Co se stane, když blondýna z Letné dostane dávno po setmění nezvladatelnou chuť na točenou dvanáctku v poctivé pražské putyce? Do kaváren a hipsterských podniků může holka v Praze nakráčet sama v doprovodu knížky, iPadu nabo iPhonu prakticky půl hodiny před zavíračkou a nikdo se nad tím nepozastaví. Sedne si, objedná si a bude předstírat nezáškodnickou intelektuální činnost. Jenže, když si jen tak vyrazí na tour de hospoda kolem Sparty zrovna během zápasu se Slovanem Bratislava, podmínky pro přežití v džungli velkoměsta si razantně ztíží. Jak známo, pod svícnem je největší tma. A tak jsem vyrazila do tmy.

1. Na staré kovárně

Hostinec Na Staré kovárně, zdroj: portalymest.cz První pivo je vždycky nejrozpačitější. Stoupla jsem si na chvíli k baru a za snažila se navázat oční kontakt s barmanem, který evidentně nebyl dvakrát ve formě, protože těkal všude kolem sebe a dával mi tak od pípy ostentativně najevo, že neví, kde mu hlava stojí. Když přede mě konečně postavil točenou Plzeň, rozpaky opadly na obou stranách a já se mohla rozhlédnout kolem sebe. Zaujali mě dva mladíci, kteří do sebe tlačili knedlo vepřo, a tak jsem neváhala vpadnout jim do hovoru. Vřele mě přijali ke stolu, ale když jsem se s nimi chtěla vyfotit, oponovali s tím, že budou mít doma průšvih. Oba totiž randí s brunetami. To dá rozum.

2. Fraktál

Fraktal, zdroj: fraktalbar.cz Jsou hospody, kam by člověk došel klidně v papučích. A letenský Fraktál mezi ně rozhodně patří. Skvělá obsluha a hustá mrkvová polévka zahřejí na těle i na duši, kór když máte kluka na druhém konci republiky a z ledničky vás zdraví akorát dvě rajčata a načatá sklenice zavařovaček. Druhé pivo jsem proto absolvovala na "domácí" půdě, abych si trochu zvedla sebevědomí.

3. Lokál

Lokál nad Stromovkou, zdroj: facebook.cz Moje další kroky už nebyly tak rozpačité. Posilněna dvěma dvanáctkami jsem dohopkala do Lokálu nad Stromovkou. Kdybych nebyla blondýna, začnu svojí tour tady, protože Plzeň tu čepují nejkratší cestou z tanku do skla a je skvělá. Jenže mě ještě čekalo pár zastavení a já bych nerada na konci své reportáže dopadla jako na konci křížové cesty, a tak jsem se vyladila mattonkou. Obsluha překvapivě neobracela oči v sloup a ani je moc nepřekvapilo, že nebudu jíst.

4. Dejvická nádražka

Já a pan Igor. Abych nebyla jen letenská labuť, zvedla jsem křídla směr Bubeneč. Tedy lépe řečeno, prošla jsem se kolem osvětlené Sparty až na Hradčanskou, abych vystřízlivěla a nabrala síly na další testovací zastávku. K nádražkám mám sentimentální vztah odjakživa. A ta dejvická má i přes to, že se poslední dobou stává cílovou destinací erasmáků a další studentské svoloče, své nepopiratelné kouzlo. Narvaná a zakouřená putyka mě vřele objala stejně jako zvědavé pohledy jejího přiopilého osazenstva. Garde mi dělal pan Igor. Díky mu za něj!

5. Pivnice Bruska

Nejpřísnější degustace! Paradoxní je, že holka by intuitivně mnohem radši vlezla sama někam do baru než do pivnice. A přitom v pivnici je mnohem menší riziko ataků vošousty a úlisňáky všeho druhu. Pánové si sem prostě chodí sednout na žejdlík svého oblíbeného moku, případně prohodit pár slov se sousedem a nějaká ta buchta od vedle je z konceptu vážně nerozhodí. Jelikož se v dejvické Brusce pyšní certifikovaným pivem a čistými trubkami, poprosila jsem o malou Plzeň. Zajímalo mě, jestli poznám rozdíl. Poznala jsem. Po jediném loku se mi pivo zdálo mnohem hnusnější než v Dejvické nádražce. Asi nejsem pivař.

6. Sparta

Sparta, zdroj: nelso.cz V době, kdy je půlka štamgastů na stadionu a druhá z nich čučí upřeně do monitoru televize, se v téhle sympatické putyce moc místních historek nedozvíte a ani s čerstvě obtaženou rtěnkou tam moc parády nenaděláte. Když už mě někdo zaregistroval, tak jsem měla pocit, že mu zacláním ve výhledu. A když jsem se nepřipojila k radosti ve chvíli, kdy jsme dali gól, přestala jsem zajímat i pana vrchního. Tak na čumendu by to stačilo, stejně už jsem na pivo neměla chuť...

7. Café Spitfire

Café Spitfire, zdroj: facebook Jelikož se můj Chanel pomalu ztratil v kouřové cloně, zbytky rtěnky zůstaly zakouslé do okraje půllitrů a slina mě definitivně opustila, rozhodla jsem se svou noční pivní procházku po Letné, Bubenči a Dejvicích zakončit v Café Spitfire. Jsou prostě "kavárny", kde si kafe nedáte. A Café Spitfire na Veletržní, které je mnohem spíš než kavárnou barem, klubem nebo pivnicí, patří mezi ně. Tady bych i s kruhama pod očima mohla prosedět celou noc a nepřipadala bych si divně. Maximálně bych musela sem tam odehnat nějakého nezvaného diskutéra nebo loudila typu "můžutěpozvatnapanáka", ale nebezpečím bych to nenazývala. Sečteno, podtrženo, příště půjdu zase radši s holkama na víno, ale kdyby ani na pivo nebylo, minimálně už vím, kde se ohřát. Ale jestli se chcete o pivě dozvědět něco opravdu zajímavého, klikněte SEM.