Zastřelení bez soudu
Dokumenty britského válečného kabinetu v Londýně, které byly zveřejněny 2. ledna roku 2006, ukázaly, že se britská vláda v čele s Winstonem Churchillem zabývala otázkou, jak potrestat zajaté nacistické funkcionáře, již od prosince 1942.
Britský premiér Winston Churchill prosazoval, aby byli tito zločinci a nepřátelé svobodné Evropy a světa bez soudu zastřeleni. Postupem času však od tohoto pohledu na situaci pod nátlakem Spojených států amerických ustoupil.
Na konferenci v Teheránu roku 1943 pak přišel s podobnou myšlenkou i sovětský vůdce Josif Stalin. Ten navrhoval popravu 50 až 100 tisíc německých štábních důstojníků. Americký prezident Franklin D. Roosevelt, aniž by si v tu chvíli uvědomil, že byla tato Stalinova poznámka myšlena vážně, zažertoval, že 49 tisíc by snad mohlo stačit.
Morgenthauův plán
Churchill v té době již odmítal chladnokrevnou popravu vojáků bojujících „za svou vlast“, s nutností potrestat válečné zločince ovšem souhlasil. Americký ministr financí Henry Morgenthau mladší navrhoval plán týkající se úplné denacifikace Německa, tzv. Morgenthauův plán.
V tomto plánu prosazoval deindustrializaci Německa spolu s dalšími tvrdými opatřeními – plán si získal podporu Churchilla i Roosevelta, ovšem v závěrečné fázi jednání na konferenci v Québecu v roce 1944 se proti vyslovil Sovětský svaz, jenž se přiklonil k soudnímu procesu.
I vzhledem k všeobecnému nesouhlasu veřejnosti s Morgenthauovým plánem přišel americký ministr války Henry L. Stimson s myšlenkou velkého „Soudu evropských válečných zločinců“. Tomuto plánu se posléze dostalo plné podpory od nového amerického prezidenta Harryho S. Trumana – později souhlasilo i Spojené království, Sovětský svaz a Francie.
Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku
Když byly upřesněny veškeré podrobnosti, byl začátek těchto soudních procesů stanoven na 20. listopad 1945. Zajímavostí je, že místo v tribunálu získala kromě nejvýraznějších a vítězných velmocí, tedy USA, SSSR a Velké Británie, také Francie, jakožto jedna z nejvýznamnějších evropských velmocí, ačkoli se na konečném vítězství nepodílela v takovém rozsahu.
Působnost soudu pak byla omezena pouze na trestání válečných zločinců, konkrétně londýnskou chartou vydanou 8. srpna roku 1945 a rovněž dokumentem o kapitulaci Německa, což znamenalo, že soud neměl oprávnění zabývat se zločiny spáchanými před vypuknutím války 1. září roku 1939.
Mezinárodní vojenský tribunál zahájil svou činnost 18. října 1945 v Justičním paláci v Norimberku. Prvnímu jednání předsedal sovětský soudce Nikitčenko a prokuratura představila obžalobu proti 24 válečným zločincům a 6 zločinným organizacím – NSDAP, SS, Sicherheitdienst (SD), gestapo, Sturmabteilung (SA) a generální štáb (OKW). Mezi obžalovanými byl například Martin Bormann, Herman Göring, Joachim von Ribbentrop či Wilhelm Keitel.
Zdroj: History, Wikipedia