Chemické zbraně
Jedovatý kouř se ve válce příležitostně používal již od starověku – například v roce 1912 použili Francouzi při policejních operacích malé množství slzného plynu. Po vypuknutí první světové války začali Němci aktivně vyvíjet chemické zbraně.
V říjnu 1914 umístili Němci několik malých kanystrů se slzným plynem do střel, které byly vypáleny na Neuve Chapelle ve Francii, ale spojenecká vojska nebyla vystavena jejich působení. V lednu 1915 Němci vystřelili na ruské jednotky u Bolimova na východní frontě granáty nabité xylylbromidem, což byl smrtelnější plyn. Kvůli zimním mrazům většina plynu zmrzla, ale Rusové přesto hlásili více než 1 000 mrtvých v důsledku této nové zbraně.
Plynný chlor
Dne 22. dubna 1915 zahájili Němci svou první a jedinou ofenzívu v tomto roce. Ofenzíva, známá jako druhá bitva u Yper, začala obvyklým dělostřeleckým ostřelováním nepřátelské linie. Když ostřelování utichlo, čekali spojenečtí obránci na první vlnu německých útočných jednotek, ale místo toho propadli panice, když se přes území nikoho a dolů do jejich zákopů dostal plynný chlor.
Němci jedovatým plynem rozfoukaným větrem zasáhli čtyři kilometry fronty a zdecimovali dvě divize francouzských a alžírských koloniálních jednotek. Spojenecká linie byla prolomena, ale Němci, možná stejně šokovaní jako Spojenci ničivými účinky jedovatého plynu, toho nedokázali plně využít a Spojenci většinu svých pozic udrželi.
Reakce Spojenců
Druhý plynový útok proti kanadské divizi 24. dubna zatlačil Spojence dále dozadu a do května se stáhli až k městu Ypry. Druhá bitva u Yper skončila 25. května s nepatrnými zisky Němců. Zavedení jedovatého plynu však mělo v první světové válce velký význam.
Bezprostředně po německém plynovém útoku u Yper začaly Francie a Británie vyvíjet vlastní chemické zbraně a plynové masky. S Němci, kteří se ujali vedení, zamořilo zákopy první světové války rozsáhlé množství projektilů naplněných smrtícími látkami.
Zdroj: History, Wikipedia