátit svět ke Kristově Církvi, třetím tajemstvím je pak zpráva o Svatém Otci v bílém rouchu, který byl zabit skupinou vojáků na vrcholu hory. Papež Jan Pavel II. si třetí fatimské tajemství spojuje sám se sebou a s atentátem na jeho osobu, ke kterému došlo příhodně dne 13. května roku 1981.
Církevní hodnostáři a věřící si fatimská tajemství i dětská svědectví příhodně zasadili do kontextu událostí 20. století, včetně druhé světové války a posléze i konfliktu mezi demokratickým západním a komunistickým východním blokem. Skeptici a racionalisté o zázraku v dolinách u Fatimy pochybují – na jednu stranu připouští, že k něčemu výjimečnému skutečně došlo, neboť se na jednom místě sešly desítky tisíc lidí přesvědčených o zázračném výjevu, zároveň však, opírající se o rácio a přírodní zákony, rozporují onen sluneční zázrak.
Skeptici o zázraku pochybují
V úvahu připadá hromadná halucinace, velice silná autosugesce, zvláštní meteorologický úkaz i dočasné poškození sítnice způsobené dlouhým pohledem na zářící slunce. Variant je skutečně mnoho – jediným podivuhodným jevem pak zůstává fakt, že se tolik očitých svědků téměř shoduje ve svých tvrzeních.
V celém příběhu lze zpozorovat jeden poměrně zajímavý fenomén – veškeré informace, které dětem Panna Marie vyjevila, a které byly posléze spojeny s určitými historickými událostmi (smrt dvou ze tří dětí, druhá světová válka atp.) byly vždy odtajněny a „propojeny“ až poté, co k těmto událostem došlo. Sourozenci František a Hyacinta se stali oběťmi epidemie španělské chřipky v letech 1919 a 1920, Lucie o tom však nikomu neřekla až do roku 1941. Sama Lucie pak zemřela 13. února roku 2005 ve věku 97 let. Příběh mariánských zjevení ve Fatimě nechává ateisty klidnými, věřícím zas dodává potřebný „důkaz“ o Boží existenci.
Zda si člověk spojí konec druhé světové války a rozpad Sovětského svazu s politickými reáliemi a určitým logickým vývojem mezinárodních vztahů, nebo raději přistoupí na teorie o nebeských úkazech a mariánských zjevení, závisí pravděpodobně na jeho vztahu k církvi, náboženství a víře. V každém případě se ale jedná o událost, která se minimálně svým dosahem zapsala po celém světě do historie.
Zdroje: ZoomMagazin, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
