Ostravská operace patří k těm největším a nejnáročnějším bitvám druhé světové války, které byly svedeny na našem území. Jednalo se o rozsáhlou ofenzívu Rudé armády probíhající v období od 10. března do 5. května roku 1945. Rudá armáda i 1. čs. armádní sbor postupovaly směrem na československé Slezsko a severní Moravu, přičemž hlavním cílem byla Ostrava a ostravsko-karvinská uhelná pánev, dvě velká průmyslová centra s klíčovým významem pro poválečnou obnovu Československa. Němci se pochopitelně nehodlali lehce vzdát, navíc měli na své straně pohraniční opevnění z dob předmnichovské republiky.
Klíčová úloha Ostravska
Morava i Slezsko, především pak města Ostrava, Karviná nebo Třinec, hrála po celou dobu druhé světové války velice zásadní úlohu. Vzhledem k tamějším dispozicím se totiž jednalo nejen o významná centra těžkého i hutního průmyslu, ale rovněž o centra strojní a vojenské výroby německé Třetí říše.
Dle některých údajů tvořilo Ostravsko až 30 % celkové průmyslové produkce se strategickou výrobou litiny a oceli a specifickými nenahraditelnými průmyslovými technologiemi, které byly navíc umocněny strategickou dopravní polohou – zejména ve vztahu k východní frontě.
Němci se na příchod Rudé armády z východu připravovali velice poctivě – byly vytvořeny zbrusu nové obranné pásy, včetně tankových zákopů a dělostřeleckých i kulometných hnízd. Tyto opevňovací práce byly zahájeny již v lednu roku 1945 a podílelo se na nich téměř 40 tisíc osob. Tyto nové obranné linie částečně navazovaly na systém těžkého a lehkého opevnění vybudovaný čs. armádou do roku 1938.
Na osvobození Ostravy se podíleli Ukrajinci
Primárním cílem postupující Rudé armády byl průlom onoho obranného opevnění – tento velice těžký úkol byl svěřen 4. ukrajinskému frontu pod velením armádního generála Ivana Jefimoviče Petrova. Plán tzv. ostravské operace byl schválen již 17. února a jeho součástí byl rovněž postup 18. armády Antona Iosifoviče Gastiloviče a čs. armádního sboru.
Ukrajinci sehráli v rámci této rozsáhlé operace opravdu zásadní roli, neboť 1. ukrajinský front zajišťoval levé křídlo na území Polska a 2. ukrajinský front postupoval před Maďarsko – Bratislavu – Vídeň – Brno. Široce rozložená operace (přes území několika států) musela být perfektně koordinována, navíc se počítalo s dosáhnutím linie Šternberka – Olomouce – Tovačova během osmi dnů.
O tom, že se jednalo o obrovskou operaci, svědčí i množství vojáků a techniky na obou stranách. Rudá armáda vstupovala do ofenzívy přibližně se 150 tisíci muži, 200 tanky, 400 letadly a 2500 děly. V rámci německého Wehrmachtu a Waffen-SS bylo připraveno české pohraničí bránit 110 tisíc mužů, 100 tanků, 120 letounů a 1500 děl v obranných pozicích, včetně 1. tankové armády generálplukovníka Gottharda Heinriciho.
1. a 2. fáze
Operace byla zahájena již počátkem března útokem Rudé armády v oblastech řeky Odry a Hornoslezska. Petrovův 4. ukrajinský front zahájil ostravsko-těšínskou operaci 10. března na polském území, ovšem vzhledem ke špatnému počasí nebylo možné využít letecké podpory. Sovětská vojska postupovala velice pomalu, za první týden postoupila jen o 6 až 12 kilometrů a utrpěla obrovské ztráty.
Vzhledem k neúspěchu první fáze byl plán zcela přepracován a vojska musela dočasně přejít do stavu obranného. Vzhledem k tomu, že probíhaly velice urputné boje o polskou Ratiboř, byl hlavní směr útoku změněn na Opavu. Do operace byla rovněž zapojena 1. čs. smíšená letecká divize Františka Fajtla.
Němci také neotáleli – 21. března byl odvolán generál Heinrici, kterého nahradil zkušený generál Walter Nehring, jenž posílil obranné linie o další vojska a těžkou techniku. 24. března byla zahájena druhá fáze operace, v rámci níž byl Petrov odvolán z funkce, převelen a nahrazen Andrejem Jerjomenkem.
Zdroje: Wikipedia, Patriotmagazin
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
