Ačkoli je zkáza Titaniku tou pravděpodobně nejproslulejší námořní katastrofou v historii, není ani zdaleka tou největší a nejstrašnější. V moři tehdy totiž zahynulo 1523 lidí, a ač se jedná o skutečně obrovské číslo, s méně známými námořními katastrofami ze závěru druhé světové války se nemůže srovnávat. Sovětským ponorkám se na konci války podařilo torpédy potopit hned dvě lodě přeplněné prchajícími uprchlíky. Šlo o lodě Goya a Wilhelm Gustloff. Obě katastrofické události si dohromady vyžádaly téměř 16 tisíc obětí.
Loď Wilhelm Gustloff
Loď Wilhelm Gustloff byla německá vojenská transportní loď, která byla dne 30. ledna roku 1945 (tedy o necelé tři měsíce dříve než loď Goya) potopena sovětskou ponorkou S-13 v Baltském moři při evakuaci civilních uprchlíků z východního Pruska, Litvy, Lotyšska, Polska a Estonska ze Gdyně. Událost má velice podobné rysy jako událost z dubna téhož roku, kdy byla potopena již zmíněná loď Goya. Obě lodě byly potopeny v podstatě za stejných podmínek, v rámci stejného poslání, na stejném místě a se stejně katastrofálními důsledky.
Loď Wilhem Gustloff byla původně postavena jako výletní loď pro nacistickou organizaci Strength Through Joy v roce 1937, v roce 1939 byla však zrekvírována německým námořnictvem Kriegsmarine. Mezi lety 1939 až 1940 sloužila jako nemocniční loď, poté fungovala jako plovoucí kasárna pro námořní personál v Gotenhafenu (Gdyni). Následně byla loď uvedena do provozu jako přepravník pro evakuované v roce 1945.
Loď byla postavena loděnicemi Blohm&Voss, měřila 208,5 metrů na délku a 23,59 metrů na šířku. Původně se loď měla jmenovat Adolf Hitler, nakonec byla ale pokřtěna po Wilhelmu Gustloffovi, vůdci švýcarské pobočky nacistické strany, jenž byl zavražděn židovským studentem medicíny v roce 1936. Adolf Hitler se pro změnu jména rozhodl poté, co se vedle něj během vzpomínkové bohoslužby posadila vdova po Wilhelmu Gustloffovi.
Pro vlast, pro Leningrad, pro sovětský lid, pro Stalina
Takzvaná operace Hanibal byla označením pro masivní evakuaci německých jednotek a civilistů z oblasti Polska a pobaltských států v souvislosti s postupem Rudé armády. Ačkoli oficiální záznamy hovoří o 6 050 lidech na palubě, cestujících bylo ve skutečnosti mnohem více, neboť seznamy nezahrnovaly mnoho civilistů, kteří nastoupili na loď, aniž by byli oficiálně zaznamenáni. Archivář a jeden z přeživších Heinz Schön uvedl, že na lodi během jejího potopení bylo celkem 10 582 cestujících a posádky.
Mezi cestujícími byli kromě civilistů i pracovníci gestapa, členové organizace Todt a nacističtí představitelé s rodinami. Loď byla přeplněná a kvůli teplotě a vlhkosti uvnitř mnoho cestujících neuposlechlo rozkaz, aby si nesundávali záchranné vesty. Loď opustila přístav ve 12:30 dne 30. ledna 1945, doprovázena osobním parníkem Hansa a dvěma torpédovými čluny.
Problémem bylo, že na lodi byli přítomni čtyři kapitáni, kteří se neshodli na nejlepším postupu, jak se bránit útokům ponorek. Wilhelm Zahn, zkušený ponorkář, obhajoval kurz v mělkých vodách blízko břehu a světel, Friedrich Petersen, kapitán Wilhelma Gustloffa, se rozhodl zamířit do hlubokých vod, kde byla jistota, že jsou vyčištěny od min.
Wilhelm Gustloff byl brzy spatřen sovětskou ponorkou S-14 pod velením kapitána Alexandra Marineska. Kolem 21:00 (SEČ) nařídil Marinesko své posádce vypustit čtyři torpéda, přičemž první torpédo dostalo přezdívku „pro vlast“, druhé „pro Leningrad“, třetí „pro sovětský lid“ a čtvrté, které se zaseklo v torpédometu a muselo být rozebráno, „pro Stalina“.
Největší námořní katastrofa v historii
Všechna tři torpéda, která se podařilo úspěšně vypálit, zasáhla Wilhelma Gustloffa na levoboku. Přibližně po dvaceti minutách se Wilhelm Hustloff dramaticky naklonil k levoboku a začal se rychle potápět. Mnoho cestujících zemřelo již v důsledku škod napáchaných torpédy, další cestující zemřeli utonutím nebo umrznutím a někteří dokonce v souvislosti s počáteční tlačenicí způsobenou zpanikařenými cestujícími na schodech a palubách.
Mnoho cestujících v záchvatu paniky skočilo do ledového Baltu, přičemž teplota vody v Baltském moři na konci ledna je obvykle kolem 4 °C. Jednalo se však o extrémně chladnou noc s teplotou vzduchu mezi -18 až -10 °C s ledovými krami pokrývajícími povrch mořské hladiny. Po méně než čtyřiceti minutách se Wilhelm Gustloff dostal prakticky do polohy na svém boku a následně se potopil do hloubky 44 metrů. Německé síly dokázaly zachránit 1252 lidí, mezi nimiž byli všichni čtyři kapitáni, kteří byli na palubě Wilhelma Gustloffa přítomni. Míra jejich odpovědnosti však nebyla v důsledku rozpadu nacistického Německa a konce druhé světové války v roce 1945 nikdy vyřešena.
Prameny uvádí, že v důsledku potopení lodě Wilhelm Gustloff přišlo o život přes 9 tisíc lidí, přičemž Schönův výzkum hovoří o 9 343 mužích, ženách a dětech – dle odhadů na palubě přišlo o život přibližně tři tisíce dětí. V každém případě se jednalo o největší počet obětí během potopení jedné lodi v historii mořeplavby, tedy o nejhorší námořní katastrofu všech dob. Potopení lodi je doprovázeno mnoha rozpory. Ačkoli přišlo o život obrovské množství civilistů, loď rovněž přepravovala ponorkovou posádku, jež se přesouvala na místo bojového určení. Loď měla navíc status válečného plavidla a byla dokonce vyzbrojena protiletadlovými kanóny.
Zdroje: Česká televize, Wikipedia, SecurityMagazin
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
