fb pixel Díl II.: Stručná historie pražského jara: Období liberalizace v Československu zastavila až invaze vojsk Varšavské smlouvy – G.cz
Vyhledávání

Díl II.: Stručná historie pražského jara: Období liberalizace v Československu zastavila až invaze vojsk Varšavské smlouvy

Zdroj: Engramma.it - Engramma.it, n. 64, agosto 2008, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=18375507

Českoslovenští obyvatelé proti invazi protestovali veřejnými demonstracemi a dalšími nenásilnými taktikami, s hranatými železnými maringotkami se však soupeří těžce. Liberální reformy prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka byly zrušeny a jeho nástupcem se stal Gustáv Husák. Tím začalo období normalizace.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 21.8.2022, 09:31

Varování z Moskvy

Sovětský vůdce Leonid Brežněv varoval Dubčeka, aby své reformy zastavil. Dubček povzbuzen silnou popularitou napříč společností však zastřené hrozby odmítal. V červenci se pak československý první tajemník odmítl zúčastnit speciální schůzky mocností Varšavské smlouvy.

2. srpna ovšem souhlasil se schůzkou s Brežněvem ve slovenském městě Čierny. Následujícího dne se pak v Bratislavě sešli zástupci evropských komunistických stran a bylo vydáno komuniké, naznačující, že vnější tlak na Československo bude zmírněn výměnou za přísnější kontrolu tisku.

Vše se ale změnilo v noci na 20. srpna, kdy téměř 200 tisíc sovětských, východoněmeckých, polských, maďarských a bulharských vojáků vtrhlo do Československa v největším nasazení vojenské síly v Evropě od konce druhé světové války.

Boj o rozhlas

Ozbrojený odpor proti nečekané invazi byl zanedbatelný. Silná reakce však proběhla ze strany demonstrantů, kteří okamžitě vyšli do ulic a ve snaze zmást útočníky například strhávali nápisy na ulicích.

V Praze byly hlavním cílem jednotek Varšavské smlouvy zejména televizní a rozhlasové stanice. Jedním z největších symbolů odporu československých obyvatel se pak stal boj o rozhlas, když se tamější novináři odmítli vzdát a situace vyvrcholila 17 zabitými lidmi. Jiné rozhlasové stanice se dostaly do ilegality a úspěšně vysílaly několik dní, dokud nebyla objevena jejich umístění.

Dubček a další vládní představitelé byli zadrženi a převezeni do Moskvy. V ulicích mezitím pokračovaly rozsáhlé demonstrace, přičemž více než 100 demonstrantů bylo vojsky Varšavské smlouvy zastřeleno. Mnoho cizích národů, včetně Číny, Jugoslávie a Rumunska, invazi odsoudilo, a to i přesto, že se rovněž jednalo o komunistické státy.

Žádná mezinárodní akce však v souvislosti s napadeným Československem podniknuta nebyla. Značná část československé intelektuální elity v reakci hromadně uprchla na Západ. 27. srpna se Dubček vrátil do Prahy a v emotivním projevu oznámil, že souhlasí s omezením svých reforem.

Nové Československo

K vládě se dostali zarytí komunisté a Dubček byl postupně dotlačen okolnostmi k tomu, aby začal „propouštět“ své reformní a „pokrokové“ spolupracovníky. Po vypuknutí protisovětských nepokojů v dubnu roku 1969 byl odvolán z funkce prvního tajemníka a nahrazen Gustavem Husákem. Realistou, jenž byl ochoten se Sověty spolupracovat.

Dubček byl později z KSČ vyloučen a stal se lesním inspektorem se sídlem v Bratislavě. Období tvrdého komunismu trvalo v Československu dalších dvacet let. Až v roce 1989, kdy se v celé východní Evropě zhroutily komunistické vlády, se i Praha stala opět dějištěm demonstrací za demokratické reformy. V prosinci roku 1989 vláda Gustáva Husáka přistoupila na multipartismus.

Husák posléze rezignoval a Dubček se po dvou dekádách vrátil do politiky jako předseda nového parlamentu, jenž následně zvolil dramatika a disidenta Václava Havla novým prezidentem nového Československa.

Zdroj: History, Wikipedia

Podobné články

Doporučujeme

Další články