Danny „Dapper Dan“ Hogan, majitel saloonu a irský mafiánský boss v St. Paulu v Minnesotě, byl zabit dne 4. prosince roku 1928, když neznámý pachatel nastražil bombu pod podlahu jeho nového kupé Paige. Hogan se těšil velké oblibě u lidí, protože ačkoli on sám byl strůjcem zločinu, držel jej zodpovědně za hranicemi města. Toto postavení mu však nepřálo mnoho kolegů ze zločineckého prostředí. Dodnes se neví, kdo stál za jeho vraždou, která byla na svou dobu provedena poměrně revolučním způsobem.
Mafián
Irčan Hogan byl oporou podsvětí Twin Cities. Jeho podnik Green Lantern v centru města sloužil bankovním lupičům, pašerákům, kasařům a všemožným zločincům – pral jejich peníze. Byl odborníkem na urovnávání malicherných sporů, na to, aby se mu spory nevymkly z rukou, a podle novin také na to, aby udržoval „přílišné horko mimo město“.
To z něj dělalo přítele mnoha zločinců, ale i obyčejných lidí. Jakkoli byl „křivý“ a jeho činy nelegální, vystupoval vlastně jako neoficiální policejní šéf, který se snažil zabránit tomu, aby se Minneapolis a St. Paul staly stejně krvavými a nebezpečnými městy jako Chicago.
Robin Hood
Hogan i policie se snažili zajistit, aby gangsteři byli v Twin Cities (dvou zmíněných městech) v bezpečí, dokud budou páchat své nejhorší zločiny za hranicemi města. Díky tomuto postavení získal více přátel než nepřátel. Noviny psaly, že „jeho slovo prý bylo ‚stejně dobré jako zlatý dluhopis‘,“ a „pro řadu lidí byl něco jako Robin Hood“.
Rozzlobilo to však také mnoho mafiánů, kterým vadilo, že drží nadvládu nad městem. Policie spekulovala, že za jeho vraždou mohl stát někdo z jeho vlastních spolupracovníků.
Nejnovější forma zabíjení výbušninami
Jak den po Hoganově smrti napsaly noviny, bomby v autech byly „nejnovější formou zabíjení výbušninami“. Vražednou technologií, kterou zdokonalili newyorští gangsteři a pašeráci.
Ve skutečnosti byl Hogan jedním z prvních lidí, kteří zemřeli při výbuchu bomby v autě. Využívání výbušnin ve vozidlech se totiž jako mafiánský způsob zabíjení ujal primárně až ve druhé polovině 20. století.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
